neděle 02 2008

Something strange


Šestý díl


LENKA        -Potřebujeme si promluvit.
MARK         -Není o čem mluvit.
LENKA        -Ty jsi byl za Honzou.
MARK         -Ano.
LENKA        -Proč to děláš?
MARK         -Já mám taky otázku.
LENKA        -Fajn. Ať si stoupne do fronty.
MARK         -Je nedočkavá.
LENKA        -Zase ty tvoje slovní hříčky?
MARK         -Ale no tak. Přeci si teď nezačneš myslet, že lidé se mění, že ne?
LENKA        -To by ode mne bylo asi moc troufalé, hádám.
MARK         -No, upřímně, už to, že jsi mne očividně sledovala celou cestu ze supermarketu až sem-
LENKA        -Ty víš, že jsem tě sledovala?
MARK         -Jistě.
LENKA        -A proč-
MARK         -Myslel jsem, že se chceš prostě omluvit a dát mi pusu na dobrou noc.
LENKA        -Nezačínej s tím.
MARK         -S čím?
LENKA        -Moc dobře vím, že takový normálně nejsi.
MARK         -Ne, to tedy nejsem. Jenom když jsem s tebou. Vadí?
LENKA        -Nech mne být.
MARK         -Promiň, že jsem tě sledoval.
LENKA        -Myslím to vážně. Nech mne a Honzu na pokoji.
MARK         -Nebo co?
LENKA        -Prosím.
MARK         -Tak fajn.
LENKA        -Opravdu?
MARK         -Ano.
LENKA        -Můžu ti věřit?
MARK         -Ne. Ale můžeš to zkusit.
LENKA        -Jestli mne zklameš…
MARK         -Neboj, neudělám to.
LENKA        -Dobře… Tak…
MARK         -Měj se.
HONZA        -Haló?
MARK         -Co takhle zajít na kafe?



***



DAVID         -Nazdar.
PETR           -Ahoj.
DAVID         -Jak se máš?
PETR           -Jde to. Potřebuješ něco?
DAVID         -Ne.
PETR           -Tak se měj.
DAVID         -Počkej.
PETR           -Copak?
DAVID         -Už je čas.
PETR           -Prosím?
DAVID         -Na Mrkefff.
PETR           -Tak si dej.
DAVID         -Seriál.
PETR           -No a?
DAVID         -Říkal jsi, že máš rozbitou televizi.
PETR           -To mám.
DAVID         -A nechceš vidět dnešní díl?
PETR           -No-
DAVID         -Já jen, že ses nestavil.
PETR           -Tváříš se, jako by ti to vadilo.
DAVID         -Upřímně-
PETR           -Nebuď.
DAVID         -Cože?
PETR           -Nebuď upřímný.
DAVID         -Vždycky jsem upřímný.
PETR           -Tak teď nebuď.
DAVID         -Ale-
PETR           -Udělej mi tu radost, ano?
DAVID         -Fajn.
PETR           -Díky.
DAVID         -Co jsem to chtěl?
PETR           -Přišel ses podívat, jestli ještě žiju, protože jsem tě dneska nepřišel otravovat. Ano, žiju. Teď zase můžeš jít domů a trápit se nad tím, že jsi takový loser.
DAVID         -Ty jsi teda hodný.
PETR           -Já vím. Původně jsem chtěl říct tragéd, ale to bys asi nepochopil. A taky jsem tě nechtěl urazit.


***

HONZA        -Co bude k jídlu?
LENKA        -Ještě nevím.
HONZA        -Nechtěla jsi původně dělat nějakou omáčku?
LENKA        -Pokusím se uvařit něco jedlého.
HONZA        -A nešla sis koupit nějaké věci, které ti k tomu chyběly?
LENKA        -Snad to nepřesolím.
HONZA        -Leni?
LENKA        -Mluvila jsem s Markem.
HONZA        -O čem?
LENKA        -Jenom jsem se snažila ujistit, že nás nechá na pokoji.
HONZA        -Mohla jsi mi to říct.
LENKA        -Mohl jsi mi říct, že tady byl.
HONZA        -Teď už to víš.
LENKA        -No, to bych mohla říct taky, hm?
HONZA        -Já… Haló?
DAVID         -Máš chvilku?
HONZA        -Podle toho, co chceš.
DAVID         -Jde o Petra.
HONZA        -Promiň, řeším teď něco důležitého. Zavolej mi, až skončím.
DAVID         -Jak poznám, že jsi skončil?
HONZA        -HA!
DAVID         -Cože?
HONZA        -Nic. Prostě zavěs.
DAVID         -Petr mi dělá starosti.
HONZA        -Co zase provedl?
DAVID         -Právě.
HONZA        -Aha. No to muselo být hrozné.
DAVID         -Nic. Neprovedl nic. Nevytáhl paty z bytu.
HONZA        -Třeba je unavený.
DAVID         -Třeba.
HONZA        -Tak zatím.
LENKA        -Kdo to byl?
HONZA        -Znáš to, dívčí starosti. Kde jsme to skončili?
LENKA        -Jestli nechceš skončit ty, tak nikde.
HONZA        -Fajn.

***

DAVID         -Nazdar.
PETR           -Zase ty?
DAVID         -Co je? Čekáš někoho?
PETR           -Ne.
DAVID         -Žádnou krásnou neznámou?
PETR           -Ne.
DAVID         -Děláš si ze mne srandu?
PETR           -Ne.
DAVID         -Ne?
PETR           -Dobře, teď to mělo být ano.
DAVID         -Co se děje?
PETR           -Teď momentálně stojím ve dveřích a snažím se tě opít rohlíkem.
DAVID         -Nemáš žádný rohlík.
PETR           -Mám. Neviditelný. Středně propečený, kouzelný rohlík. Chceš si kousnout?
DAVID         -Stalo se ti něco?
PETR           -Já se ptal první.
DAVID         -Nevyšla ti schůzka?
PETR           -Dáš si kousek toho krásného rohlíku?
DAVID         -Ne.
PETR           -Víš co? Já vlastně žádný nemám. Anebo mám a nevím o tom. Je to přece neviditelný rohlík, ne? Ano, rohlík, co může úplně všechno. Vplíží se ti o půlnoci do ložnice a sní ti všechny prsty na nohou. A ani nemrkne. A víš proč?
DAVID         -Proč?
PETR           -Nemá oči.
DAVID         -Aha. To je velmi zajímavé. Ale víš, já jsem se snažil ti pomoct.
PETR           -Copak, chceš mne rozveselit?
DAVID         -Ano.
PETR           -Kdybys měl dvacet miliónů, koupil bys mi Mercedes?
DAVID         -Jistě.
PETR           -Tak běž domů.
DAVID         -Opravdu ti nemůžu nijak-
PETR           -Já totiž nemám rád Mercedesy.
DAVID         -Promiň, že se snažím.
PETR           -Davide?
DAVID         -Co?
PETR           -Možná si to rozmyslím.

***

IVANA         -Ano?
PETR           -Ahoj, to jsem já.

***
IVANA         -Haló?
PETR           -Ehm, to jsem zase já.

***
IVANA         -Prosím?
PETR           -Nezavěšuj.

***
IVANA         -Ano?
PETR           -Jestlizasezavěsíštaksiněcoudělám.
IVANA         -Co chceš?
PETR           -Omluvit se.
IVANA         -Omluva přijata.
PETR           -A-

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.