S nápady je to často velice složité. Když na ně nemám
čas, stojí ve frontě, aby se mi jeden za druhým vecpal do hlavy. A já se na ně přitom
nemohu soustředit, protože se musím věnovat nějakým povinnostem. Zoufale se
snažím ani jeden nezapomenout a je to jako kdybych si chtěl pamatovat své sny.
Zbydou jen útržky a pocity.
Jindy na čase (zdánlivě) nezáleží. Oblíbený čaj pomalu vychládá
v (oblíbené) konvičce, hudba hraje (nebo nehraje, záleží na okolnostech),
pokojová teplota je ideální (v měřitelných jednotkách to vyjádřit nelze) a
vůbec, mohl bych sedět a psát, co si usmyslím. Jenomže já nemyslím na nic
užitečného. Jako kdyby se sama mysl bránila, což by mne mimochodem vůbec nepřekvapovalo.
A vůbec, kam bychom to dotáhli, kdyby bylo všechno
jednoduché? Nedokonalost a nedostatek, to jsou motory pokroku. Ehm. Možná jsem
dnes místo psaní mohl zkusit umýt nádobí.