Je
13. února 2026 a někteří studenti a studentky na vyvěšují na budovách vysokých škol
vlajku Třetí říše, aby připomenuli brutální a bezohledné bombardování Drážďan, k němuž
došlo v roce 1945 a při němž zahynulo přes 22000 mužů, žen a dětí. „Studentstvo
se zajímá o historii, nevyjadřují tím oficiální stanovisko školy,“ zní odpověď
z daných institucí.
Není
to totéž, to ani v nejmenším. Ale přesto mne právě tohle napadlo, když
jsem 7. října viděl vystavené vlajky dosud neexistujícího státu Palestina.
Nesouhlasím s postojem izraelské vlády a myslím, že jejich vendeta proti
Hamásu již dávno překročila všechny racionální argumenty pro její existenci.
Můžeme si na ně ukazovat a kritizovat krajně pravicové výroky současného
kabinetu, který rozhodně nedělá nic pro jakékoli narovnání vztahů mezi Izraelem
a Palestinou. Osobně jsem toho názoru, že jedině odsun osadníků ze západního
břehu Jordánu a formální ustanovení státu Palestina povede k malé, ale reálné
šanci na mír. Jenomže vlajky jsou symbolem a ta palestinská je pro mne,
minimálně v tomto měsíci, symbolem teroristického útoku z října 2023.
Pochopitelně nesrovnávám události 2. světové války se současností. Palestinci
nechtějí ovládnout celý region. Ale jejich činy lze dávat do souvislostí s pohnutou
a komplikovanou historií Blízkého východu.
Pokud
vím, vznik samostatné Palestiny byl několikrát na stole, ale tyto návrhy byly
vždy odmítnuty a nikoli ze strany Izraele. Mám jisté pochopení pro obě strany.
Radikalizaci části obyvatel chápu. Historické křivdy fungují jako velice
efektivní nástroj. Nedodržené sliby Britů po roce 1945, několik válek s cílem
vymazat nově vznikající stát Izrael, následné teroristické útoky na jeho
obyvatele, ale i bezohledná kolonizace západního břehu, tohle všechno formovalo
a formuje současné generace žijící v tomto prostoru. Jednoduchá řešení
neexistují. Ale stejně jako všichni Palestinci nejsou teroristé (a Hamáš není
jedinou politickou silou palestinské samosprávy), tak všichni Izraelci nejsou
zaslepení fanatiky, jejichž jediným řešením konfliktu je genocida. Musíme být
schopni rozlišovat tyto skutečnosti, jinak ve své spravedlivé touze po zjednodušování
zapomeneme na historii a snadno se staneme manipulovatelnými, jedno jakým
směrem.
Jednoduchá
řešení neexistují. A stejně jako volbami neskončila demokracie (případně
nezačal blahobyt), nelze očekávat, že se vznikem jednoho státu všechno spraví.
Svět není černobílý, nesnažme se namlouvat si něco jiného.