Sedmý díl
DAVID -Tak. A
ode dneška nevkročím do koupelny.
PETR -Proč?
DAVID -Vždycky,
když tam jsem, mám debilní myšlenky.
PETR -Takže se
nebudeš umývat?
DAVID -Přesně
tak.
PETR -A tohle
tě napadlo kdy?
DAVID -Včera
večer.
PETR -Ve
sprše?
DAVID -Ne,
zrovna jsem si čistil zuby. Proč?
PETR -Nic,
jenom tak.
***
LENKA -Podívej se
na to.
HONZA -Je to
hezké.
LENKA -Je to
rozmazané.
HONZA -Ale tak
hezky. Rozto-
LENKA -Neříkej to
slovo!
HONZA -Promiň.
LENKA -Je to
hrozné. Nikdy jsem s tím neměla znova začínat.
HONZA -Ale no
tak… Bude ti chvíli trvat, než s tím budeš sama spokojená, ale nakonec si ještě
za ten nápad začít zase malovat poděkuješ.
LENKA -Myslíš?
HONZA -Ano.
LENKA -A jak
dlouho mi to bude trvat?
HONZA -No, soudě
podle tady té vlnovky-
LENKA -To je
kopec.
HONZA -Moc dlouho
ne.
***
DAVID -Máš
nějaký problém?
PETR -Ne.
DAVID -Ale
vypadáš, jako že máš nějaký problém.
PETR -A ty
zase vypadáš, že nedokážeš do pěti napočítat.
DAVID -Ovšem,
jestli tvrdíš, že žádný problém nemáš, tak buď opravdu žádný nemáš, anebo to
tajíš.
PETR -Dáš mi
pokoj?
DAVID -Klidně.
PETR -No?
DAVID -Copak?
PETR -Co tady
ještě děláš?
DAVID -Stojím ve
dveřích od kuchyně.
PETR -A proč?
DAVID -Jenom
tak.
PETR -Mohl bys
už jít, ne?
DAVID -A kam přesně?
PETR -Domů.
DAVID -Ehm,
Petře, tohle je můj byt.
PETR -No a co?
Prostě běž jinam… Domů.
DAVID -Vážně
nemáš žádný problém?
PETR -Měl jsem
někdy nějaký problém?
DAVID -Průšvih.
PETR -Průšvih
není problém.
DAVID -V jistém
slova smyslu ano.
PETR -Hele,
dvě hodiny odpoledne.
DAVID -Vidím.
PETR -Nemáš
nějakou práci, hm?
DAVID -Ne.
PETR -Nějakou
neodkladnou vzpomínkovou činnost?
DAVID -Jestli
narážíš na moji masturbaci, tu jsem přesunul na sedmou hodinu večerní.
PETR -Proč na
sedmou?
DAVID -Řekni mi,
jaký máš problém a já ti řeknu proč na sedmou.
PETR -Ne.
DAVID -Tak fajn.
***
HONZA -To je
hezké.
LENKA -Myslíš?
HONZA -Ano. Co to
je?
LENKA -Nedělej si
ze mne srandu.
HONZA -Kostičky?
LENKA -Domy.
HONZA -Skoro.
LENKA -Je to
hrůza.
HONZA -Ne, jenom
jsem se na to pořádně nepodíval.
LENKA -Je to
hrůza.
HONZA -Už dávno
tvrdím, že potřebuji brýle.
LENKA -Je to
hrůza.
HONZA -Musím
koupit silnější žárovku.
LENKA -Je to
hrůza.
HONZA -Je to
hrůza.
***
DAVID -Nedáš si
krupici?
PETR -Ne.
DAVID -Vanilkovou
zmrzlinu?
PETR -Ne.
DAVID -Zvláštní.
PETR -Co je
zase?
DAVID -Já vím,
že jsi strašně zvědavý.
PETR -Nejsem.
DAVID -A tak, že
se nezeptáš.
PETR -Nejsem
zvědavý.
DAVID -Úplně
vidím, jak to v tobě vře.
PETR -Hele, je
mi naprosto jedno, kdy se věnuješ své- Jak jsi to říkal?
DAVID -Duševní
očista.
PETR -Hm…
DAVID -Čemu se
směješ?
PETR -Tvé
duševní očistě.
DAVID -A proč?
PETR -Protože
jsem netušil, že někdo si může honit ptáka v duchu.
DAVID -Já si ne-
-To
bylo jasné znamení toho, že jsi zvědavý.
***
LENKA -Co s tím
mám dělat?
HONZA -Zarámuj
to.
LENKA -Já to
vyhodím.
HONZA -Ne, mně se
to líbí. Zarámuj to.
LENKA -A kam to
dáme?
HONZA -Někam do
rohu nejspíš.
LENKA -Vyhodím
to.
HONZA -Je to
taková malba přímo do rohu. Ještě musím vymyslet do jakého.
LENKA -Nad ničím
nepřemýšlej, jdu to spálit.
HONZA -To ne-
LENKA -Nemáš
zapalovač?
HONZA -Tady.
***
DAVID -Já vím.
PETR -Dej mi
svátek.
DAVID -Vím to.
PETR -Nech
toho.
DAVID -Víš, že
to vím?
PETR -Ty to
víš?
DAVID -Vím.
PETR -Tak mne
s tím přestaň otravovat!
DAVID -Ty máš
problém.
PETR -Co jsem
komu udělal?
DAVID -To se
právě snažím zjistit.
PETR -Tak
fajn, ano, mám problém.
DAVID -Povídej.
PETR -Sedni
si.
DAVID -Poslouchám.
PETR -Stala se
mi taková zvláštní věc.
DAVID -Ano?
PETR -Potkal
jsem nedávno přejetého ježka. Chtěl jsem ho překročit, ale on mne prosil, abych
ho uzdravil.
