Vždy se objeví nějaká situace, která mne přiměje přehodnotit svá tvrzení o daném tématu. Takže nepřekvapí, že kdybyste se mne teď zeptali na práci v korporátu, nejspíš vám pro jistotu neřeknu vůbec nic. Za normálních okolností se to dá vlastně docela dobře přežít. Jen musíte mít štěstí na nadřízené. Jenomže posledních pár dnů…
Nikdo vás neposlouchá a všechny personální změny jsou prováděny s pečlivostí ročního dítěte. Možná to dává smysl lidem, kteří ani neví, o čem rozhodují, ale to je asi tak všechno. Jenomže jakékoli snahy o pozitivní změnu jsou předem určeny k ignoraci. Takže zbývá jen zkoušet, jak dlouho vydržíte v takovém prostředí fungovat. Daří se mi to už tak dlouho, že by byla škoda jen tak přestat, ne?
Na druhou stranu, vždycky existuje možnost toho nechat. To samo o sobě je většinou dostatečným důvodem k pokračování. Ostatně, mám to plně pod kontrolou a mohu skončit kdykoli se mi zachce. Kde jsem to jen…
Aspoň nezvyšuju dávky.