Tak jsem se konečně dočkal. Od roku 2017, kdy Amazon koupil práva na Pána prstenů, jsem si představoval, čím přispěje do bohatého světa Středozemě. A myslím, že bylo jedině správné na všechny představy a očekávání zapomenout ještě předtím, než jsem se pustil do sledování prvního dílu výsledného produktu. Žel, nepomohlo to. Po třetí epizodě jsem usoudil, že tato výprava není pro mne. Následující text beru jako takové symbolické rozloučení se.
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ač se nepovažuji za
znalce Středozemě (a Ardy), něco málo z Hobita, Pána prstenů a
Silmarillionu si pamatuji. Čtu tyto knihy opakovaně již dvacet let. Nedokončené
příběhy, Húrinovy děti a Pád Gondolinu navíc mají v mé knihovničce čestné
místo. Zároveň vím, kolik různých verzí jednotlivých příběhů Tolkien
v průběhu svého života napsal. A tak existuje obrovské množství materiálu,
na nějž se lze odkazovat ve snaze podpořit vlastní argumenty. Proto se nechci
pouštět do soutěže v citacích. Zmíním-li nějakou skutečnost z knih,
nečiním tak proto, abych hledal v rozdílech mezi literaturou a seriálem
důkaz nízké kvality Prstenů moci. Snažil jsem se brát tento seriál jako to, co
je doopravdy – adaptace. Žádná adaptace není naprosto věrná předloze.
Filmová trilogie Pán prstenů obsahuje spoustu odlišností oproti
knihám, a přesto si myslím, že Peter Jackson (a nejen on) stvořil téměř
dokonalé dílo. Vzdor oněm odchylkám. Ať už menším (absence Bombadila či
Glorfindela, kterého supluje Arwen) či větším (elfové v Helmově žlebu,
Aragornova neochota dostát svému osudu Isildurova dědice). Zároveň chápu, že
vztah Aragorna a Arwen musel na plátně dostat víc prostoru. Jen chudák Gimli
trochu trpěl všemi těmi vtípky na jeho adresu (mimochodem, kolik toho museli
Thranduilovy elfové vypít, aby jim Bilbo s trpaslíky utekl v sudech,
když Legolas překonal litry piva, aniž by se, byť jen přiopil?).
A když už jsme u těch předchozích adaptací, Hobit je
z větší části podprůměrný pokus, který se nemůže rozhodnout, zda být
veselý jako kniha, nebo temný a vážný jako Pán prstenů (o Bitvě pěti armád a
použité taktice jednotlivých stran pomlčím).
Druhý věk Středozemě je plný velkých událostí, a přitom se
zdá, že Tolkiena zajímaly víc příběhy před a po (první a třetí věk). Takže
Amazon měl jedinečnou příležitost přiblížit nejméně probádanou část historie
tohoto světa. Na některých detailech to jde krásně vidět. Například elfové
patrolující v Mordoru (a předpokládám, že nejen tam) představují naprosto
logickou a geniální myšlenku. Zároveň tato skutečnost dodává větší váhu
Galadrielině misi. Elfové si prostě chtějí být naprosto jisti, že se nikdo
z Morgothových služebníků nevrátí jako další temný pán.
Galadriel válečnice je sice trochu zvláštní koncept, nicméně
proč ne? Jestli se toužila vrátit do Středozemě, aby vládla vlastní zemi,
klidně může být ve druhém věku velitelkou armád Noldor. Je mocná (Tolkien ji
výslovně zmiňuje jako jedinou elfku v událostech předcházejících odchodu
elfů z Valinoru), charismatická a ambiciózní (Frodo by mohl vyprávět).
Nepochybně bude schopná ohánět se mečem. A vzhledem k nesmrtelnosti elfů
musela mít opravdu dost času na to naučit se všemu, co taková úspěšná generálka
potřebuje. Je logické, že bude lehce paranoidní. Vždyť ve třetím věku založí
Bílou radu coby opozici proti Sauronovi. Ta určitě neuvěří ve snadné vítězství
proti zlu. Jestli má oproti předloze pouze jednoho bratra, který přísahal
zničit Morgothova pobočníka, jde o celkem pochopitelné zjednodušení a já
s tím (na rozdíl od chudáka Berena) nemám problém.
