sobota 11 2022

01

Možná je to věkem, možná něčím jiným. Ale už dlouho se mi nepovedlo najít knihu, která by mne vyloženě uchvátila. Nemohu se zbavit dojmu, že autoři a autorky se mohli o trochu víc snažit. Nebo o něco méně psát. Anebo za to mohou marketingem vybudovaná očekávání, kdoví. Každopádně často mám problém nechat se polapit dějem. A dobré pivo pomáhá spíš jako anestetikum než cokoli jiného. Když mi příběh nepomůže odpoutat se alespoň na chvíli od reality, je na čase navštívit své příbuzné a vyměnit tak dočasně svoje problémy za ty jejich.

MOON DAY

Existuje-li schopnost ovládat lidskou mysl na dálku, pak jsem se stal obětí komplotu. V opačném případě je vysvětlení mé dnešní neodbytné chuti na pivo mnohem pragmatičtější. Mohl bych třeba podporovat tvrzení, že tělo si samo řekne, co zrovna potřebuje. Byť by to znamenalo, že moje biologická schránka nejčastěji zoufale potřebuje zmrzlinu. Protože většinu času nemám doma žádné zásoby piva a neměl jsem čas navštívit některé z oblíbených restauračních zařízení, ani dopomoct supermarketu k vyšší tržbě, hrozilo, že mi žízeň zůstane jako dlouhodobý společník. Naštěstí se tento problém vyřešil velice elegantně. Díky bohům za hospody u dětských hřišť. Žádné pivo nechutná tak úžasně jako to, které si musíte šetřit (zatímco plníte roli zákonného zástupce), protože neexistuje šance, jak se dostat k dalšímu půllitru.

TÝR’S DAY

Možná to teď bude vypadat jako zápisky alkoholika, ale i v tento den se zmiňuji o pivu. Nedaleko mého bydliště otevřeli novou hospodu. Pravděpodobně by mi trvalo docela dlouho, než bych na to přišel (tato konkrétní ulice se nenachází na hlavních trasách do obchodů, ani tudy nechodím během odpoledního uspávání syna). Naštěstí se ozval můj dobrý kamarád a na existenci tohoto podniku mne upozornil. Proto bylo rozhodnuto co nejdříve (dnes) provést testovací návštěvu. Už dlouho jsem nostalgicky vzpomínal na místa, kde mají krom dobrého piva jen tvarůžky, hermelín a utopence. Během svých studentských let jsem takhle ztratil dvě dobré hospody a nepovedlo se mi je nahradit (i když v mém okolí samozřejmě existují restaurace, kde se dá skloubit oběd či večeře s vychlazenou dvanáctkou). Teď to vypadá, že mé prosby byly vyslyšeny. Jako velmi zaneprázdněný člověk si pochopitelně nemohu nechat takovou informaci pro sebe, a tak jsem ihned cestou z úspěšné první mise pozval ostatní přátele, aby se pokusili finančně podpořit dobrou věc. V takových chvílích je mi skoro až líto, že jsem introvert.

WODEN’S DAY

Nejlepší cesty za rodinou jsou takové, které neoznámíte předem. Ideální pro takovou návštěvu je pak všední den, kdy skoro nikdo nemá čas. Očekávání příbuzných jsou tak natolik malá, že si vlastně nikdo ani nestěžuje, když na ně nepřijde řada. Protože většina mé rodiny žije v okruhu 35 kilometrů od sebe (já jsem naštěstí své bydliště posunul o něco dál), mohu jednoduše přijet na nejoblíbenější místo a poté ostatním oznámit, že tam budu celý den a kdyby náhodou chtěli, mají přijít. Protože jsem ve druhé části minulého roku musel strávit téměř každý víkend v této oblasti (tímto děkuji tornádu, že si vybralo zrovna Slovácko), dalo by se říct, že teď při příjezdu do nejbližší vlakové zastávky netrpím steskem po rodné dědině. Možná je Slovácko kouzelným místem, ale v tomhle nepatřím do cílové skupiny. Přesto uznávám, že občas mám problém vrátit se domů. Hlavně když na železničním koridoru s sebou vlak vezme část trakčního vedení a já si vzpomenu na to, jak špatně se čeká na nádraží, kde není ani lavička u hlavní budovy.

