neděle 23 2008

Život je smyčka


Osmý díl


DAVID         -Kruci, to se nedá vydržet… Že bych si zkusil zatancovat? Ne? Hm… Žádná reakce. Asi to bude tím, že tady nikdo není.
SAMOTA      -Dobrý postřeh, Davídku
DAVID         -Neříkej mi Davídku…. Ne, není to ono. Hm?
SAMOTA      -Davídku…
DAVID         -Díky, ale to taky není ono.
SAMOTA      -Škoda. Chtěla jsem pomoct.
DAVID         -Kdo jsi? Kde jsi? Proč na mne mluvíš?
SAMOTA      -Jedno po druhém.
DAVID         -Poslouchám.
SAMOTA      -Jsem tvoje věčná přítelkyně.
DAVID         -Tohle je sen.
SAMOTA      -Doprovázím tě každou noc do postele.
DAVID         -Tohle je sen.
SAMOTA      -Pomáhám ti se snídaní.
DAVID         -Tohle je jenom sen.
SAMOTA      -Jsem tvoje samota.
DAVID         -Prosím, řekni, že je to sen.

***
PETR           -Vstávej.
DAVID         -Petře! Panebože!
PETR           -Toho si nech.
DAVID         -Měl jsem hrozný sen.
PETR           -Jo?
DAVID         -Ano, byl jsem-
PETR           -A já mám hrozný hlad.
DAVID         -To ti nezávidím.
PETR           -No tak bys mi s tím mohl pomoct.
DAVID         -Promiň, ale na takové věci nemám čas.
PETR           -Tak fajn.
DAVID         -Počkej, kam jdeš?
PETR           -Někam, kde se nasnídám.
DAVID         -Nemůžeš mne tady nechat.
PETR           -Proč bych nemohl? Je to tvůj byt.
DAVID         -Straší tady.
PETR           -Uvidíme se později.
DAVID         -Počkej!
PETR           -Copak?
DAVID         -Mám jenom vajíčka.
PETR           -Vypadám snad jako někdo, kdo by se po těch slovech otočil a neodešel?

***

MARK         -Nazdar.
HONZA        -Co tady zase děláš?
MARK         -Lenka není doma, ne?
HONZA        -Není, ale neznamená to, že když tady není, tak můžeš klidně přijít.
MARK         -Já vím.
HONZA        -No a co tady teda děláš?
MARK         -Nepřišel jsem klidně. Potřebuji pomoct.
HONZA        -Když se zeptám s čím, bude to znamenat, že jsem ochoten ti pomoct?
MARK         -Mohlo by.
HONZA        -Vypadni.

***

DAVID         -Měl jsi někdy pocit, že je život jenom taková šňůrka?
PETR           -Ne.
DAVID         -A že na ní někdo udělal smyčku.
PETR           -Chceš říct, že život se neustále opakuje?
DAVID         -Tak nějak.
PETR           -A máš pro to nějaký důkaz?
DAVID         -Ne, zatím ne.
PETR           -Zatím? Proč zatím?
DAVID         -Protože já nepřestanu pátrat.
PETR           -No, že jsi to ty, pomůžu ti.
DAVID         -Vážně?
PETR           -Ne. Život je prostě… Život. Žádné smyčky, žádné opakování. Jenom život. Dál a dál.

