MOON DAY
Existuje-li schopnost ovládat lidskou
mysl na dálku, pak jsem se stal obětí komplotu. V opačném případě je vysvětlení
mé dnešní neodbytné chuti na pivo mnohem pragmatičtější. Mohl bych třeba
podporovat tvrzení, že tělo si samo řekne, co zrovna potřebuje. Byť by to znamenalo,
že moje biologická schránka nejčastěji zoufale potřebuje zmrzlinu. Protože většinu
času nemám doma žádné zásoby piva a neměl jsem čas navštívit některé z oblíbených
restauračních zařízení, ani dopomoct supermarketu k vyšší tržbě, hrozilo,
že mi žízeň zůstane jako dlouhodobý společník. Naštěstí se tento problém
vyřešil velice elegantně. Díky bohům za hospody u dětských hřišť. Žádné pivo
nechutná tak úžasně jako to, které si musíte šetřit (zatímco plníte roli
zákonného zástupce), protože neexistuje šance, jak se dostat k dalšímu půllitru.
TÝR’S DAY
Možná to teď bude vypadat jako
zápisky alkoholika, ale i v tento den se zmiňuji o pivu. Nedaleko mého bydliště
otevřeli novou hospodu. Pravděpodobně by mi trvalo docela dlouho, než bych na to
přišel (tato konkrétní ulice se nenachází na hlavních trasách do obchodů, ani
tudy nechodím během odpoledního uspávání syna). Naštěstí se ozval můj dobrý
kamarád a na existenci tohoto podniku mne upozornil. Proto bylo rozhodnuto co
nejdříve (dnes) provést testovací návštěvu. Už dlouho jsem nostalgicky
vzpomínal na místa, kde mají krom dobrého piva jen tvarůžky, hermelín a
utopence. Během svých studentských let jsem takhle ztratil dvě dobré hospody a
nepovedlo se mi je nahradit (i když v mém okolí samozřejmě existují
restaurace, kde se dá skloubit oběd či večeře s vychlazenou dvanáctkou). Teď
to vypadá, že mé prosby byly vyslyšeny. Jako velmi zaneprázdněný člověk si
pochopitelně nemohu nechat takovou informaci pro sebe, a tak jsem ihned cestou
z úspěšné první mise pozval ostatní přátele, aby se pokusili finančně
podpořit dobrou věc. V takových chvílích je mi skoro až líto, že jsem
introvert.
WODEN’S DAY
Nejlepší cesty za rodinou jsou
takové, které neoznámíte předem. Ideální pro takovou návštěvu je pak všední
den, kdy skoro nikdo nemá čas. Očekávání příbuzných jsou tak natolik malá, že
si vlastně nikdo ani nestěžuje, když na ně nepřijde řada. Protože většina mé rodiny
žije v okruhu 35 kilometrů od sebe (já jsem naštěstí své bydliště posunul
o něco dál), mohu jednoduše přijet na nejoblíbenější místo a poté ostatním
oznámit, že tam budu celý den a kdyby náhodou chtěli, mají přijít. Protože jsem
ve druhé části minulého roku musel strávit téměř každý víkend v této oblasti
(tímto děkuji tornádu, že si vybralo zrovna Slovácko), dalo by se říct, že teď při
příjezdu do nejbližší vlakové zastávky netrpím steskem po rodné dědině. Možná je
Slovácko kouzelným místem, ale v tomhle nepatřím do cílové skupiny. Přesto
uznávám, že občas mám problém vrátit se domů. Hlavně když na železničním
koridoru s sebou vlak vezme část trakčního vedení a já si vzpomenu na to,
jak špatně se čeká na nádraží, kde není ani lavička u hlavní budovy.
THOR’S DAY
Letos mi všechno spojené s literaturou
trvá dvojnásobek času. Nedaří se mi skloubit všechny potřebné prvky. Když mám
čas, chybí mi chuť (nebo inspirace, neb jsem často příliš unaven). Mám-li chuť,
jsem potřeba u jiných činností. Proto si vážím každého dne, kdy se mi podaří z tohoto
bludného kruhu alespoň na chvíli utéct. Dnešním výsledkem byly dvě recenze.
Zbylé dvě si musím ještě pošetřit na další podobný šťastný okamžik. S recenzemi
mám ještě jeden problém (nepočítám-li čas a chuť). Některé knihy se totiž
hodnotí obtížněji. Většinou jde buď o ty krátké, nebo naopak dlouhé (ano, je to
subjektivní, ale řekněme, že první kategorie obsahuje díla do 250 stran, ta druhá
pak nad 450). Na krátkou knihu musím často recenzi nepřirozeně natahovat, abych
se vlezl do minimálního rozsahu. Občas se to dá vyřešit vložením nějaké vlastní
úvahy o některých prvcích děje či charakterech postav (nebo si mohu
zaspekulovat nad motivy autora či autorky). Ale je-li hodnocená kniha spíše
průměrná (nebo horší), musím se hodně hlídat, abych nebyl příliš upřímný. Hledat
dostatečné množství pozitiv (nechci jen kritizovat) je únavné. Dlouhé romány zase znamenají nutnost pokusit
se osekat popis děje do nějaké smysluplného shrnutí, aniž bych příliš prozrazoval
či nudil. Nejhorší ale jsou rádoby epické knihy velkého rozsahu, v nichž se
vlastně nic moc neděje. Škoda, že dnes se už většina klávesnic vyrábí bez kouzelných
kláves backspace či delete. Svět by byl mnohem příjemnějším místem, kdyby tomu
bylo jinak.
FRIGG’S DAY
Je fascinující, jak rychle mi
otcovská dovolená utíká. Tento typ volna existuje primárně proto, abych jako otec
(a partner) pomohl své rodině zvyknout si na nového člena. Když jsem byl v této
pozici poprvé, jednalo se o týden plný snah udělat alespoň něco. Pokud existuje
nějaký manuál uložený v mozku otců, nepovedlo se mi ho najít a musel jsem
neustále improvizovat. Tentokrát jsem měl k dispozici týdny dva. A protože
se starám hlavně o starší dítě, mohu si dovolit tvrdit (dokud se k tomuto textu
nedostane paní Ovesná), že teď jde opravdu o dovolenou. Mám dokonce čas věnovat
se i svým koníčkům. Anebo (a to je častější) zapojit se víc do chodu
domácnosti. Dnes jsem díky tomu mohl provést útok na migrující moly. Někde v domě
se objevila kolonie a intenzivně se snaží rozšířit svou působnost. A tak jsem vybavil
naši domácnost pastmi na moly. Jde o pásky s lepidlem, které lákají
samečky molů a tím eliminují reprodukční schopnosti nežádoucích spolubydlících.
Když jsem si přečetl návod, bylo mi chvíli těch samečků líto. A představil jsem
si, jak by to asi vypadalo, kdyby se něco podobného dalo aplikovat na lidi. Myslím,
že si tento nápad zapíšu pro pozdější využití (čistě literární pochopitelně).