sobota 17 2022

Jak jsem se rozloučil s Prsteny moci

Tak jsem se konečně dočkal. Od roku 2017, kdy Amazon koupil práva na Pána prstenů, jsem si představoval, čím přispěje do bohatého světa Středozemě. A myslím, že bylo jedině správné na všechny představy a očekávání zapomenout ještě předtím, než jsem se pustil do sledování prvního dílu výsledného produktu. Žel, nepomohlo to. Po třetí epizodě jsem usoudil, že tato výprava není pro mne. Následující text beru jako takové symbolické rozloučení se.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ač se nepovažuji za znalce Středozemě (a Ardy), něco málo z Hobita, Pána prstenů a Silmarillionu si pamatuji. Čtu tyto knihy opakovaně již dvacet let. Nedokončené příběhy, Húrinovy děti a Pád Gondolinu navíc mají v mé knihovničce čestné místo. Zároveň vím, kolik různých verzí jednotlivých příběhů Tolkien v průběhu svého života napsal. A tak existuje obrovské množství materiálu, na nějž se lze odkazovat ve snaze podpořit vlastní argumenty. Proto se nechci pouštět do soutěže v citacích. Zmíním-li nějakou skutečnost z knih, nečiním tak proto, abych hledal v rozdílech mezi literaturou a seriálem důkaz nízké kvality Prstenů moci. Snažil jsem se brát tento seriál jako to, co je doopravdy – adaptace. Žádná adaptace není naprosto věrná předloze.

Filmová trilogie Pán prstenů obsahuje spoustu odlišností oproti knihám, a přesto si myslím, že Peter Jackson (a nejen on) stvořil téměř dokonalé dílo. Vzdor oněm odchylkám. Ať už menším (absence Bombadila či Glorfindela, kterého supluje Arwen) či větším (elfové v Helmově žlebu, Aragornova neochota dostát svému osudu Isildurova dědice). Zároveň chápu, že vztah Aragorna a Arwen musel na plátně dostat víc prostoru. Jen chudák Gimli trochu trpěl všemi těmi vtípky na jeho adresu (mimochodem, kolik toho museli Thranduilovy elfové vypít, aby jim Bilbo s trpaslíky utekl v sudech, když Legolas překonal litry piva, aniž by se, byť jen přiopil?).

A když už jsme u těch předchozích adaptací, Hobit je z větší části podprůměrný pokus, který se nemůže rozhodnout, zda být veselý jako kniha, nebo temný a vážný jako Pán prstenů (o Bitvě pěti armád a použité taktice jednotlivých stran pomlčím).

Druhý věk Středozemě je plný velkých událostí, a přitom se zdá, že Tolkiena zajímaly víc příběhy před a po (první a třetí věk). Takže Amazon měl jedinečnou příležitost přiblížit nejméně probádanou část historie tohoto světa. Na některých detailech to jde krásně vidět. Například elfové patrolující v Mordoru (a předpokládám, že nejen tam) představují naprosto logickou a geniální myšlenku. Zároveň tato skutečnost dodává větší váhu Galadrielině misi. Elfové si prostě chtějí být naprosto jisti, že se nikdo z Morgothových služebníků nevrátí jako další temný pán.

Galadriel válečnice je sice trochu zvláštní koncept, nicméně proč ne? Jestli se toužila vrátit do Středozemě, aby vládla vlastní zemi, klidně může být ve druhém věku velitelkou armád Noldor. Je mocná (Tolkien ji výslovně zmiňuje jako jedinou elfku v událostech předcházejících odchodu elfů z Valinoru), charismatická a ambiciózní (Frodo by mohl vyprávět). Nepochybně bude schopná ohánět se mečem. A vzhledem k nesmrtelnosti elfů musela mít opravdu dost času na to naučit se všemu, co taková úspěšná generálka potřebuje. Je logické, že bude lehce paranoidní. Vždyť ve třetím věku založí Bílou radu coby opozici proti Sauronovi. Ta určitě neuvěří ve snadné vítězství proti zlu. Jestli má oproti předloze pouze jednoho bratra, který přísahal zničit Morgothova pobočníka, jde o celkem pochopitelné zjednodušení a já s tím (na rozdíl od chudáka Berena) nemám problém.

