Je úžasné, jak jsou nadnárodní korporace občas solidární. Pakliže jedna investuje značné prostředky do AI a následně se jí nedostává uživatelů, jejichž počty by nutnost AI doplňků zdůvodňovaly, pak se vždycky najde druhá korporace, která začne natěšeně tyto AI prvky propagovat mezi svými zaměstnanci. A tak jsem se k tomu dostal já. Včetně úkolů typu: vymyslete, jak AI zlepší vaši pracovní efektivitu.
Nelepší. Existuje několik situací, v nichž může být užitečná, nicméně při 99% mé práce se lze spolehnout na to, co s trochou arogance nazvu svou kreativitou. A to jsem vážně přemýšlel, kam tu AI nacpat, aniž bych potřeboval schválit rozpočet na rozšíření funkcí naší hlavní databáze. Neznamená to, že by moje činnost byla naprosto efektivní. Nicméně nedostatek představivosti způsobuje, že se musím spolehnout sám na sebe.
Občas si čtu články o tom, kde všude AI modely způsobí revoluci na trhu práce a kolik profesí si bude hledat své místo v dějinách coby překonané a nevyužívané. A je pravda, že už teď mnohde lidé přicházejí o tzv. juniorní místa, v nichž by se mohli naučit něco praktického pro svůj profesní rozvoj. Přesto se nebojím, že bych byl nástupem AI nějak ohrožen. Nejen proto, že junior nepatří mezi slova, která bych ke své práci jakkoli využil. Ještě stále vidím příliš mnoho nedostatků v optimalizaci současných vstupů. A jestliže jsem se za tu dobu v korporátu něco naučil, pak je to skutečnost, že veškeré změny jsou téměř výhradně vedeny dvěma směry: snižováním nákladů (čili přesunem práce do zahraničí nebo alespoň do různých agentur) a zlepšováním PR (schválně, kolik velkých firem bere vážně ekologii, udržitelnost a snižování emisí?).
Opravdu znepokojený budu až v případě, kdy se mí neschopní (pár jich máme) kolegové dozví, že si chtějí hledat jiné zaměstnání. Do té doby pro mne bude AI něčím mezi snem a dystopií. A ano, jsem si vědom toho, že korporace málokdy fungují podle takovéto logiky. Jen prostě nemohu odolat pocitu cynického optimismu.