Vzhledem k jejímu věku, zkušenostem a k roli,
jakou v Lindonu zastává, se dá očekávat, že bude Galadriel opravdovou
válečnicí. Nejsem ale velký fanoušek star trekovského kapitán jde všude
první, takže úplně nechápu, proč se vrchní velitelka armády potlouká na
dalekém severu. To si vzala dovolenou? Kdyby se Sauron z ničeho nic
objevil v Eriadoru a napadl by Lindon, teleportovala by se zpátky, aby
mohla dostát svým povinnostem? Soudě dle velikosti její jednotky je tato osobní
mise velekrálem Noldor spíše tolerována, nežli podporována (další zajímavý
detail). Sauron je ovšem Maia, bytost schopna existovat bez fyzického těla a
brát na sebe různé podoby (ostatně později se mu podaří oklamat eregionské
elfy). Jak velkou má tedy Galadriel šanci, že by ho nalezla, i kdyby se do
pátrání zapojili všichni poddaní Gil-Galada?
Chápu a oceňuji způsob, jakým velekrál Noldor využil
příležitosti ukončit Galadrielinu misi. Ale posílat ji za odměnu do Valinoru?
Pro cestu do země Valar musí mít elfové víza? Ve třetím věku dojde na hotový
exodus elfů. Po porážce Melkora mnozí zůstávali ve Středozemi, neboť se
nechtěli rozloučit se zemí, v níž jich tolik padlo v boji
s nepřítelem. A protože Středozem milovali. Seriál se tváří, jako kdyby
všichni elfové netoužili po ničem jiném než vrátit se domů. Existuje snad
nějaký zákaz, který vydal sám Gil-Galad? A když už jsme u toho, proč by
Galadriel (zkušená válečnice schopná velet armádám) odmítla návrat až na
poslední chvíli a zachránila se před Valinorem skokem do moře? Mapa, kterou
Amazon prezentoval (v rámci adaptace mohla být klidně odlišná od knih) ukazuje,
že plavat od hranic zaslíbené země zpět do Středozemě musí být docela náročné,
ne-li přímo nemožné. Pokud by tomu tak nebylo, elfové zoufale toužící po domově
by přece mohli snadno dezertovat, ne? Seriálový skok do hlubin je jistě dramatičtější,
ale zároveň značně nelogický. A ke Galariel se vůbec nehodí. Leda by byla o
mnoho mladší a tím pádem uvěřitelně naivní a prchlivá.
Než opustím postavu Galadriel, ještě si dovolím drobnou
poznámku k jejímu chování. Její arogance, zejména vůči lidem, se dá
pochopit. Zvlášť, má-li v průběhu seriálu dojít k nějakému
charakterovému vývoji. Přesto na mne v prvních třech epizodách působí spíš
jako Fëanorova dcera.
Elrond Půlelf je naopak sympatický. Jeho řečnické schopnosti
a snaha být neutrální silou usmiřující spíše, než vyvolávající rozbroje, je zde
velmi dobře zobrazena. Líbí se mi, jakou roli hraje coby prostředník mezi
Eregionem a Khazad-dûm. Detail v podobě dvaceti let nekomunikace mezi ním
a přítelem Durinem krásně ilustruje rozdíl ve vnímání času elfů a obyčejných
smrtelníků. Jen nechápu, proč potřebuje Celebrimbor dokončit svůj projekt
v tak šibeničním termínu. Očekával bych nějaké zdůvodnění, protože bez něj
je to jen nešikovná berlička k tomu, aby mohl Elrond navrhnout hledání
pomoci u trpaslíků.
Trpaslíci jsou impozantní. A Khazad-dûm po vizuální stránce
naprosto nádherná. Jeden by sice čekal, že pokud prohra v souboji kladiv a
hornin znamená věčný exil, nebude tak snadné toto pravidlo ignorovat. Ale
uznávám, že jde spíš o drobný detail. Stejně jako bezvousá trpaslice. Tolkien
sice zanechal poměrně jednoznačný popis trpasličích žen, nicméně seriálová
adaptace má právo na nějakou tu změnu. Představitelka Disy navíc vypadá, že se
pro tuto roli narodila.
