úterý 29 2008

Mark


Třetí díl


PETR           -Dobře, že jsi tady, chci ti něco ukázat.
DAVID         -Zase nějaké mluvící palačinky?
PETR           -Ne, ty jsem už vyhodil.
DAVID         -Ale… Kdy?
PETR           -Včera? Možná předevčírem. Málem mi to ty mrchy rozmluvily.
DAVID         -Ještě, že ses nenechal překecat, hm?
PETR           -Ano. Znáš to, jsem neúplatný. Nebo něco na ten způsob.
DAVID         -Jo.
PETR           -Takže, podívej se na tohle.
DAVID         -Co je to?
PETR           -Prostě se na to podívej.
DAVID         -Dívám se na to už pár vteřin. Co je to?
PETR           -Možná by ti pomohlo, kdybys to otevřel.
DAVID         -Proč?
PETR           -Abys zjistil, co to je? Možná.
DAVID         -Co je to?
PETR           -Nemůžeš to prostě otevřít a nechat se překvapit?
DAVID         -No, mohl bych.
PETR           -Tak to udělej.
DAVID         -To je…
PETR           -Fotky. Jsou to fotky.
DAVID         -Kdes je sehnal?
PETR           -Na internetu. Co na ně říkáš?
DAVID         -Jsou divné.
PETR           -Život je divný.
DAVID         -Ty fotky jsou divnější.
PETR           -To si nemyslím.
DAVID         -Třeba tahle.
PETR           -Pravé neštovice v plném provedení na desetileté holčičce.
DAVID         -Nechutné.
PETR           -Jenom spousta teček, kamaráde.
DAVID         -Jsi nechutný.
PETR           -Myslím, že ano. Jak se cítíš ty?
DAVID         -Mizerně.
PETR           -A to jsi ještě neviděl tu nejlepší fotku.
DAVID         -O tohle nejde. Já… Jsem tak sám.
PETR           -No, nerozbreč se mi tady.
DAVID         -To prostě není fér.
PETR           -Na, vem si čokoládu, pomůže ti.
DAVID         -Vážně?
PETR           -No, rozhodně to aspoň tvrdil profesor Lupin Harrymu.
DAVID         -Ehm?
PETR           -To neřeš. Prostě jez.
DAVID         -Já jsem na čokoládu alergický.
PETR           -Odkdy?
DAVID         -Od narození.
PETR           -Nikdy ses nezmínil.
DAVID         -Neptal ses.
PETR           -Myslel jsem, že jako přátelé si můžem říkat všechno.
DAVID         -Ty mi říkáš všechno?
PETR           -Samozřejmě. Krom detailů nocí, které strávím ve společnosti žen a dívek. Co ještě jsi mi neřekl?
DAVID         -Nic důležitého.

***

LENKA        -Ahoj, to jsem já. Možná mi to bude trvat malinko dýl, než jsem si původně myslela.
HONZA        -Fajn.
LENKA        -Ale jsem si jistá, že tu večeři stihnu.
HONZA        -Dobře. Budu se těšit.
LENKA        -Tedy, udělám vše pro to, abych to nezmeškala.
HONZA        -Je to naše výročí.
LENKA        -Víš, je docela divné, že jsme se rozhodli slavit výročí něčeho, co vlastně ani nevíme, kdy přesně začalo.
HONZA        -Shodli jsme se na dnešním datu.
LENKA        -Ano, ale… Co když to bylo o den později?
HONZA        -Nebo o den dřív?
LENKA        -Přesně. Nebo o týden.
HONZA        -Jaký je v tom rozdíl?
LENKA        -Velký. Můžeme být vůbec spolu, když ani nevíme, kdy jsme s tím začali?
HONZA        -Nevím, co tím chceš říct.
LENKA        -Já taky ne. Uvidíme se večer.