Vzhledem k jejímu věku, zkušenostem a k roli, jakou v Lindonu zastává, se dá očekávat, že bude Galadriel opravdovou válečnicí. Nejsem ale velký fanoušek star trekovského kapitán jde všude první, takže úplně nechápu, proč se vrchní velitelka armády potlouká na dalekém severu. To si vzala dovolenou? Kdyby se Sauron z ničeho nic objevil v Eriadoru a napadl by Lindon, teleportovala by se zpátky, aby mohla dostát svým povinnostem? Soudě dle velikosti její jednotky je tato osobní mise velekrálem Noldor spíše tolerována, nežli podporována (další zajímavý detail). Sauron je ovšem Maia, bytost schopna existovat bez fyzického těla a brát na sebe různé podoby (ostatně později se mu podaří oklamat eregionské elfy). Jak velkou má tedy Galadriel šanci, že by ho nalezla, i kdyby se do pátrání zapojili všichni poddaní Gil-Galada?

Chápu a oceňuji způsob, jakým velekrál Noldor využil příležitosti ukončit Galadrielinu misi. Ale posílat ji za odměnu do Valinoru? Pro cestu do země Valar musí mít elfové víza? Ve třetím věku dojde na hotový exodus elfů. Po porážce Melkora mnozí zůstávali ve Středozemi, neboť se nechtěli rozloučit se zemí, v níž jich tolik padlo v boji s nepřítelem. A protože Středozem milovali. Seriál se tváří, jako kdyby všichni elfové netoužili po ničem jiném než vrátit se domů. Existuje snad nějaký zákaz, který vydal sám Gil-Galad? A když už jsme u toho, proč by Galadriel (zkušená válečnice schopná velet armádám) odmítla návrat až na poslední chvíli a zachránila se před Valinorem skokem do moře? Mapa, kterou Amazon prezentoval (v rámci adaptace mohla být klidně odlišná od knih) ukazuje, že plavat od hranic zaslíbené země zpět do Středozemě musí být docela náročné, ne-li přímo nemožné. Pokud by tomu tak nebylo, elfové zoufale toužící po domově by přece mohli snadno dezertovat, ne? Seriálový skok do hlubin je jistě dramatičtější, ale zároveň značně nelogický. A ke Galariel se vůbec nehodí. Leda by byla o mnoho mladší a tím pádem uvěřitelně naivní a prchlivá.

Než opustím postavu Galadriel, ještě si dovolím drobnou poznámku k jejímu chování. Její arogance, zejména vůči lidem, se dá pochopit. Zvlášť, má-li v průběhu seriálu dojít k nějakému charakterovému vývoji. Přesto na mne v prvních třech epizodách působí spíš jako Fëanorova dcera.

Elrond Půlelf je naopak sympatický. Jeho řečnické schopnosti a snaha být neutrální silou usmiřující spíše, než vyvolávající rozbroje, je zde velmi dobře zobrazena. Líbí se mi, jakou roli hraje coby prostředník mezi Eregionem a Khazad-dûm. Detail v podobě dvaceti let nekomunikace mezi ním a přítelem Durinem krásně ilustruje rozdíl ve vnímání času elfů a obyčejných smrtelníků. Jen nechápu, proč potřebuje Celebrimbor dokončit svůj projekt v tak šibeničním termínu. Očekával bych nějaké zdůvodnění, protože bez něj je to jen nešikovná berlička k tomu, aby mohl Elrond navrhnout hledání pomoci u trpaslíků.

Trpaslíci jsou impozantní. A Khazad-dûm po vizuální stránce naprosto nádherná. Jeden by sice čekal, že pokud prohra v souboji kladiv a hornin znamená věčný exil, nebude tak snadné toto pravidlo ignorovat. Ale uznávám, že jde spíš o drobný detail. Stejně jako bezvousá trpaslice. Tolkien sice zanechal poměrně jednoznačný popis trpasličích žen, nicméně seriálová adaptace má právo na nějakou tu změnu. Představitelka Disy navíc vypadá, že se pro tuto roli narodila.

