úterý 11 2008

Problém jak malovaný


Sedmý díl


DAVID         -Tak. A ode dneška nevkročím do koupelny.
PETR           -Proč?
DAVID         -Vždycky, když tam jsem, mám debilní myšlenky.
PETR           -Takže se nebudeš umývat?
DAVID         -Přesně tak.
PETR           -A tohle tě napadlo kdy?
DAVID         -Včera večer.
PETR           -Ve sprše?
DAVID         -Ne, zrovna jsem si čistil zuby. Proč?
PETR           -Nic, jenom tak.

***

LENKA        -Podívej se na to.
HONZA        -Je to hezké.
LENKA        -Je to rozmazané.
HONZA        -Ale tak hezky. Rozto-
LENKA        -Neříkej to slovo!
HONZA        -Promiň.
LENKA        -Je to hrozné. Nikdy jsem s tím neměla znova začínat.
HONZA        -Ale no tak… Bude ti chvíli trvat, než s tím budeš sama spokojená, ale nakonec si ještě za ten nápad začít zase malovat poděkuješ.
LENKA        -Myslíš?
HONZA        -Ano.
LENKA        -A jak dlouho mi to bude trvat?
HONZA        -No, soudě podle tady té vlnovky-
LENKA        -To je kopec.
HONZA        -Moc dlouho ne.

***

DAVID         -Máš nějaký problém?
PETR           -Ne.
DAVID         -Ale vypadáš, jako že máš nějaký problém.
PETR           -A ty zase vypadáš, že nedokážeš do pěti napočítat.
DAVID         -Ovšem, jestli tvrdíš, že žádný problém nemáš, tak buď opravdu žádný nemáš, anebo to tajíš.
PETR           -Dáš mi pokoj?
DAVID         -Klidně.
PETR           -No?
DAVID         -Copak?
PETR           -Co tady ještě děláš?
DAVID         -Stojím ve dveřích od kuchyně.
PETR           -A proč?
DAVID         -Jenom tak.
PETR           -Mohl bys už jít, ne?
DAVID         -A kam přesně?
PETR           -Domů.
DAVID         -Ehm, Petře, tohle je můj byt.
PETR           -No a co? Prostě běž jinam… Domů.
DAVID         -Vážně nemáš žádný problém?
PETR           -Měl jsem někdy nějaký problém?
DAVID         -Průšvih.
PETR           -Průšvih není problém.
DAVID         -V jistém slova smyslu ano.
PETR           -Hele, dvě hodiny odpoledne.
DAVID         -Vidím.
PETR           -Nemáš nějakou práci, hm?
DAVID         -Ne.
PETR           -Nějakou neodkladnou vzpomínkovou činnost?
DAVID         -Jestli narážíš na moji masturbaci, tu jsem přesunul na sedmou hodinu večerní.
PETR           -Proč na sedmou?
DAVID         -Řekni mi, jaký máš problém a já ti řeknu proč na sedmou.
PETR           -Ne.
DAVID         -Tak fajn.

***

HONZA        -To je hezké.
LENKA        -Myslíš?
HONZA        -Ano. Co to je?
LENKA        -Nedělej si ze mne srandu.
HONZA        -Kostičky?
LENKA        -Domy.
HONZA        -Skoro.
LENKA        -Je to hrůza.
HONZA        -Ne, jenom jsem se na to pořádně nepodíval.
LENKA        -Je to hrůza.
HONZA        -Už dávno tvrdím, že potřebuji brýle.
LENKA        -Je to hrůza.
HONZA        -Musím koupit silnější žárovku.
LENKA        -Je to hrůza.
HONZA        -Je to hrůza.

