Neděle II.


Takže.... Přemýšlím, co sem dneska načmárat.

Mrkev, jak jinak. A potom dlouho nic. Pak pauzu – jak se kreslí pauza?
Zítra nám začíná nový týden, chvalme rajče. Všimnuli jste si v předchozí větě něčeho divného? Ne? Ach jo... Člověk se tak snaží a vy nic...
Čím víc plavu, tím líp se topím.
Čím víc přemýšlím, tím větší jsem blbec.
Čím víc píšu, tím dokonaleji vidím mrkve všude kolem.
Náhoda? Neřekl bych. Osud? Běžte s tím svým osudem někam. Už mi toho způsobil dost. Tedy, aspoň se mi zdá, že to přehnal. Neměl by se tolik zajímat o jednu osobu. Přece nejsem jediný na tomto světě, ne?
-Hele, co takhle se poohlédnout po jiné oběti?
-A proč?
-No jenom tak, už tě musím nudit.
-Umíráš?
-Ne.
-Nenudíš mne.
-Škoda.
-Kdybys nudil, odpovíš mi jinak.
-Co?
-Mávnul bych nad tím rukou, kdybych nějakou měl.
-Ehm... Promiň, ale neříká se náhodou "ruka osudu“?
-To jsou kecy.
-Aha.
-Poslyš, Tome...
-Ano?
-Měl bys jít spát.
-Vždyť je ještě brzo...
-Zítra tě čeká nádherný den.
-Nádherný z mého úhlu pohledu?
-Uvidíš.
-Ty se usmíváš!
-Já vím.
-Proč???
-Dobrou noc.
-Hey-
-DOBROU.
-No jo, už jdu.

Přeji vám-

-Hele, já to myslel vážně