Lidé žijící ve stínu hříchů svých předků, kteří přísahali
věrnost Morgothovi pravděpodobně nemají příliš šťastný život. Není divu, že se
na patrolující elfy dívají skrz prsty. Mimochodem, je úctyhodné, že velekrál
Noldor má takovou autoritu, že ho poslouchají i lesní elfové. Jeden by čekal,
že Sindar budou mít vlastní krále či náčelníky, kteří s Noldor
spolupracují, ale zde nejspíš opět pracuje snaha o lehké zjednodušení.
Númenor je na druhou stranu ostrovem, který si ti šťastnější
(ve smyslu zvolené strany) lidé zasloužili v boji proto zlu. Impozantní
království, které sice po zavrhnutí přátelství s elfy podle Tolkiena i
nadále udržovalo svou přítomnost ve Středozemi (mimo jiné v Umbaru), má
v seriálové podobě plavby na kontinent zapovězeny. Trochu zvláštní, je-li
Númenor námořní velmocí. Ale dejme tomu, že Amazonem zprostředkovaná mapa není
úplně přesná a tito námořníci se mají i tak kam plavit. Královna regentka snad
může vypadat lehce zvláštně (v předloze se k vládnutí ani nepřiblížila),
ale proč ne? Jistě se tak budou lépe ukazovat vnitřní rozbroje mezi těmi, kteří
(jako Elendil) na elfy nezanevřeli, a většinovou populací. Že mocnému
království dělá problém udržet jednu elfku v paláci a obyvatelům hlavního
města není divné, že se jim po ulicích putuluje nijak nemaskovaná Galadriel, je
ovšem poněkud zarážející.
Hobiti jsou zdánlivě bezstarostní, ale jejich kočovný život
plný skrývání se před okolním světem naznačuje, že kdo zůstane pozadu nebo se
jakkoli vyloučí ze skupiny, bude čelit téměř jisté smrti. Tento kontrast
funguje velmi dobře. Nejsem fanouškem hobitů za každou cenu, ale tato parta
půlčíků vypadá, že do celkového příběhu docela dobře zapadá. Byť postava muže
spadlého z oblohy je… Alespoň v prvních třech epizodách spíše
matoucí. Ano, díky němu se Nori pravděpodobně vydá na své velké dobrodružství,
nicméně jsem toho názoru, že to šlo i bez něj.
Záměrně jsem se dosud nezmínil o etnicitě jednotlivých herců
a hereček. Jednoduše proto, že tato skutečnost nemá absolutně žádný vliv na
kvalitu příběhu. Uznávám sice, že trpaslíci budou mít o něco složitější přístup
ke slunci, ale žádný fantasy příběh nemusí být hyper realistický. Každé dobré
dílo nicméně musí mít svou vnitřní logiku. A ta mi zde chybí. Dechberoucí
vizuál ještě není zárukou kvality. Tou by měl být děj a způsob, jakým je
vyprávěn. Když jsem viděl Galadriel, jak ze starého spisu vyčte skřetí plán B
(kdyby byl Morgoth poražen) na přesun do Mordoru s cílem vytvoření nové
říše zla, chtělo se mi plakat. Ani James Bond neměl takové štěstí, že by od
prvních pěšáků získal detailní plány své nemesis.
První tři epizody Prstenů moci jsou pro mne symbolem
nevyužitého potenciálu. Neexistuje bezchybné dílo. I knižní trilogie Pána
prstenů obsahuje pár nevysvětlitelných přešlapů (za všechny uvedu údajný
rohanský tribut Mordoru, kterému Aragorn v Roklince bezmezně uvěří, aby
později uvedl, že něco takového přeci není možné). Ale čím víc chyb
v logice a nedostatků stran vysvětlení některých rozhodnutí, tím menší
pozornost jsem věnoval samotnému ději. I kdybych nebyl fanouškem Tolkiena,
nemohl bych tento seriál nadále sledovat. A to raději ani nezmiňuji dialogy,
které se místy snaží dosáhnout na Tolkienovu vznešenou řeč, aby čas od času
sklouzly k důkazům, že umělá inteligence ještě neumí nahradit lidské
scénáristy (elf žádající Galadriel před branami do Valinoru, aby ho vzala za
ruku, númenorský voják zmiňující, že on o elfčině zmizení mluvit nebude,
protože posledně už nahlásil psa) … Kdybych se věnoval i této problematice,
nejspíš by tento můj text nikdy neskončil.
Závidím všem, kteří si v Prstenech moci dokázali najít
něco kouzelného. Já jsem selhal. A za trest se vrátím ke knihám.