Největším problémem introverta jsou situace, při nichž je vidět. Schovejte ho do davu a on si bude připadat skoro normálně. Alespoň pokud ho v tom davu nezná příliš mnoho lidí. Naopak, u malé skupinky osob existuje značné riziko, že daný introvert se pokusí předstírat neviditelnost ve snaze sám sebe o tomto přesvědčit. A pochopitelně, nejlépe je introvertovi doma.
Jenomže ne každému se povede úplně se odstřihnout od
světa. A tak je lepší čas od času trénovat na nevyhnutelné situace. Občasným
vystavováním si menším počtům lidí je pro tohle ideální. A tak jsem se rozhodl
využít příležitosti zajet se podívat do jednoho krajského města a zúčastnit se
křtu nové knihy místní spisovatelky, kterou trochu znám. Představte si útulnou
pobočku knihovny, slušně zaplněnou přáteli, rodinou a kolegy. Proslovy, debata
o knize, čtení ukázek a spousta dobré nálady pramenící ze skutečnosti, že se
všichni znají. Tu nejhorší část, tedy dlouhé minuty před oficiálním začátkem,
jsem přežil čtením. Koneckonců, byli jsme v knihovně, a tak to alespoň vypadalo
autenticky. A nechtělo se mi civět tupě do zdi (či na police s knihami),
zatímco všichni kolem podléhají svodům konverzace. Mohl jsem se zkusit socializovat,
ale to by už bylo nad plán. Stačilo mi účastnit se. A jakmile začal oficiální
program, šlo to v podstatě samo.
Teď je jen otázkou, jak dlouho si s tím vystačím.
Budu o tom přemýšlet. Sám a zavřený doma, kam na mne svět nemůže.