DAVID -A co jsi
udělal?
PETR -No, co
jsem měl dělat?
DAVID -Pomoct
mu.
PETR -Taky že
jo. Vrátil jsem se do auta pro lékárničku a šel mu pomoct.
DAVID -A to je
všechno?
PETR -Ano.
DAVID -Nevěřím
ti.
PETR -Tvoje
chyba.
***
LENKA -Panebože!
HONZA -Možná by
bylo dobré udělat si pauzu.
LENKA -Tím chceš
naznačit, že jsem zase podělala další malbu?
HONZA -Tím chci
naznačit, že nikdo nezvládne malovat tak rychle jako ty?
LENKA -To se mne
ptáš?
HONZA -Poslední
půlhodinu si nejsem ničím jistý.
LENKA -Aha.
HONZA -Takže
pauza?
LENKA -Hned, jak
domaluji tuhle krajinku.
HONZA -Ach jo.
***
PETR -Ahoj, to
jsem já.
IVANA -Co chceš?
PETR -Můžeme
si promluvit?
IVANA -Mluv.
PETR -No… Co
děláš?
IVANA -Ztrácím
čas s blbcem.
DAVID -Objednáš
jednu i pro mne, Petře?
PETR -Ne.
DAVID -Proč jsi
zavěsil? Já chtěl taky pizzu.
***
HONZA -Ty nemáš
hlad?
LENKA -Mám.
HONZA -Tak proč
si něco nevezmeš?
LENKA -Nehýbej s
tím rohlíkem!
HONZA -Promiň.
Můžu si vzít pomeranč?
LENKA -Opovaž se!
HONZA -A co
oplatku?
LENKA -Tu jsem už
dokončila.
HONZA -Takže
můžu?
LENKA -Ne.
HONZA -Vždyť jsi
říkala-
LENKA -Ale jak
bych potom zhodnotila výslednou malbu?
HONZA -Aha… A jak
dlouho ti to bude trvat?
LENKA -Nanejvýš
pět minut.
HONZA -To by šlo.
LENKA -To
zhodnocení. Malování bude delší.
HONZA -Ehm, Leni?
LENKA -Co?
HONZA -Máš v
plánu malovat v příští hodině ledničku?
LENKA -Ne.
HONZA -Paráda. Za
chvíli jsem zpátky.
***
PETR -Mám
problém.
ODRAZ -Já vím.
PETR -Promiň,
zapomněl jsem, že mluvím se zrcadlem.
ODRAZ -Se svým
odrazem v zrcadle přesněji řečeno.
PETR -Fajn.
ODRAZ -Poslouchám.
PETR -Vždyť víš,
co je to za věc.
ODRAZ -Vím, ale
možná by ti pomohlo to říct nahlas.
PETR -Pamatuješ
si Ivanu?
DAVID -Pizza?
PETR -Nelez mi
do snu!
DAVID -Pizza?
PETR -Cože?
DAVID -Dáš si
pizzu?
PETR -Jak
dlouho jsem spal?
DAVID -Moc
dlouho ne.
PETR -Jakou
máš tu pizzu?
DAVID -Ještě
teplou.
PETR -Tak mi
kousek dej.
DAVID -Mimochodem,
mluvil jsi ze snu.
PETR -A co
jsem říkal?
DAVID -Já věděl,
že za to může nějaká ženská. Už mi všechno došlo.
PETR -Když jsi
tak moudrý, proč tady nejsou žampiony?
DAVID -Protože
jsem je nechtěl.
PETR -A proč
ne?
DAVID -Jenom
tak, neměl jsem na ně chuť.
PETR -Aha.
DAVID -Odvádíš
mou pozornost?
PETR -Ne.
DAVID -To je
dobře.
PETR -Snažím
se ji odtáhnout na řetěze.
DAVID -Au.
PETR -A mám
bič.
***
LENKA -Tohle se
mi líbí.
HONZA -Konečně.
LENKA -Myslím, že
můžu být ráda, že jsem zkusila zase malovat.
HONZA -Ano, to
rozhodně. Vrátíme tvé štětce zase někam mezi zapomenuté věci?
LENKA -Ne. Je to
hrozně relaxační.
HONZA -To ano.
LENKA -Ale no
tak. Vždyť to stálo za to.
HONZA -To ano.
Konečně jsi namalovala něco, s čím jsi spokojená – kočku.
LENKA -Hm…
HONZA -Co je,
snad nechceš zase začít malovat? Vždyť ti to tak slušelo, když jsi přestala.
LENKA -To je pes,
Honzíku.
HONZA -Aha. No,
mně bylo hned divné, proč říkám kočka, když je to pes.
LENKA -Vlastně to
není zase tak hezké. Asi bych měla zkusit něco jiného.
***
DAVID -Pomůžu
ti.
PETR -Ne,
díky. Raději půjdu domů.
DAVID -Můžu ti
pomoct.
PETR -Jo, já
jsem slyšel.
DAVID -Zazpívám
ti nějakou neromantickou písničku.
PETR -Díky.
DAVID -Ó,
Markééééééééééééééééééééééééééééééééééétóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóó-
PETR -Dobrý,
fajn.
DAVID -Ale to
ještě pokračuje.
PETR -Taky mám
ten divný pocit, že ano. Ale bude lepší, když s tím přestaneš.
DAVID -Ještě jsi
neslyšel refrén.
PETR -Díky,
přece jenom půjdu domů a dám si sprchu.
DAVID -Ne!
PETR -Co je?
DAVID -To
nedovolím!
PETR -Pusť
mne.
DAVID -Nesmíš se
sprchovat.
PETR -Proč ne?
DAVID -Koupelna
je nebezpečná.