Tak to máme za sebou. Vždycky mě napadne ona hláška o tom, že chleba stejně nebude levnější. Původně ji znám v souvislosti se sportem, ale politika a sport k sobě mají poměrně blízko (ať si říká kdo chce co chce). Mohl bych ještě poznamenat něco v tom slova smyslu, jak nás teď alespoň čeká inovovaný toastový chléb, ale to není podstatné. Volby skončily a my si na chvíli budeme moct odpočinout od slibů. Leda by se budoucí opozice po vzoru jiných rozhodla začít s kampaní už teď. Snad ne.
Nevím, proč tomu tak je, nicméně volební víkend mne většinou zastihne u rodiny. A ač se s nimi snažím politiku nerozebírat (téměř vždy skončíme u toho, že jsem ve svých 37 letech příliš mladý na to, abych chápal souvislosti), velice často se najde situace, při níž si někdo z příbuzných neodpustí politickou poznámku. Tentokrát jsem slyšel rozhořčení nad tím, že tolik lidí volilo SPOLU či STAN. Což už všichni zapomněli na ty odporné kauzy? Celé to vyznělo, jako kdybychom v předchozích čtyřech letech poprvé v historii museli řešit nějaký podobný problém. Jistě, nejhorší premiér všech dob a takové ty nesmysly tam patří též. Naštěstí jsme se už nedostali k tomu, jak nám migranti kradou práci. Ti samí rozzlobení lidé se totiž pochvalně zmiňují o těch svých spoluobčanech, kteří zase jezdí krást práci k našim západním sousedům. A ač se snažím, občas nedovedu nereagovat. Nemám to zapotřebí, ale pasivita mi moc nejde.
Fascinuje mne, jak se názory lidí v průběhu času mění. Znám pár, který v devadesátých letech velmi hlasitě tleskal Klausovi a razil teorii, že každý si má pomoct sám. A teď, když jim nikdo nepomůže, pokukují po komunistech, případně alespoň opakují tolik oblíbené kdoví, jak to vlastně je celé doopravdy. Vím i o pánovi, jehož rodině za minulého režimu sebrali 90% veškerého majetku a on teď nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy měl každý práci. Sám je dávno v důchodu a jeho syn již třicet let při zaměstnání načerno podniká. Přemýšlím, zda mne též za čas čekají podobné změny názorů. A přiznám se, že se toho trochu děsím. Taky řeknu svému synovi, že je ještě moc mladý na to, aby chápal, jak jsou důchody (a iluze nezávislosti na všech) tím nejdůležitějším tématem?
Rodinu si nevybíráme. A možná je to dobře. Aspoň návštěvy vždy spojíme s výletem mimo bublinu. A to se hodí…