V posledních měsících se zaujetím sleduji, jak se některé firmy snaží dostat své zaměstnance zpět do kanceláří. Jistě, netýká se to všech, ale i tak bych se nebál označit tohle za trend. I u nás se začalo argumentovat vyšší efektivitou práce, utužováním kolektivu a možným kariérním růstem. To poslední mne trochu překvapilo, nicméně zároveň to dává asi největší smysl. Pokud ovšem věříte svým korporátním nadřízeným.
Sedíte-li hezky za stolem někde
v kanceláři, jste v prvé řadě kontrolovatelní. Chodíte každých 15
minut ven? Trávíte víc času povídáním si někde v kuchyňce? Nemáte během
směny co dělat? Pak je něco špatně. V práci se pracuje a na nic jiného zde
není místo. Zapomeňte na všechny rituály osvojené si během lockdownů a práce z domova.
Tady vás nebude nic rozptylovat. A vždy se najde nějaké nadřízená osoba, která
vás bude moct usměrnit. Pokud tedy nejsou vaši manažeři třeba ve Francii. Na druhou
stranu, spousta lidí práci z kanceláře uvítá. Zejména mají-li doma potomstvo
dožadující se jejich pozornosti. A najdou se pochopitelně i tací, jejichž
pracovní morálka se v domácím prostředí rozpouští jako karamel na
palačinkách, které si připravili během posledního konferenčního hovoru.
Že jste neviděli, jak vypadá
kolega, který s vámi už dva roky pracuje na důležitém projektu? Teď budete
mít možnost to napravit. A možná si během pauzy zajdete na oběd, a přitom mezi
řečí objevíte způsob, jak onen projekt vylepšit. Vsadím se, že na něco takového
byste nikdy nepřišli sami a už vůbec ne bez vůně poledního souboje výrazných aromat
z různých kulturně specifických pokrmů. Kdoví, třeba se potom s kolegou
ještě spřátelíte a po práci si pak zajdete na pivo, kde dostanete možnost stěžovat
si, jak byl váš společný nápad ve vší korporátní pečlivosti zařazen do kolonky
neproveditelné.
Základním pravidlem pro přežití
ve velké firmě je nebrat si nic osobně. Jestli někoho zajímáte, tak jen ty, kteří
nemají možnost ovlivnit ta opravdu důležitá rozhodnutí. Shora vypadáme všichni
jako čísla. Základním pravidlem pro získání povýšení je znát co nejvíc lidí,
tvářit se důležitě a pamatovat si všechno, co někteří cynikové označují za
korporátní kecy. A pokud chcete opravdu vyniknout, nejde to jinak než v kanceláři.
Nenechte za sebe mluvit svoji práci. Tu zvládne tisíc jiných (a možná dokonce i
levněji). Vy se potřebujete dostat do podvědomí těch správných osob. Pak se
mnohem snáz dozvíte o tom, kde se zrovna něco děje, který tým se bude rozšiřovat
a najednou máte odpovědi na všechny otázky pohovoru, který je tím pádem vlastně
jen formalitou. Pokud se odehraje jinde než ve firemním systému. Kdo se chce
dočkat kariérního růstu, měl by si s sebou do práce nosit spacák. Ne
proto, aby ho používal, ale aby demonstroval svou ochotu třebas se pro dobro
společnosti (nejčastěji akciové) obětovat. Pracovat víc než ostatní nestačí.
Musíte u toho být viděni.
Každý má trochu jinou motivaci. A
když se procházím po chodbách, které si můj zaměstnavatel pronajímá, nemohu se
zbavit dojmu, že ačkoli je pracovní poměr velice často podstatnou součástí naší
existence, samotný život mnohdy začíná okamžikem, kdy vypnete počítač a najdete
svoji vstupní kartu, abyste na zbytek dne mohli být někde jinde někým jiným.