Mark

Třetí díl

PETR           -Dobře, že jsi tady, chci ti něco ukázat.

DAVID         -Zase nějaké mluvící palačinky?

PETR           -Ne, ty jsem už vyhodil.

DAVID         -Ale… Kdy?

PETR           -Včera? Možná předevčírem. Málem mi to ty mrchy rozmluvily.

DAVID         -Ještě, že ses nenechal překecat, hm?

PETR           -Ano. Znáš to, jsem neúplatný. Nebo něco na ten způsob.

DAVID         -Jo.

PETR           -Takže, podívej se na tohle.

DAVID         -Co je to?

PETR           -Prostě se na to podívej.

DAVID         -Dívám se na to už pár vteřin. Co je to?

PETR           -Možná by ti pomohlo, kdybys to otevřel.

DAVID         -Proč?

PETR           -Abys zjistil, co to je? Možná.

DAVID         -Co je to?

PETR           -Nemůžeš to prostě otevřít a nechat se překvapit?

DAVID         -No, mohl bych.

PETR           -Tak to udělej.

DAVID         -To je…

PETR           -Fotky. Jsou to fotky.

DAVID         -Kdes je sehnal?

PETR           -Na internetu. Co na ně říkáš?

DAVID         -Jsou divné.

PETR           -Život je divný.

DAVID         -Ty fotky jsou divnější.

PETR           -To si nemyslím.

DAVID         -Třeba tahle.

PETR           -Pravé neštovice v plném provedení na desetileté holčičce.

DAVID         -Nechutné.

PETR           -Jenom spousta teček, kamaráde.

DAVID         -Jsi nechutný.

PETR           -Myslím, že ano. Jak se cítíš ty?

DAVID         -Mizerně.

PETR           -A to jsi ještě neviděl tu nejlepší fotku.

DAVID         -O tohle nejde. Já… Jsem tak sám.

PETR           -No, nerozbreč se mi tady.

DAVID         -To prostě není fér.

PETR           -Na, vem si čokoládu, pomůže ti.

DAVID         -Vážně?

PETR           -No, rozhodně to aspoň tvrdil profesor Lupin Harrymu.

DAVID         -Ehm?

PETR           -To neřeš. Prostě jez.

DAVID         -Já jsem na čokoládu alergický.

PETR           -Odkdy?

DAVID         -Od narození.

PETR           -Nikdy ses nezmínil.

DAVID         -Neptal ses.

PETR           -Myslel jsem, že jako přátelé si můžem říkat všechno.

DAVID         -Ty mi říkáš všechno?

PETR           -Samozřejmě. Krom detailů nocí, které strávím ve společnosti žen a dívek. Co ještě jsi mi neřekl?

DAVID         -Nic důležitého.

***

LENKA        -Ahoj, to jsem já. Možná mi to bude trvat malinko dýl, než jsem si původně myslela.

HONZA        -Fajn.

LENKA        -Ale jsem si jistá, že tu večeři stihnu.

HONZA        -Dobře. Budu se těšit.

LENKA        -Tedy, udělám vše pro to, abych to nezmeškala.

HONZA        -Je to naše výročí.

LENKA        -Víš, je docela divné, že jsme se rozhodli slavit výročí něčeho, co vlastně ani nevíme, kdy přesně začalo.

HONZA        -Shodli jsme se na dnešním datu.

LENKA        -Ano, ale… Co když to bylo o den později?

HONZA        -Nebo o den dřív?

LENKA        -Přesně. Nebo o týden.

HONZA        -Jaký je v tom rozdíl?

LENKA        -Velký. Můžeme být vůbec spolu, když ani nevíme, kdy jsme s tím začali?

HONZA        -Nevím, co tím chceš říct.

LENKA        -Já taky ne. Uvidíme se večer.

***

PETR           -Nechceš si prohlédnout zbytek fotek?

DAVID         -Ne, tohle je rozhodně vítěz.

PETR           -Vítězka.

DAVID         -Nebo. Myslím, že budu zvracet.

PETR           -Do koupelny snad trefíš.

DAVID         -Jo.

PETR           -Tak běž.

DAVID         -Já nevím.

PETR           -Jestli mi to tady zasviníš, tak ti něco provedu.

DAVID         -Já… Asi mne to přešlo.

