pondělí 02 2007

Dokonalý čtvrtek – je 4.


Jednoho krásného dne bude svítit slunce zadarmo a my si toho nevšimneme. Pozvedněte teď své kartáčky k ústům a vzdejte hold této šanci na opálení gratis. Pochválena budiž pasta, jejíž reklama nás tak baví.

Ale teď vážně…. Bléééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééécha.
Hop.

Klídek. Všechno se spraví. A i když ne, můžeme prostírat předstírání… Bože… Ne, nebojte se, není to nakažlivé… KAŠLI KAŠLI.

Tak, abych uvedl věci na pravou míru, do levého jízdního pruhu, píšu povídku. Ano, tu, o níž jsem se nedávno zmiňoval. Přišel čas na čaj a na psaní. Tak se snažím… A proto budu dnes výjimečně stručný a blbý.
ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ
Asi takhle. A teď… Copak bych vám mohl hodit, abyste mi dali zase na den pokoj? S výhledem na moře… V Brightonu… Hm? Tak ne...
No… Tedy… Protože mám prázdniny, budu na vás extrémně hodný.
Konec.








Tak ne… Jsem holt hrozný prevít…







Nebo jo? Ale co? Necháme toho a přehodíme nohu přes kleště… Těmi se pak praštíme do hlavy a pozdravíme nastrouhanou cibuli, co se tak dlouho hádala s česnekem, až… To česnek nevydržel a zlostí rozdupal vysmažený krajíc chleba…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.