***

PETR           -Nazdar.
HONZA        -Co tady zase děláte?
DAVID         -Počkej, dlouho jsme tu nebyli.
PETR           -Potřebujeme pomoct.
HONZA        -Když se zeptám s-
PETR           -Nemáš něco k jídlu?
DAVID         -Prosím?
PETR           -Nepros ho.
DAVID         -To jsem neříkal já.
HONZA        -Proč si nezajdete do obchodu?
PETR           -Nějak mi došly peníze.
DAVID         -A mně vajíčka.
HONZA        -A peníze máš?
DAVID         -Ano.
HONZA        -No tak, problém vyřešen.
DAVID         -Ale ztratil jsem ji.
HONZA        -Prosím?
PETR           -On mluví o své bývalé přítelkyni. Ještě si nezvykl, že když se ráno probudí, není tam.
HONZA        -Aha.
DAVID         -Co? Já mluvil o své kartě do toho… Bankomatu.
PETR           -Tak o té jeho bývalé přítelkyni jsem mluvil já.
HONZA        -To jsem pochopil.
DAVID         -Takže vlastně žádné peníze nemám.
HONZA        -A já vás mám nakrmit?
DAVID         -Ano.
PETR           -Ne, stačí, když nám uděláš snídani, my už to zvládnem…
DAVID         -No…
PETR           -Já to zvládnu, jeho můžeš nakrmit.
DAVID         -Já to zvládnu taky.
HONZA        -To doufám. Dáte si džus?
PETR           -Zdravý začátek dne? Ne, díky.
DAVID         -Já bych si dal.
PETR           -Nebuď otrava a dej si kafe.
DAVID         -Tak já si dám kafe.
PETR           -Vidíš ho, jak rychle mění názory?
HONZA        -Kafe došlo.
PETR           -Cože?
DAVID         -Tak džus.
PETR           -Jak ti mohlo dojít kafe?
HONZA        -Zapomněli jsme ho koupit.
DAVID         -Kdo?
HONZA        -Já a Lenka.
DAVID         -A to se nestydíte? Bydlíte tu dva.
PETR           -Krásné, Davide.
DAVID         -Díky.
PETR           -Jenom, mají se stydět za to, že nekoupili kafe, anebo za to, že tady bydlí dva?
DAVID         -Dej mi pokoj.
PETR           -Pro dva?
HONZA        -Co čaj?
PETR           -Máš černý?
DAVID         -Já bych si dal zelený.
HONZA        -Ovocný a… Hm… To je všechno.
PETR           -Džus.
DAVID         -Ale, viděl jsi, jak nám Petřík změnil názor.
PETR           -Ehm, Davide?
DAVID         -Ano?
PETR           -Jsi idiot.
HONZA        -To jsem mu chtěl naznačit já.
PETR           -Jenomže nezapomeň, že takové věci říkám já.
DAVID         -Takže si mám dát taky džus?

***

MARK         -Ahoj.
LENKA        -Proč mi voláš?
MARK         -Potřebuji pomoct.
LENKA        -Na to zapomeň.
MARK         -Ale-
LENKA        -Slyšel jsi.
MARK         -Tak promiň.

***

PETR           -Přihraješ mi popcorn?
HONZA        -Nemáme.
PETR           -Mrkev?
HONZA        -Taky ne.
PETR           -To je chyba.
HONZA        -Nevidím žádný důvod, proč by to měla být chyba.
PETR           -Začíná Mrkefff.
HONZA        -On ten seriál ještě sleduje?
DAVID         -Každý den.
HONZA        -Blázen.
DAVID         -Petře, slyšel jsi to?
PETR           -Tiše.
DAVID         -Blázen. Zase to neslyšel.
HONZA        -Ne.
DAVID         -A jak se má Lenka?
HONZA        -No, snad dobře.
DAVID         -Snad?
HONZA        -Když odcházela, tak se usmívala. Jak se má teď nevím.
DAVID         -Aha.
HONZA        -A jak se máte vy dva?
DAVID         -My neto…
HONZA        -Co?
DAVID         -My spolu nespíme.
HONZA        -No, v to doufám.
DAVID         -Tak proč ses-
HONZA        -Ptal jsem se, jak se máte. Petr je věčně u tebe.
DAVID         -Věčně ne.
HONZA        -Poslední dobou ano. Aspoň tak mi to přijde.
DAVID         -No, tak nějak přestal mluvit o svých známostech.
HONZA        -Myslíš, že to něco znamená?
DAVID         -Nevím.
HONZA        -Já myslím, že by mohlo.
DAVID         -Taky mám ten pocit.
HONZA        -Aha…
DAVID         -Jenom nevím, proč.
HONZA        -Nejspíš proto, že jsem to před chvílí řekl?
DAVID         -Ne, proč už o nich přestal mluvit. Neukazuje mi ani fotky těch bývalých.
HONZA        -Aspoň tě s tím tak neotravuje, ne?
DAVID         -No, ty jeho kecy většinou nemusím, ale ty fotky…

***

DAVID         -Život je smyčka.
DAVID         -Život není smyčka.
DAVID         -Život je smyčka.
DAVID         -Život není smyčka.
DAVID         -Život je smyčka.
DAVID         -Život není smyčka.
SAMOTA      -Davídku?
DAVID         -Samota!
SAMOTA      -Ano.
DAVID         -Já se zbláznil!
SAMOTA      -Ne, zaspal jsi.

***

PETR           -Vstávej.
DAVID         -Snídani?
PETR           -Teď?
DAVID         -Život je smyčka.
PETR           -Doufej, že ne.
DAVID         -Co? Proč je venku tma?
PETR           -Protože bych si nedal snídani.
DAVID         -Tak co tady děláš?
PETR           -Jedeš se mnou k Honzovi.
DAVID         -Smyčka.
PETR           -Lenka.
DAVID         -Cože?
PETR           -Lenka je mrtvá.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.