***

DAVID         -Nedáš si krupici?
PETR           -Ne.
DAVID         -Vanilkovou zmrzlinu?
PETR           -Ne.
DAVID         -Zvláštní.
PETR           -Co je zase?
DAVID         -Já vím, že jsi strašně zvědavý.
PETR           -Nejsem.
DAVID         -A tak, že se nezeptáš.
PETR           -Nejsem zvědavý.
DAVID         -Úplně vidím, jak to v tobě vře.
PETR           -Hele, je mi naprosto jedno, kdy se věnuješ své- Jak jsi to říkal?
DAVID         -Duševní očista.
PETR           -Hm…
DAVID         -Čemu se směješ?
PETR           -Tvé duševní očistě.
DAVID         -A proč?
PETR           -Protože jsem netušil, že někdo si může honit ptáka v duchu.
DAVID         -Já si ne-
                   -To bylo jasné znamení toho, že jsi zvědavý.

***

LENKA        -Co s tím mám dělat?
HONZA        -Zarámuj to.
LENKA        -Já to vyhodím.
HONZA        -Ne, mně se to líbí. Zarámuj to.
LENKA        -A kam to dáme?
HONZA        -Někam do rohu nejspíš.
LENKA        -Vyhodím to.
HONZA        -Je to taková malba přímo do rohu. Ještě musím vymyslet do jakého.
LENKA        -Nad ničím nepřemýšlej, jdu to spálit.
HONZA        -To ne-
LENKA        -Nemáš zapalovač?
HONZA        -Tady.

***

DAVID         -Já vím.
PETR           -Dej mi svátek.
DAVID         -Vím to.
PETR           -Nech toho.
DAVID         -Víš, že to vím?
PETR           -Ty to víš?
DAVID         -Vím.
PETR           -Tak mne s tím přestaň otravovat!
DAVID         -Ty máš problém.
PETR           -Co jsem komu udělal?
DAVID         -To se právě snažím zjistit.
PETR           -Tak fajn, ano, mám problém.
DAVID         -Povídej.
PETR           -Sedni si.
DAVID         -Poslouchám.
PETR           -Stala se mi taková zvláštní věc.
DAVID         -Ano?
PETR           -Potkal jsem nedávno přejetého ježka. Chtěl jsem ho překročit, ale on mne prosil, abych ho uzdravil.
DAVID         -A co jsi udělal?
PETR           -No, co jsem měl dělat?
DAVID         -Pomoct mu.
PETR           -Taky že jo. Vrátil jsem se do auta pro lékárničku a šel mu pomoct.
DAVID         -A to je všechno?
PETR           -Ano.
DAVID         -Nevěřím ti.
PETR           -Tvoje chyba.

***

LENKA        -Panebože!
HONZA        -Možná by bylo dobré udělat si pauzu.
LENKA        -Tím chceš naznačit, že jsem zase podělala další malbu?
HONZA        -Tím chci naznačit, že nikdo nezvládne malovat tak rychle jako ty?
LENKA        -To se mne ptáš?
HONZA        -Poslední půlhodinu si nejsem ničím jistý.
LENKA        -Aha.
HONZA        -Takže pauza?
LENKA        -Hned, jak domaluji tuhle krajinku.
HONZA        -Ach jo.

***

PETR           -Ahoj, to jsem já.
IVANA         -Co chceš?
PETR           -Můžeme si promluvit?
IVANA         -Mluv.
PETR           -No… Co děláš?
IVANA         -Ztrácím čas s blbcem.
DAVID         -Objednáš jednu i pro mne, Petře?
PETR           -Ne.
DAVID         -Proč jsi zavěsil? Já chtěl taky pizzu.

***

HONZA        -Ty nemáš hlad?
LENKA        -Mám.
HONZA        -Tak proč si něco nevezmeš?
LENKA        -Nehýbej s tím rohlíkem!
HONZA        -Promiň. Můžu si vzít pomeranč?
LENKA        -Opovaž se!
HONZA        -A co oplatku?
LENKA        -Tu jsem už dokončila.
HONZA        -Takže můžu?
LENKA        -Ne.
HONZA        -Vždyť jsi říkala-
LENKA        -Ale jak bych potom zhodnotila výslednou malbu?
HONZA        -Aha… A jak dlouho ti to bude trvat?
LENKA        -Nanejvýš pět minut.
HONZA        -To by šlo.
LENKA        -To zhodnocení. Malování bude delší.
HONZA        -Ehm, Leni?
LENKA        -Co?
HONZA        -Máš v plánu malovat v příští hodině ledničku?
LENKA        -Ne.
HONZA        -Paráda. Za chvíli jsem zpátky.

