Velké nevyslovené ano


Čtvrtý díl

MARK         -Tak já jsem hodil jedničku a osmnáctku.
HONZA        -Vypadá to na dobrý začátek.
MARK         -To ano.
HONZA        -Co máš napsáno na té kartičce?
MARK         -Jste osoba naprosto znechucená vlastní neexistencí.
HONZA        -To je deset bodů a šest mincí.
MARK         -Opravdu dobrý začátek.
HONZA        -Teď já. Hm… Devět a nula.
MARK         -Málem jsi skončil na černém puntíku.
HONZA        -Ale to by nevadilo, v prvním kole se to nepočítá.
MARK         -Aha. Bostonská pravidla.
HONZA        -Přesně tak.
MARK         -Omlouvám se.
HONZA        -V pořádku. Nikdy jste pořádně nikoho nemiloval. Takže osmnáct bodů a dvě mince.
MARK         -Mimochodem, jak se má Lenka?
HONZA        -Snad dobře.
MARK         -Snad?
HONZA        -Ničím si nejste jistý. Pět bodů, bez mincí. A bonusová kartička rozjetého šáši navíc.
MARK         -Nechceš mne zablokovat už v druhém kole, že ne?
HONZA        -Pokusím se o to.
MARK         -Pět a dvanáct. Vlastně jsem na tom byl kdysi jako ty.
HONZA        -Ano?
MARK         -Jste ztracený. Jedno kolo čekám.
HONZA        -Myslíš to nějak konkrétně? Osm a šest.
MARK         -Ano i ne.
HONZA        -Roztržen neschopností rozhodnout se, ztrácíte dva body. Chjo.

***

DAVID         -Co tady děláš?
PETR           -Přišel jsem na návštěvu.
DAVID         -Zrovna obědvám.
PETR           -To je náhoda.
DAVID         -Je dvanáct hodin.
PETR           -A další náhoda. Co máš dobrého?
DAVID         -Palačinky.
PETR           -Tak se na ně mrknem…. No… Nemáš kečup?
DAVID         -Kečup? Na co?
PETR           -Na ty palačinky.
DAVID         -Cože? Kečup a palačinky? Dohromady?
PETR           -No ano. Takhle to vždycky dělala Eliška. Když je něco nejedlé, přidej kečup. Když je něco odporné, budeš potřebovat víc kečupu. Říkala.
DAVID         -Tak díky.
PETR           -Není zač. Chceš si to zapsat?
DAVID         -Ne. Hele, to už máš zase jinou holku? Já myslel, že ti to s Ivanou vydrží dýl jak týden.
PETR           -Vždyť ano. Eliška je minulost.
DAVID         -Hádám, že ne moc stará.
PETR           -Eliška ne, ta minulost ano.
DAVID         -Jak dlouho?
PETR           -Tak měsíc.

***

HONZA        -Kde je ta Lenka?
MARK         -Nečekaně přivřené prsty v peřinách. Mínus deset bodů a tři mince.
HONZA        -Už by měla být doma.
MARK         -Vážně bys chtěl, aby mne tady potkala?
HONZA        -Proč ne?
MARK         -No, protože jsme se nerozešli zrovna v dobrém.
HONZA        -Ale říkal jsi…
MARK         -Ano, S bývalou láskou jste se rozloučil důstojně jenomže to jsem četl kartu.
HONZA        -A málem díky tomu vyhrál.
MARK         -Přesně tak.
HONZA        -Takže jak vlastně…
MARK         -Dost zle. Promiň, ale podrobnosti si odnesu do hrobu, což, jestli by mne tady Lenka viděla, by znamenalo ještě dneska.
HONZA        -Stejně je divné, že tu ještě není. Měli jsme dneska slavit výročí.
MARK         -Život je celý nějaký divný.
HONZA        -To ano. Hele, co kdybychom přestali hrát tu pitomou hru a ty mi řekl, co máš na srdci a šel domů?
MARK         -Začínáš být netrpělivý. Ale to je v pořádku. Odpovím ti: Šelest.
HONZA        -Cože?
MARK         -Tím se netrap. Musím ti říct něco extrémně důležitého. Něco, díky čemu tady teď sedím jako Lenčin bývalý a radím ti, abys neudělal něco, co teď já.
HONZA        -Neboj, já nikomu radit nebudu.
MARK         -Fajn. Tak poslouchej.

***

DAVID         -Co to děláš?
PETR           -Jím tvůj časopis.
DAVID         -Proč?
PETR           -Víš, cokoliv je lepší, než palačinky.
DAVID         -Běž s tím někam.
PETR           -Na záchod? Nejsou náhodou dvě hodiny odpoledne?
DAVID         -Ne. Musíš mi to připomínat?
PETR           -Ano. Protože, víš, je mi to záhadou. Proč zrovna ve dvě?
DAVID         -Připomíná mi to můj jediný sexuální zážitek s osobou opačného pohlaví.
PETR           -Vážně? A kolik jsi jich měl s osobami stejného pohlaví?
DAVID         -Já si nedělám srandu.
PETR           -Já taky ne. Hele a mě bys nechtěl?
DAVID         -Ne. Ani s kečupem.
PETR           -To je škoda. Já tebe ano…
DAVID         -Co…
PETR           -Nezvoní někdo?
HONZA        -Ahoj.
DAVID         -Honzo, nazdar.
HONZA        -Řekla ano.

***

PETR           -Co?
DAVID         -Cože?
PETR           -Říkal jsi něco?
DAVID         -Ne. Já… Zase jsem to udělal?
PETR           -Ano, zaspal jsi. Nechápu proč. Vždyť Ordinace je tak zajímavý seriál.
DAVID         -Měl jsem opravdu moc divný sen.
PETR           -Poslyš, co kdybys zítra udělal k obědu palačinky?
DAVID         -Nikdy!
PETR           -No tak fajn.

***
LENKA        -Ahoj, promiň, že jdu pozdě.
HONZA        -V pohodě. Jak ses měla?
LENKA        -Nic moc. A ty?
HONZA        -Taky tak.
LENKA        -Ty jsi hrál?
HONZA        -Ano, tak trošku jsem trénoval.
LENKA        -S kým?
HONZA        -Sám.
LENKA        -Aha. No, víš, mám pro tebe novinku.
HONZA        -Jakou?
LENKA        -Už jsem znám odpověď na tvou otázku.
HONZA        -Já jsem ti nějakou položil?
LENKA        -No víš, tu o tom manželství a takových věcech.
HONZA        -A?
LENKA        -Nech se překvapit, řeknu ti to později.