Začne to výročím, pokračuje smrtí a skončí to... Co je po smrti? A mají tam školní výlety?
MOON DAY
Toto pondělí je speciální. Před osmi
se mi povedlo přesvědčit jednu Ovesnou vločku, že se chce vdávat. A o rok
později se opravdu vdala. Dokonce za mě. Takhle formulováno to dává větší smysl,
než kdybych napsal, že jsem si ji vzal. Protože od té doby mám její příjmení
(ve skutečnost mám i to svoje, ale proč si kazit tak krátký text něčím tak
nepodstatným). Myslím, že ještě dnes je to poměrně kontroverzní rozhodnutí.
Jako kdyby bylo jedno jméno něčím automaticky důležitější než to druhé. Krom
toho, mít delší jméno je fajn. Mohl bych se vydávat za spisovatele. Kdyby mé
iniciály nebyly T.R.T. Snad kdyby byla Nováková…
TÝR’S DAY
Trvalo to devět let a bylo to
moc krásné soužití. Jenomže nic nevydrží věčně. Zvlášť v dnešní době ne.
Kdybychom si tehdy pořídili necky a valchu, nemuseli bychom teď kupovat novou
pračku. Na druhou stranu, ani bychom nebyli ohromeni tím, jak je nový spotřebič
tichý a kolik má programů (vtip o praní spodního prádla na Šlágr si nechám od
cesty). Takže zatímco pánové, kteří měli tu čest nám novou pračku přivézt a
obdivovat malé rozměry naší koupelny (podezřívám je, že si všechny ty nadávky
nechali až na cestu zpátky), Vločka proseděla půl dopoledne před pračkou a
telefonovala všem známým. „Ahoj, hádej, co zrovna dělám. Peru. Slyšíš něco? Já
taky ne.“ Aspoň v tom nadšení zanikl můj pokus prezentovat tento nákup
jako dárek k výročí.
WODEN’S DAY
Ať žije Jodid Mix. Tedy směs,
kterou jsem si vymyslel přes stránky Mix.it a která většinou znamená zvýšenou
spotřebu jogurtu v naší domácnosti. Proč se hned po ránu stresovat vymýšlením
snídaně, když můžete každý den jíst totéž (dokud nedojdou suroviny)? Díky tomu,
že v Brně máme spoustu poboček Zásilkovny, mohl jsem si vybrat, kam Jodid
Mix doručit. Ještě před pár lety bych se bál, že návštěvou papírnictví přijdu o
větší finanční částku. Kupovat bloky, zápisníky a pera byl tak trochu můj koníček.
Ne, že bych je všechny nevyužíval, ale zároveň jsem vždy strávil spoustu času
přemýšlením, co použiji k psaní. Teď na to mám mimochodem systém (protože
vyhazovat celou sadu psacích potřeb je neekologické). A namísto bloků jsem se
spokojil s obyčejnými papíry, které se dají použít i do tiskárny. Je to
praktičtější, protože jakmile konkrétní zápisky nepotřebuji, skončí v modrém
kontejneru.
THOR’S DAY
Od té doby, co nemám nic
společného se školou, zapomínám na to, že v tuto dobu už se všichni těší
na letní prázdniny. A spousta studentů a studentek tak vyráží na různé výlety. Mám
pocit, že v toto dopoledne jsem potkal většinu z nich v MHD.
Naštěstí jsme to všichni přežili (díky bohům za sluchátka a Cult of Luna).
Nicméně pohled na takové množství mladých lidí mi připomenul, že každý z nich
určitě má nějakou mlhavou představu o tom, co bude za pár let dělat. A ne všem
se to podaří. Pokud si správně pamatuji, chtěl jsem číst, kouřit vodní dýmku a
ponocovat. Občas stačí mít ty správné cíle…
FRIGG’S DAY
Tento týden začal výročím a
skončil rozchodem. Ne, Vločce se moje pokusy o humor a přednášky o historických
bitvách neomrzely. To jenom další její kamarádka zjistila něco, co jsme my
tušili už nějakou dobu. Že to nefunguje. V takových případech není moc
příjemné mít pravdu. I proto, že s každou podobnou situací musím přemýšlet,
co děláme jinak. Vždy jsem se bavil u všemožných rad, jak být ve vztahu spokojený.
Měl jsem pocit, že se autoři (a nejspíš hlavně autorky) těchto rad snaží svému
okolí prodat něco, co je přece naprosto zjevné. Asi není. Tím nechci předstírat,
že občas se prostě dva lidé dohodnou, že už si nemají co říct. Svět je
fascinující. A nejvtipnější je, že po každém vztahové katastrofě, která se
odehraje nedaleko mě, mám potřebu nějak pomoct. Pochopitelně si takové nabídky
nechávám pro sebe. Buď by byly pochopeny špatně, nebo bych se dozvěděl, že jsem
jako zástupce prokletého genderu tím posledním, kdo by se měl nacházet poblíž. Možná
bych mohl příště nepředvídat a dělat to, co většinou dělají ti dva, kterých se
to týká – doufat, že to vydrží.