Přichází poslední den tohoto
týdne... Ehm... Odchází... A já jsem se rozhodnul, že budu hodný. Dobře, ne
zase tak moc, ale aspoň jednu věc uvedu na pravou míru.
-Ahoj.
-Ne.
-Copak?
-Prostě ne.
-Co ne?
-Přesně tohle ne.
-Já se na nic neptal.
-Stejně bych ti neodpověděl.
-To nedává smysl.
-Nepovídej...
-Nepovídám. Plácáš hrozné
nesmysly, víš to?
-Neplácám.
-Ale ano, plácáš.
-Nikdy jsem neplácal.
-Nikoho?
-Co?
-Nikdy jsi nikoho neplácal?
-Teď to děláš ty...
-Ale ty jsi právě přiznal...
-Jasně... Tak plácám... A co má
být?
-Nic, já jenom tak...
-Aspoň mám logický základ, na němž
plácám.
-Se.
-Co?
-Plácáš se na logickém základu,
protože tě nic lepšího nenapadne...
-A co bych tam asi tak měl
dělat?
-Tancovat?
-Super. S mrkví?
-Proč s mrkví?
-Jenom tak.
-Pořád píšeš o mrkvi...
-Pořád čteš o mrkvi...
-Proč?
-Proč?
-Já se ptal první.
-A já druhý... Střihneme si?
-Co?
-Ale nic.
-Nikdy neodpovíš na otázku...
-To není pravda.
-Je.
-Není.
-Je.
-Ptej je.
-Odpovíš?
-Ano – vidíš?
-Ok.
-Jenom do toho.
-Proč píšeš pořád o mrkvi?
-O čem mám psát?
-Já nevím...
-No... Až tě napadne něco
lepšího, přijď a já o tom napíšu, ok?
-Ach jo...
-Co zase?
-Jenom tak.
-Pěkné.
-Co?
-Přesně tohle jsem od tebe
čekal.
-Co?
-Ale nic.
-Ještě jsi mi neodpověděl.
-Odpověděl. Zaspal jsi to.
-Co?
-Ještě jedno co a...
-A co?
-A ach jo...
-C-
-Neříkej to!
-Dobře. Ale odpovíš mi.
-Píšu.
-O mrkvi...
-Protože...
-No?
-Protože mrkev spojuje všechny
moje povídky v jeden dokonalý celek.
-Proč?
-Prosím?
-Proč chceš spojit všechny
povídky v...
-V dokonalý celek?
-Ano.
-Proč ne?
Doufám, že to stačí...
Přeji všem krásný zbytek neděle
a zítra... Nezapomeňte na Garfielda a povzneste se nad pondělím... Aspoň to
zkuste...