K čemu je čas? A co znamená? Má pro nás nějaký extra význam?
Jistě. To jsou mi otázky. Jenomže.... Ano, následuje další poznámečka, která je
tak nějak navíc, a přesto ji všichni čekají. Zajímavé. No, je-li tomu takhle,
pak se pokusím nezklamat. Nikoho. Nikdy.
Další blbost. Den blbostí. Skoro jako den nezávislosti. A
navíc je pondělí. Den dnů. Úžasné. Výtečné. Všichni začnou zpívat a tancovat,
oblečou si kostýmy (během toho tance ovšem) a... Asi tak nějak by to mohlo být.
Svět nás nemá rád. Proto do nás sype všechny ty nesmyslné
myšlenky, co ze sebe dělají filosofy. Vydáváme je za vlastní, neboť přiznat
pravdu, vysmějí se nám. Všichni. Bez rozdílu věku, pohlaví, barvy pleti,
inteligence. Naprosto a dokonale všichni. Do jednoho. A já tam budu stát,
koukat se na vás a přemýšlet, jak ten dav odmocnit a převést do binární
soustavy, abych se mohl začít smát též.
Co to? Pondělí, dámy a pánové, pondělí plné šílenství a vody
v kbelících, pondělí pondělní, typické a svých způsobem krásné.
Pondělí je tady, dobře nám tak!