THOR’S DAY

Letos mi všechno spojené s literaturou trvá dvojnásobek času. Nedaří se mi skloubit všechny potřebné prvky. Když mám čas, chybí mi chuť (nebo inspirace, neb jsem často příliš unaven). Mám-li chuť, jsem potřeba u jiných činností. Proto si vážím každého dne, kdy se mi podaří z tohoto bludného kruhu alespoň na chvíli utéct. Dnešním výsledkem byly dvě recenze. Zbylé dvě si musím ještě pošetřit na další podobný šťastný okamžik. S recenzemi mám ještě jeden problém (nepočítám-li čas a chuť). Některé knihy se totiž hodnotí obtížněji. Většinou jde buď o ty krátké, nebo naopak dlouhé (ano, je to subjektivní, ale řekněme, že první kategorie obsahuje díla do 250 stran, ta druhá pak nad 450). Na krátkou knihu musím často recenzi nepřirozeně natahovat, abych se vlezl do minimálního rozsahu. Občas se to dá vyřešit vložením nějaké vlastní úvahy o některých prvcích děje či charakterech postav (nebo si mohu zaspekulovat nad motivy autora či autorky). Ale je-li hodnocená kniha spíše průměrná (nebo horší), musím se hodně hlídat, abych nebyl příliš upřímný. Hledat dostatečné množství pozitiv (nechci jen kritizovat) je únavné.  Dlouhé romány zase znamenají nutnost pokusit se osekat popis děje do nějaké smysluplného shrnutí, aniž bych příliš prozrazoval či nudil. Nejhorší ale jsou rádoby epické knihy velkého rozsahu, v nichž se vlastně nic moc neděje. Škoda, že dnes se už většina klávesnic vyrábí bez kouzelných kláves backspace či delete. Svět by byl mnohem příjemnějším místem, kdyby tomu bylo jinak.

FRIGG’S DAY

Je fascinující, jak rychle mi otcovská dovolená utíká. Tento typ volna existuje primárně proto, abych jako otec (a partner) pomohl své rodině zvyknout si na nového člena. Když jsem byl v této pozici poprvé, jednalo se o týden plný snah udělat alespoň něco. Pokud existuje nějaký manuál uložený v mozku otců, nepovedlo se mi ho najít a musel jsem neustále improvizovat. Tentokrát jsem měl k dispozici týdny dva. A protože se starám hlavně o starší dítě, mohu si dovolit tvrdit (dokud se k tomuto textu nedostane paní Ovesná), že teď jde opravdu o dovolenou. Mám dokonce čas věnovat se i svým koníčkům. Anebo (a to je častější) zapojit se víc do chodu domácnosti. Dnes jsem díky tomu mohl provést útok na migrující moly. Někde v domě se objevila kolonie a intenzivně se snaží rozšířit svou působnost. A tak jsem vybavil naši domácnost pastmi na moly. Jde o pásky s lepidlem, které lákají samečky molů a tím eliminují reprodukční schopnosti nežádoucích spolubydlících. Když jsem si přečetl návod, bylo mi chvíli těch samečků líto. A představil jsem si, jak by to asi vypadalo, kdyby se něco podobného dalo aplikovat na lidi. Myslím, že si tento nápad zapíšu pro pozdější využití (čistě literární pochopitelně).


1 komentář:

  1. Souhlas, dočteš se už pouze k odpadu, v obci čtenářstva přežijí leda krajní literární konzervativci, páč labužníci chcípají na úbytě!

    Tak tedy zároveň k dovolence vřele gratuluji k tatínkovství número dos.

    OdpovědětVymazat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.