Nic člověka tolik nevyděsí jako konec dovolené. Budou mě ještě v práci chtít? Vím pořád, jaké to je pracovat? Proto se doporučuje vracet se v situaci, kdy se vám zrovna na účtu objeví výplata za minulý měsíc. Pozitivní motivace a takové ty věci. Možná bych mohl napsat příručku pro ty, kteří se návratu do zaměstnání bojí…
MOON DAY
Už vím, jak vypadá dětské kadeřnictví. Všude jsou hračky a
malé LCD televizory připravené donekonečna ukazovat Krtečka, Bořka stavitele a
mnoho dalších. A musí tam být i kadeřnice bez smyslu pro humor a se smetáky
místo řas (není smyslem umělých řas vypadat přirozeně?), která říká věci jako „Miláčku,
tady si hačni, ano?“ Naštěstí tak mluví na děti (na detaily z osobního života
jsem se neptal).
Některé dny jsou zábavnější než jiné. Minulý týden nám
nevydali rodný list, protože úřednice neviděla kopii oddacího listu. Dnes jsem na
magistrát přišel připraven. A ta státní zaměstnankyně se na ten papír jen
podívala a zase mi ho vrátila. Netrvalo to ani patnáct vteřin. Ale byl jsem
slušný. Jednak jsem konečně mohl převzít rodný list, a navíc si nejsem jistý,
že jsem tam byl naposledy.
TÝR’S DAY
Po delší době jsem vzal syna do dětské skupiny, která je od
našeho bytu tak daleko, že mám během zpáteční cesty spoustu času na přemýšlení.
A protože jdu kolem obou fakultních budov, kde jsem se kdysi zkoušel získat
vzdělání, vždycky si rád zavzpomínám. Hlavně díky tomu, že jsem neuspěl. Nechci
teď předstírat, že jsem na to pyšný. Ale až moc dobře si pamatuji, čím jsem se
chtěl v případě získání vysokoškolského titulu živit. Navíc, bylo by chybou
nespojovat mou schopnost domluvit se anglicky s lekcemi několika úžasných
pedagogů.
Na druhou stranu, kdybych si psal před jméno Mgr. a pracoval
v oboru, nejspíš bych dnes večer nepodlehl marketingu a nenechal si vnutit
upgrade na Windows 11. Protože o zábavné historky a stres bych měl postaráno i
bez toho.
WODEN’S DAY
Něco končí, něco začíná. Tento
den byl ve znamení návratu do práce. Tedy, v rámci home office pochopitelně.
Měl jsem trochu obavy, jestli za těch 14 dnů nepřišli na to, že mne vlastně
nepotřebují. Naštěstí ne. A tak jsem se mohl během promazávání těch skoro 3000
emailů těšit na konec pracovního dne. Povedlo se mi totiž získat Paní jezera.
Kdysi dávno jsem se pustil do kupování pentalogie o Geraltovi (ve skutečnosti
jsem ji začal číst od druhé knihy, protože první zrovna čekala na dotisk), ale
když vyšel závěrečný díl, neměl jsem na něj peníze. A potom jsem to tak dlouho
odkládal, až původní knihy vydané nakladatelstvím Leonardo zmizely z pultů.
Mohl jsem si sbírku doplnit mnoha způsoby, ale já jsem se rozhodl, že jednoho
dne budu mít všechny knihy ze stejné edice. Nedávno jsem si na to vzpomněl a
podařilo se mi toto prázdné místo v knihovničce zaplnit. Svět už je zase o
něco víc v pořádku. Pokud se nebudu chtít dívat na seriálovou adaptaci od
Netflixu.
THOR’S DAY
Už ani nevím, kolik let si
pečeme chléb doma. Ale až tentokrát jsem dokázal (neúmyslně) stvořit trpasličí
verzi. Jen nevím, jestli k ní nebudu potřebovat zbrojní průkaz. Alespoň
nám vydrží opravdu hodně dlouho. Možná bych ho mohl nabídnout armádě…
Něco podobného by mohl zkusit i
jistý pan velký spisovatel, jehož knihu jsem dnes dočetl. Protože kdyby NATO
sehnalo dobrého překladatele, začnou ty pravé závody ve zbrojení. Už vidím Čínu,
jak hledá toho nejneschopnějšího pisálka, aby pro ně pracoval na tajném vojenském
programu. A možná by se nechal naverbovat i tento milovník středověku. Mohl bych
napsat stovky slov ve snaze bavit se na jeho účet, ale protože jsem líný, použiji
obrázek:
FRIGG’S DAY
Nesnáším MS Teams. Nesnáším MS
Teams. Nesnáším MS Teams.
Naše firma postupně přechází
kompletně na tento program. Na papíře možná vypadá dobře (zbavíme se třech nebo
čtyřech jiných aplikací a budeme mít všechno v jedné) a nejspíš bych si na
to časem i zvykl. Nebýt toho, že ať se do konferenčních hovorů připojuji
jakkoli, vždycky mám problém se zvukem. Tedy, ostatní slyším bez problémů, ale
nikdo neslyší mě. Na druhou stranu, zatím jsem jediný, komu to vadí… Asi se
budu muset zamyslet nad svými monology.