***

PETR           -Mám problém.
ODRAZ        -Já vím.
PETR           -Promiň, zapomněl jsem, že mluvím se zrcadlem.
ODRAZ        -Se svým odrazem v zrcadle přesněji řečeno.
PETR           -Fajn.
ODRAZ        -Poslouchám.
PETR           -Vždyť víš, co je to za věc.
ODRAZ        -Vím, ale možná by ti pomohlo to říct nahlas.
PETR           -Pamatuješ si Ivanu?
DAVID         -Pizza?
PETR           -Nelez mi do snu!
DAVID         -Pizza?
PETR           -Cože?
DAVID         -Dáš si pizzu?
PETR           -Jak dlouho jsem spal?
DAVID         -Moc dlouho ne.
PETR           -Jakou máš tu pizzu?
DAVID         -Ještě teplou.
PETR           -Tak mi kousek dej.
DAVID         -Mimochodem, mluvil jsi ze snu.
PETR           -A co jsem říkal?
DAVID         -Já věděl, že za to může nějaká ženská. Už mi všechno došlo.
PETR           -Když jsi tak moudrý, proč tady nejsou žampiony?
DAVID         -Protože jsem je nechtěl.
PETR           -A proč ne?
DAVID         -Jenom tak, neměl jsem na ně chuť.
PETR           -Aha.
DAVID         -Odvádíš mou pozornost?
PETR           -Ne.
DAVID         -To je dobře.
PETR           -Snažím se ji odtáhnout na řetěze.
DAVID         -Au.
PETR           -A mám bič.


***

LENKA        -Tohle se mi líbí.
HONZA        -Konečně.
LENKA        -Myslím, že můžu být ráda, že jsem zkusila zase malovat.
HONZA        -Ano, to rozhodně. Vrátíme tvé štětce zase někam mezi zapomenuté věci?
LENKA        -Ne. Je to hrozně relaxační.
HONZA        -To ano.
LENKA        -Ale no tak. Vždyť to stálo za to.
HONZA        -To ano. Konečně jsi namalovala něco, s čím jsi spokojená – kočku.
LENKA        -Hm…
HONZA        -Co je, snad nechceš zase začít malovat? Vždyť ti to tak slušelo, když jsi přestala.
LENKA        -To je pes, Honzíku.
HONZA        -Aha. No, mně bylo hned divné, proč říkám kočka, když je to pes.
LENKA        -Vlastně to není zase tak hezké. Asi bych měla zkusit něco jiného.

***

DAVID         -Pomůžu ti.
PETR           -Ne, díky. Raději půjdu domů.
DAVID         -Můžu ti pomoct.
PETR           -Jo, já jsem slyšel.
DAVID         -Zazpívám ti nějakou neromantickou písničku.
PETR           -Díky.
DAVID         -Ó, Markééééééééééééééééééééééééééééééééééétóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóó-
PETR           -Dobrý, fajn.
DAVID         -Ale to ještě pokračuje.
PETR           -Taky mám ten divný pocit, že ano. Ale bude lepší, když s tím přestaneš.
DAVID         -Ještě jsi neslyšel refrén.
PETR           -Díky, přece jenom půjdu domů a dám si sprchu.
DAVID         -Ne!
PETR           -Co je?
DAVID         -To nedovolím!
PETR           -Pusť mne.
DAVID         -Nesmíš se sprchovat.
PETR           -Proč ne?
DAVID         -Koupelna je nebezpečná.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.