Letos se mi do myšlenek neustále vkrádá téma času. Někteří by možná řekli, že je to příznak stárnutí. Nevím. Přijde mi, že jsem podobně přemýšlel vždycky, jen teď jsem si k tomu dopřál víc prostoru. Snad abych si díky tomu mohl lépe zorganizovat tu trochu volna, kterou mám.
Nepatřím zrovna k organizovaným jedincům. Těch plánů a
zamýšlených projektů mám dost na to, abych se příštích několik let trápil
výčitkami svědomí, že jsem se do ničeho z toho doopravdy nepustil. Možná
by pomohlo podívat se na to realisticky a vzdát se všeho, co nemá naději na
dokončení. Nejsem ani dostatečně ambiciózní, takže by to nemusel být zase až
takový problém. Na druhou stranu, snad bych se mohl aspoň chvíli snažit o to
být poněkud aktivnější. Na začátku roku jsem se pokoušel napsat alespoň pár
řádků dvakrát týdně (na blog, kam jinam). A ač se mi to zatím daří (bez ohledu
na kvalitu), většinou tak činím na poslední chvíli.
Částečně je to způsobeno tím, že jsem si jediným čtenářem.
Nechci, aby tomu bylo nutně jinak. Touhu po tomto typu pozornosti jsem někde
ztratil v době, kdy jsem byl příliš líný cokoli psát. Teď se tím jenom
bavím, protože deníkové zápisy (které jako jediné stíhám) nejsou dost. A kdoví,
třeba časem dovedu psát aspoň do zásoby, abych nemusel každé úterý a čtvrtek zoufale
hledat alespoň trochu vhodné téma. Uvidíme. Tohle měl původně být lednový
experiment a už to vypadá, že bych se dokázal pokusit o pokračování až do konce
roku. No a potom se uvidí…