Zpátky k televizní zábavě

Moc pečlivě jsem to nepočítal, ale budou to zhruba dva roky, co jsem naposledy viděl nějaký nový seriál. Tedy, ne jen kousky či sem tam vybranou epizodu. Abych úplně neztratil přehled, spoléhám se na oblíbené Youtubery. Ne ale proto, abych se stál, jak dané dílo zesměšňují. Vím tedy zhruba, o co přichází. A většinou mi to vůbec nevadí, protože času je málo a zájmů příliš.

Tedy jsem ovšem udělal výjimku. Díky dětem (to je vždycky dobrý důvod, o čemž svědčí ty hromady Lega) jsme na čas pořídili Disney+. Už jsem si stihl projít pár oblíbených epizod seriálů, které si pamatuji ještě z dob TV (kdy jsem žil v domácnosti s televizí) a teď jsem se rozhodl, že přeci jen dám na jedno doporučení a podívám se na Andor. Nepovažuji se za velkého fanouška Star Wars, pro mne ten svět končí prvními dvěma trilogiemi a filmem Rogue One. Plus možná ještě pár videohrami, s nimiž jsem měl tu čest a které jsou někde na seznamu replay. Ano, viděl jsem i tři nejnovější filmy, ale od té doby se usilovně snažím na tuto skutečnost zapomenout.

Andor nicméně vypadá jako něco, co si zaslouží můj čas. Blížím se ke konci první série a zatím nemám pocit, že bych se rozhodl špatně. Zároveň ani nemám strach z nutkání nějak víc toto dílo komentovat. Na to mám knihy. Kterých je mimochodem na mém stole tolik, že už skoro nevidím ani na monitor. Takže je otázkou, zda mi nakonec neznemožní prožít si zbytek první a celou druhou sérii Andoru. Možná si budu muset udělat pauzu a něco s těmi zásobami udělat (nepřečtená kniha nepatří do mé knihovny, nejprve si to místo musí zasloužit).