Lidé žijící ve stínu hříchů svých předků, kteří přísahali věrnost Morgothovi pravděpodobně nemají příliš šťastný život. Není divu, že se na patrolující elfy dívají skrz prsty. Mimochodem, je úctyhodné, že velekrál Noldor má takovou autoritu, že ho poslouchají i lesní elfové. Jeden by čekal, že Sindar budou mít vlastní krále či náčelníky, kteří s Noldor spolupracují, ale zde nejspíš opět pracuje snaha o lehké zjednodušení.

Númenor je na druhou stranu ostrovem, který si ti šťastnější (ve smyslu zvolené strany) lidé zasloužili v boji proto zlu. Impozantní království, které sice po zavrhnutí přátelství s elfy podle Tolkiena i nadále udržovalo svou přítomnost ve Středozemi (mimo jiné v Umbaru), má v seriálové podobě plavby na kontinent zapovězeny. Trochu zvláštní, je-li Númenor námořní velmocí. Ale dejme tomu, že Amazonem zprostředkovaná mapa není úplně přesná a tito námořníci se mají i tak kam plavit. Královna regentka snad může vypadat lehce zvláštně (v předloze se k vládnutí ani nepřiblížila), ale proč ne? Jistě se tak budou lépe ukazovat vnitřní rozbroje mezi těmi, kteří (jako Elendil) na elfy nezanevřeli, a většinovou populací. Že mocnému království dělá problém udržet jednu elfku v paláci a obyvatelům hlavního města není divné, že se jim po ulicích putuluje nijak nemaskovaná Galadriel, je ovšem poněkud zarážející.

Hobiti jsou zdánlivě bezstarostní, ale jejich kočovný život plný skrývání se před okolním světem naznačuje, že kdo zůstane pozadu nebo se jakkoli vyloučí ze skupiny, bude čelit téměř jisté smrti. Tento kontrast funguje velmi dobře. Nejsem fanouškem hobitů za každou cenu, ale tato parta půlčíků vypadá, že do celkového příběhu docela dobře zapadá. Byť postava muže spadlého z oblohy je… Alespoň v prvních třech epizodách spíše matoucí. Ano, díky němu se Nori pravděpodobně vydá na své velké dobrodružství, nicméně jsem toho názoru, že to šlo i bez něj.

Záměrně jsem se dosud nezmínil o etnicitě jednotlivých herců a hereček. Jednoduše proto, že tato skutečnost nemá absolutně žádný vliv na kvalitu příběhu. Uznávám sice, že trpaslíci budou mít o něco složitější přístup ke slunci, ale žádný fantasy příběh nemusí být hyper realistický. Každé dobré dílo nicméně musí mít svou vnitřní logiku. A ta mi zde chybí. Dechberoucí vizuál ještě není zárukou kvality. Tou by měl být děj a způsob, jakým je vyprávěn. Když jsem viděl Galadriel, jak ze starého spisu vyčte skřetí plán B (kdyby byl Morgoth poražen) na přesun do Mordoru s cílem vytvoření nové říše zla, chtělo se mi plakat. Ani James Bond neměl takové štěstí, že by od prvních pěšáků získal detailní plány své nemesis.

První tři epizody Prstenů moci jsou pro mne symbolem nevyužitého potenciálu. Neexistuje bezchybné dílo. I knižní trilogie Pána prstenů obsahuje pár nevysvětlitelných přešlapů (za všechny uvedu údajný rohanský tribut Mordoru, kterému Aragorn v Roklince bezmezně uvěří, aby později uvedl, že něco takového přeci není možné). Ale čím víc chyb v logice a nedostatků stran vysvětlení některých rozhodnutí, tím menší pozornost jsem věnoval samotnému ději. I kdybych nebyl fanouškem Tolkiena, nemohl bych tento seriál nadále sledovat. A to raději ani nezmiňuji dialogy, které se místy snaží dosáhnout na Tolkienovu vznešenou řeč, aby čas od času sklouzly k důkazům, že umělá inteligence ještě neumí nahradit lidské scénáristy (elf žádající Galadriel před branami do Valinoru, aby ho vzala za ruku, númenorský voják zmiňující, že on o elfčině zmizení mluvit nebude, protože posledně už nahlásil psa) … Kdybych se věnoval i této problematice, nejspíš by tento můj text nikdy neskončil.

Závidím všem, kteří si v Prstenech moci dokázali najít něco kouzelného. Já jsem selhal. A za trest se vrátím ke knihám.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.