PETR           -To je dobře. Ale pro jistotu ti neukážu fotku slečny Kaktusové.

DAVID         -Buď tak hodný.

PETR           -Co to je?

DAVID         -To je můj budík.

PETR           -Proč ti pípá budík, když jsi vzhůru?

DAVID         -Má mi něco připomenout.

PETR           -Aha.

DAVID         -Přeci jenom použiju tvoji koupelnu.

PETR           -A co ti to měl připomenout?

DAVID         -No, takovou blbost.

PETR           -Vzít si antikoncepci?

DAVID         -Cože? Ne, já… To funguje i u mužů?

PETR           -Myslím, že tím by ses zatěžovat neměl.

DAVID         -Hned jsem zpátky.

PETR           -Davide?

DAVID         -Co je?

PETR           -Ten budík, co ti měl připomenout? Zase nějakou tajnou věc, kterou jsi mi nikdy neřekl?

DAVID         -Vlastně ano.

PETR           -A řekneš mi ji teď?

DAVID         -Musím?

PETR           -Mohl bys.

DAVID         -Je to dost osobní.

PETR           -Jsem jedno velké ucho… Nebo ne. Prostě povídej.

DAVID         -No… Je zrovna tak akorát čas na moji pravidelnou… To.

PETR           -To?

DAVID         -M…

PETR           -Ano?

DAVID         -Mast…

PETR           -Pokračuje to?

DAVID         -Ano.

PETR           -V to, co si myslím?

DAVID         -Asi ano.

PETR           -Jejda! Můžeš mi vysvětlit jednu věc?

DAVID         -Kdesi jsem četl, že pravidelný sex může člověku pomoct dostat se z deprese a tak vůbec, že je vlastně moc zdravý… No, a protože já jsem, neschopný najít si holku, tak si musím vystačit sám. Ale aby to nebylo takové fádní, nakreslím si vždycky na ruku obličej a nějak ho pojmenuji. Většinou po nějaké slavné osobnosti.

PETR           -Jo, to je… Díky. Já vlastně chtěl vědět, proč to děláš zrovna ve dvě odpoledne.

DAVID         -Aha. No, protože-

PETR           -Myslím. Myslím, že mi zase bude chvíli vyhovovat, když si něco necháš pro sebe.

DAVID         -Ok.

***

MARK         -Ahoj.

HONZA        -Zdravím.

MARK         -Já jsem Mark.

HONZA        -Honza.

MARK         -Je Lenka doma?

HONZA        -Ne.

MARK         -Škoda. Kdy se vrátí.

HONZA        -Brzo. Doufám.

MARK         -Můžu dál?

HONZA        -No… Máme s Lenkou dneska výročí, a tak…

MARK         -Super, můžu se přidat?

HONZA        -To asi ne.

MARK         -Asi ne, nebo určitě ne?

HONZA        -Určitě. Myslím.

MARK         -Fajn. Tak víš co? Já tady na Lenku počkám, řeknu jí ahoj a pak zase půjdu.

HONZA        -Nešlo by to třeba zítra?

MARK         -Ne.

HONZA        -Nebo za týden? Za rok?

MARK         -Klídek, já jsem jenom Mark.

HONZA        -A já jenom Honza.

MARK         -Jsi Lenčin Honza.

HONZA        -Ano, to jsem.

MARK         -Tak vidíš. Můžu dál?

HONZA        -Zavolej jí.

MARK         -Vlastně jsem si spíš chtěl promluvit s tebou.

HONZA        -Proč?

MARK         -Uvidíš. Nebo spíš uslyšíš.

HONZA        -Je to důležité?

MARK         -Ano, jenom pár rad a hned zase půjdu.

HONZA        -Já nepotřebuji žádnou radu.

MARK         -Jestli chceš s Lenkou vydržet, tak ano.

HONZA        -Hele, kdo vlastně jsi?

MARK         -Už jsem ti to říkal. Mark. Jistě, býval jsem Lenčin Mark, ale to už je dávno.

HONZA        -Co chceš?

MARK         -Myslím, že by ses neměl tak opakovat. Můžu dál? Vážně ti potřebuji něco důležitého říct.

HONZA        -Deset minut.

MARK         -Víc, než budeme potřebovat.

HONZA        -Pojď.