12. 3. 2007

Pondělí I.


Mrkev opatrně vykoukla ven. A velmi rychle zalezla zpátky pod zem.

Slunce!
Ne, že by ho neměla ráda, ale...
Slunce!
Kdyby ho bylo trošku míň...
Ach jo...
To nám ten týden pěkně začíná, že? Ano, ano, už mlčím...
Většina z vás na takové počasí čekala, vím. Jenomže... Co bych dal za trochu mrazu...
Za trochu mrazu šel bych světa kraj... A možná by to i pomohlo, pokud bych se dostal až na pól.
Mám však jiný návrh... Odstěhujte se do tropů... Bude vám tak skvěle... Moc neprší, pořád sluníčko a tak...
Co je to vlastně pondělí?
Z jakých špatných věcí se obvykle skládá?
Proč je pondělí zrovna v pondělí?
Nemůžu ho prospat?
Ne.
Proč? Proč? Proč?
Tisíce otazníků prosviští vzduchem a jsou po jednom sestřelovány.
Pondělí a kulomet.
Pondělí a hektolitry kávy.
Pondělí a smrt.
Pondělí a já.
Pondělí a nechuť ke všemu – i k nechuti samotné.
Pondělí...
Snad to bude zítra lepší...

Občas nezbývá než doufat. Že pesimismus neopustí své s(a)tanoviště. Neumím se smát.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.