Osmý díl
DAVID -Kruci, to
se nedá vydržet… Že bych si zkusil zatancovat? Ne? Hm… Žádná reakce. Asi to
bude tím, že tady nikdo není.
SAMOTA -Dobrý
postřeh, Davídku
DAVID -Neříkej
mi Davídku…. Ne, není to ono. Hm?
SAMOTA -Davídku…
DAVID -Díky, ale
to taky není ono.
SAMOTA -Škoda.
Chtěla jsem pomoct.
DAVID -Kdo jsi?
Kde jsi? Proč na mne mluvíš?
SAMOTA -Jedno po
druhém.
DAVID -Poslouchám.
SAMOTA -Jsem tvoje
věčná přítelkyně.
DAVID -Tohle je
sen.
SAMOTA -Doprovázím
tě každou noc do postele.
DAVID -Tohle je
sen.
SAMOTA -Pomáhám ti
se snídaní.
DAVID -Tohle je
jenom sen.
SAMOTA -Jsem tvoje
samota.
DAVID -Prosím,
řekni, že je to sen.
***
PETR -Vstávej.
DAVID -Petře!
Panebože!
PETR -Toho si
nech.
DAVID -Měl jsem
hrozný sen.
PETR -Jo?
DAVID -Ano, byl
jsem-
PETR -A já mám
hrozný hlad.
DAVID -To ti
nezávidím.
PETR -No tak
bys mi s tím mohl pomoct.
DAVID -Promiň,
ale na takové věci nemám čas.
PETR -Tak
fajn.
DAVID -Počkej,
kam jdeš?
PETR -Někam,
kde se nasnídám.
DAVID -Nemůžeš
mne tady nechat.
PETR -Proč
bych nemohl? Je to tvůj byt.
DAVID -Straší
tady.
PETR -Uvidíme
se později.
DAVID -Počkej!
PETR -Copak?
DAVID -Mám jenom
vajíčka.
PETR -Vypadám
snad jako někdo, kdo by se po těch slovech otočil a neodešel?
***
MARK -Nazdar.
HONZA -Co tady
zase děláš?
MARK -Lenka není
doma, ne?
HONZA -Není, ale
neznamená to, že když tady není, tak můžeš klidně přijít.
MARK -Já vím.
HONZA -No a co
tady teda děláš?
MARK -Nepřišel
jsem klidně. Potřebuji pomoct.
HONZA -Když se
zeptám s čím, bude to znamenat, že jsem ochoten ti pomoct?
MARK -Mohlo by.
HONZA -Vypadni.
***
DAVID -Měl jsi
někdy pocit, že je život jenom taková šňůrka?
PETR -Ne.
DAVID -A že na
ní někdo udělal smyčku.
PETR -Chceš
říct, že život se neustále opakuje?
DAVID -Tak
nějak.
PETR -A máš
pro to nějaký důkaz?
DAVID -Ne, zatím
ne.
PETR -Zatím?
Proč zatím?
DAVID -Protože
já nepřestanu pátrat.
PETR -No, že
jsi to ty, pomůžu ti.
DAVID -Vážně?
PETR -Ne.
Život je prostě… Život. Žádné smyčky, žádné opakování. Jenom život. Dál a dál.
***
PETR -Nazdar.
HONZA -Co tady
zase děláte?
DAVID -Počkej,
dlouho jsme tu nebyli.
PETR -Potřebujeme
pomoct.
HONZA -Když se
zeptám s-
PETR -Nemáš
něco k jídlu?
DAVID -Prosím?
PETR -Nepros
ho.
DAVID -To jsem
neříkal já.
HONZA -Proč si
nezajdete do obchodu?
PETR -Nějak mi
došly peníze.
DAVID -A mně
vajíčka.
HONZA -A peníze
máš?
DAVID -Ano.
HONZA -No tak,
problém vyřešen.
DAVID -Ale
ztratil jsem ji.
HONZA -Prosím?
PETR -On mluví
o své bývalé přítelkyni. Ještě si nezvykl, že když se ráno probudí, není tam.
HONZA -Aha.
DAVID -Co? Já
mluvil o své kartě do toho… Bankomatu.
PETR -Tak o té
jeho bývalé přítelkyni jsem mluvil já.
HONZA -To jsem
pochopil.
DAVID -Takže
vlastně žádné peníze nemám.
HONZA -A já vás
mám nakrmit?
DAVID -Ano.
PETR -Ne,
stačí, když nám uděláš snídani, my už to zvládnem…
DAVID -No…
PETR -Já to
zvládnu, jeho můžeš nakrmit.
