Právě probíhají zápisy na základní školy, což je událost, kterou letos poprvé vnímám z pozice rodiče. Ty hodiny strávené pročítáním informací o jednotlivých školách, účastí na dnech otevřených dveří i diskusemi s rodiči, jejichž děti danou instituci již navštěvují. A to všechno proto, aby se potomek mohl s koncem školního roku rozloučit se svou mateřskou školou.
Je to přinejmenším
zajímavé. Občas lehce znepokojivé, obzvlášť když si procházíte požadavky na prvňáky
a snažíte se objektivně zhodnotit, co z toho vaše dítě doopravdy zvládá.
Není to poprvé, co je jeho osoba vecpána do tabulek a rozhodně to není ani
naposledy. Ostatně my všichni v tabulkách v podstatě bydlíme a zvykli
jsme si na to. Anebo to o sobě aspoň tvrdíme.
Máme pochopitelně seznam
škol, které hodláme kvůli zápisu navštívit. A já osobně si myslím, že oznámení
o přijetí přijde pouze z jedné z nich. Což ale neznamená, že jich
nemůžeme vyzkoušet víc. A o tom to vlastně celé je. O možnosti volby. Přesně
takhle se na to hodlám dívat, přinejmenším dokud se nedozvíme výsledky.