Dělám to už dlouho. Dělám to už jenom ze setrvačnosti. Pokud to někdy mělo nějakou myšlenku (v plurál jsem nikdy ani nedoufal), ta už je dávno pryč. Pravděpodobně jsem si toho dosud nevšiml. Navíc, bylo by mi líto toho nechat, když už to dělám tak hrozně dlouho.
Většina naštěstí nejde vidět. Hlavně proto, že to nedělám organizovaně. Často jenom špiním čisté papíry svými poznámkami, které jedou vyhodím, aniž bych si je po sobě kdy přečetl. Vím to a je mi to jedno. A když už se náhodou něčemu podaří přežít počáteční fázi, může se to časem objevit i online. Nejde o nic proti svobodě slova, jen výjimečně podlehnu dojmu, že mohu sníst a zároveň si nechat stejný dort, aniž bych si pořizoval vlka. Nebo kozy.
Vždy na začátku roku mám dojem, že bych s tím měl něco dělat. Samozřejmě neudělám nic, to je součástí celého procesu. Vlastně to mám docela promyšlené. A to jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Možná právě takhle vypadá ten pravý chaos – na první pohled se tváří organizovaně, aby zajistil existenci co největšího kontrastu. Proto tohle. Je to jenom další kousek, další krok ve zdánlivě nekonečném cyklu, protože už to dělám opravdu dlouho. Ještě ale ne tak dlouho, abych si nejlíp pamatoval dobu, kdy jsem to nedělal.
Takže ještě nějaký čas budu psát. A pak se uvidí.
Kde mě zahrabou.