DAVID -Já to
zvládnu taky.
HONZA -To doufám.
Dáte si džus?
PETR -Zdravý
začátek dne? Ne, díky.
DAVID -Já bych
si dal.
PETR -Nebuď
otrava a dej si kafe.
DAVID -Tak já si
dám kafe.
PETR -Vidíš
ho, jak rychle mění názory?
HONZA -Kafe
došlo.
PETR -Cože?
DAVID -Tak džus.
PETR -Jak ti
mohlo dojít kafe?
HONZA -Zapomněli
jsme ho koupit.
DAVID -Kdo?
HONZA -Já a
Lenka.
DAVID -A to se
nestydíte? Bydlíte tu dva.
PETR -Krásné,
Davide.
DAVID -Díky.
PETR -Jenom,
mají se stydět za to, že nekoupili kafe, anebo za to, že tady bydlí dva?
DAVID -Dej mi
pokoj.
PETR -Pro dva?
HONZA -Co čaj?
PETR -Máš
černý?
DAVID -Já bych
si dal zelený.
HONZA -Ovocný a…
Hm… To je všechno.
PETR -Džus.
DAVID -Ale,
viděl jsi, jak nám Petřík změnil názor.
PETR -Ehm,
Davide?
DAVID -Ano?
PETR -Jsi
idiot.
HONZA -To jsem mu
chtěl naznačit já.
PETR -Jenomže
nezapomeň, že takové věci říkám já.
DAVID -Takže si
mám dát taky džus?
***
MARK -Ahoj.
LENKA -Proč mi
voláš?
MARK -Potřebuji
pomoct.
LENKA -Na to
zapomeň.
MARK -Ale-
LENKA -Slyšel
jsi.
MARK -Tak
promiň.
***
PETR -Přihraješ
mi popcorn?
HONZA -Nemáme.
PETR -Mrkev?
HONZA -Taky ne.
PETR -To je
chyba.
HONZA -Nevidím
žádný důvod, proč by to měla být chyba.
PETR -Začíná
Mrkefff.
HONZA -On ten
seriál ještě sleduje?
DAVID -Každý
den.
HONZA -Blázen.
DAVID -Petře,
slyšel jsi to?
PETR -Tiše.
DAVID -Blázen.
Zase to neslyšel.
HONZA -Ne.
DAVID -A jak se
má Lenka?
HONZA -No, snad
dobře.
DAVID -Snad?
HONZA -Když
odcházela, tak se usmívala. Jak se má teď nevím.
DAVID -Aha.
HONZA -A jak se
máte vy dva?
DAVID -My neto…
HONZA -Co?
DAVID -My spolu
nespíme.
HONZA -No, v to
doufám.
DAVID -Tak proč
ses-
HONZA -Ptal jsem
se, jak se máte. Petr je věčně u tebe.
DAVID -Věčně ne.
HONZA -Poslední
dobou ano. Aspoň tak mi to přijde.
DAVID -No, tak
nějak přestal mluvit o svých známostech.
HONZA -Myslíš, že
to něco znamená?
DAVID -Nevím.
HONZA -Já myslím,
že by mohlo.
DAVID -Taky mám
ten pocit.
HONZA -Aha…
DAVID -Jenom
nevím, proč.
HONZA -Nejspíš
proto, že jsem to před chvílí řekl?
DAVID -Ne, proč
už o nich přestal mluvit. Neukazuje mi ani fotky těch bývalých.
HONZA -Aspoň tě s
tím tak neotravuje, ne?
DAVID -No, ty
jeho kecy většinou nemusím, ale ty fotky…
***
DAVID -Život je
smyčka.
DAVID -Život
není smyčka.
DAVID -Život je
smyčka.
DAVID -Život
není smyčka.
DAVID -Život je
smyčka.
DAVID -Život
není smyčka.
SAMOTA -Davídku?
DAVID -Samota!
SAMOTA -Ano.
DAVID -Já se
zbláznil!
SAMOTA -Ne, zaspal
jsi.
***
PETR -Vstávej.
DAVID -Snídani?
PETR -Teď?
DAVID -Život je
smyčka.
PETR -Doufej,
že ne.
DAVID -Co? Proč
je venku tma?
PETR -Protože
bych si nedal snídani.
DAVID -Tak co
tady děláš?
PETR -Jedeš se
mnou k Honzovi.
DAVID -Smyčka.
PETR -Lenka.
DAVID -Cože?
PETR -Lenka je
mrtvá.