***

PETR           -Nechceš si prohlédnout zbytek fotek?
DAVID         -Ne, tohle je rozhodně vítěz.
PETR           -Vítězka.
DAVID         -Nebo. Myslím, že budu zvracet.
PETR           -Do koupelny snad trefíš.
DAVID         -Jo.
PETR           -Tak běž.
DAVID         -Já nevím.
PETR           -Jestli mi to tady zasviníš, tak ti něco provedu.
DAVID         -Já… Asi mne to přešlo.
PETR           -To je dobře. Ale pro jistotu ti neukážu fotku slečny Kaktusové.
DAVID         -Buď tak hodný.
PETR           -Co to je?
DAVID         -To je můj budík.
PETR           -Proč ti pípá budík, když jsi vzhůru?
DAVID         -Má mi něco připomenout.
PETR           -Aha.
DAVID         -Přeci jenom použiju tvoji koupelnu.
PETR           -A co ti to měl připomenout?
DAVID         -No, takovou blbost.
PETR           -Vzít si antikoncepci?
DAVID         -Cože? Ne, já… To funguje i u mužů?
PETR           -Myslím, že tím by ses zatěžovat neměl.
DAVID         -Hned jsem zpátky.
PETR           -Davide?
DAVID         -Co je?
PETR           -Ten budík, co ti měl připomenout? Zase nějakou tajnou věc, kterou jsi mi nikdy neřekl?
DAVID         -Vlastně ano.
PETR           -A řekneš mi ji teď?
DAVID         -Musím?
PETR           -Mohl bys.
DAVID         -Je to dost osobní.
PETR           -Jsem jedno velké ucho… Nebo ne. Prostě povídej.
DAVID         -No… Je zrovna tak akorát čas na moji pravidelnou… To.
PETR           -To?
DAVID         -M…
PETR           -Ano?
DAVID         -Mast…
PETR           -Pokračuje to?
DAVID         -Ano.
PETR           -V to, co si myslím?
DAVID         -Asi ano.
PETR           -Jejda! Můžeš mi vysvětlit jednu věc?
DAVID         -Kdesi jsem četl, že pravidelný sex může člověku pomoct dostat se z deprese a tak vůbec, že je vlastně moc zdravý… No, a protože já jsem, neschopný najít si holku, tak si musím vystačit sám. Ale aby to nebylo takové fádní, nakreslím si vždycky na ruku obličej a nějak ho pojmenuji. Většinou po nějaké slavné osobnosti.
PETR           -Jo, to je… Díky. Já vlastně chtěl vědět, proč to děláš zrovna ve dvě odpoledne.
DAVID         -Aha. No, protože-
PETR           -Myslím. Myslím, že mi zase bude chvíli vyhovovat, když si něco necháš pro sebe.
DAVID         -Ok.

***

MARK         -Ahoj.
HONZA        -Zdravím.
MARK         -Já jsem Mark.
HONZA        -Honza.
MARK         -Je Lenka doma?
HONZA        -Ne.
MARK         -Škoda. Kdy se vrátí.
HONZA        -Brzo. Doufám.
MARK         -Můžu dál?
HONZA        -No… Máme s Lenkou dneska výročí, a tak…
MARK         -Super, můžu se přidat?
HONZA        -To asi ne.
MARK         -Asi ne, nebo určitě ne?
HONZA        -Určitě. Myslím.
MARK         -Fajn. Tak víš co? Já tady na Lenku počkám, řeknu jí ahoj a pak zase půjdu.
HONZA        -Nešlo by to třeba zítra?
MARK         -Ne.
HONZA        -Nebo za týden? Za rok?
MARK         -Klídek, já jsem jenom Mark.
HONZA        -A já jenom Honza.
MARK         -Jsi Lenčin Honza.
HONZA        -Ano, to jsem.
MARK         -Tak vidíš. Můžu dál?
HONZA        -Zavolej jí.
MARK         -Vlastně jsem si spíš chtěl promluvit s tebou.
HONZA        -Proč?
MARK         -Uvidíš. Nebo spíš uslyšíš.
HONZA        -Je to důležité?
MARK         -Ano, jenom pár rad a hned zase půjdu.
HONZA        -Já nepotřebuji žádnou radu.
MARK         -Jestli chceš s Lenkou vydržet, tak ano.
HONZA        -Hele, kdo vlastně jsi?
MARK         -Už jsem ti to říkal. Mark. Jistě, býval jsem Lenčin Mark, ale to už je dávno.
HONZA        -Co chceš?
MARK         -Myslím, že by ses neměl tak opakovat. Můžu dál? Vážně ti potřebuji něco důležitého říct.
HONZA        -Deset minut.
MARK         -Víc, než budeme potřebovat.
HONZA        -Pojď.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.