neděle 23 2008

Nová


První díl druhé série. Pokud čekáte nové postavy…


DAVID         -Haló?
PETR           -To jsem já.
DAVID         -To jsi ty?
PETR           -Já.
DAVID         -Jo, ty… Ahoj.
PETR           -Trošku nadšení, ne?
DAVID         -Ne.
PETR           -Jsem na cestě k tobě.
DAVID         -Nejsem doma.
PETR           -Ale jsi. Svítí se ti v okně.
DAVID         -Asi jsem zapomněl zhasnout.
PETR           -Aha… A zhasnul jsi teď?
DAVID         -No, víš…
PETR           -Za chvilku jsem tam.

***

PETR           -Ahoj.
DAVID         -Ahoj.
PETR           -To nadšení sis mohl nacvičit, ne?
DAVID         -Co tady děláš?
PETR           -Stojím a čekám, až mi uvolníš cestu.
DAVID         -Já tě nezvu dál.
PETR           -To je v pořádku, pozvu se sám.
DAVID         -Proč jsi tady?
PETR           -Abych tě pozdravil? Dlouho jsme se neviděli.
DAVID         -Dva měsíce.
PETR           -Ty jsi to počítal?
DAVID         -Kde jsi byl?
PETR           -Na výletě.
DAVID         -Pěkně dlouhý výlet.
PETR           -To ano.
DAVID         -A zajímavě načasovaný.
PETR           -Měl jsem ho v plánu delší dobu.
DAVID         -Neměl.
PETR           -Co je s tebou?
DAVID         -Nic.
PETR           -Tohle jsi mi měl věřit. Děje se něco?
DAVID         -Ne.
PETR           -Tak… Co mi nabídneš k večeři?
DAVID         -Proč se ptáš, když si něco nabídneš sám?
PETR           -Tohle jsem chtěl slyšet.
DAVID         -Za půl hodiny jdu ven.
PETR           -A kam jdeme?
DAVID         -Do kina.
PETR           -Paráda. Co dávají?
DAVID         -Ty nejdeš nikam. Tedy nikam s náma.
PETR           -Náma? Kdo jde s tebou? Honza?
DAVID         -Honza ne.
PETR           -Tak kdo?
DAVID         -Nebuď zvědavý.
PETR           -Ty ses mne taky ptal, kde jsem byl.
DAVID         -A divíš se?
PETR           -Ani ne. Neboj, byl jsem ti věrný a nikoho jsem cestou nezesměšnil.
DAVID         -Týden potom, co se Lenka zabila v autě, se zvedneš a odjedeš si do hajzlu.
PETR           -Ne.
DAVID         -Ale ano. Necháš kamaráda ve smutku a jdeš se bavit.
PETR           -To ano. Ale ne v hajzlu. Byl jsem jinde.
DAVID         -To je mi jedno.
PETR           -Musel jsem odjet.
DAVID         -Měl jsi zůstat. Honza na tom byl opravdu hodně špatně.
PETR           -A proč si myslíš, že jsem odjel?
DAVID         -Jsi odporný.
PETR           -Takže jsme se usmířili?
DAVID         -Ne.
PETR           -Budu to brát jako souhlas.
DAVID         -Běž pryč.
PETR           -No, ještě nemůžu.
DAVID         -Proč bys nemohl?
PETR           -Čekám, až sem přijde osoba, která s tebou jde do kina.
DAVID         -A ty nenapadlo tě, že přijdu já pro ni?
PETR           -Znám tě.
DAVID         -Nejspíš ne dost.
PETR           -Věř mi, stačí mi to.
DAVID         -Mohl bys jít čekat někam jinam.
PETR           -Nemohl. Tady je teplo.
DAVID         -Venku taky.
PETR           -Venku je horko.
DAVID         -Kecáš.
PETR           -Běž se podívat.
DAVID         -Nikam nejdu.
PETR           -No tak, vypadni…
DAVID         -To bylo vtipné.
PETR           -Díky.
DAVID         -A vážně si myslím, že bys měl jít.
PETR           -Já si zase myslím, že za chvíli někdo zazvoní u dveří. No… Anebo teď. No tak, běž otevřít.
DAVID         -Sedni si tady a tvař se normálně.
PETR           -Takhle?
DAVID         -Tvař se jakkoliv jinak.
PETR           -Takhle? Běž už otevřít.
MARKÉTA   -Ahoj.
DAVID         -Ahoj, promiň, já… Myslel jsem, že bych tě vyzvedl…
MARKÉTA   -Volal mi tvůj kamarád.
DAVID         -Vážně?
MARKÉTA   -Ano.
DAVID         -A co říkal?
MARKÉTA   -Že se bojíš chodit potmě městem.
DAVID         -Ty-
MARKÉTA   -To je v pořádku, já to chápu. Taky jsem se bála.
PETR           -Já taky. Jako malý kluk.
DAVID         -Já tě asi zabiju.
PETR           -Proč?
DAVID         -Ty víš moc dobře proč.
PETR           -Možná. Tak na co čekáme?
DAVID         -Jenom si vezmu nůž.
MARKÉTA   -Nůž?
PETR           -Na co nůž? V kině…
DAVID         -Ty nikam nejdeš.
PETR           -Ale ano, jsme domluvení.
DAVID         -Cože?
MARKÉTA   -To je v pořádku, já jsem ho pozvala.

***

PETR           -No, docela nuda, co?
DAVID         -Tiše.
PETR           -Romantické filmy jsou… Romantické. Nic moc.
DAVID         -Promiň, Petr je-
MARKÉTA   -Já s ním souhlasím. Myslela jsem, že to bude větší sranda.
DAVID         -odborník na filmy.
PETR           -Ale skromně čekám, až to za mne řekne David.
DAVID         -Ten nůž mi tady chybí.
PETR           -Tak, co podniknem, až ten film skončí?
MARKÉTA   -Mohli bychom jít do hospody.
DAVID         -Ale… Ale já… Tak jo.

***

DAVID         -Ahoj.
HONZA        -Co je?
DAVID         -Co by mělo být?
HONZA        -Vypadáš nějak sklesle.
DAVID         -Včera u mne byl Petr.
HONZA        -Takže se vrátil.
DAVID         -Ano. Vynadal jsem mu.
HONZA        -Proč?
DAVID         -Jenom tak.
HONZA        -Aha. Mohl jsi zavolat, stavil bych se. Už jsem ho dlouho neviděl.
DAVID         -Šli jsme s Markétou do kina.
HONZA        -A on šel s váma.
DAVID         -Jo. Proč se směješ?
HONZA        -Nic jiného jsem od něj ani nečekal.
DAVID         -No, asi jsem doufal v zázrak.
HONZA        -Dáš si čaj?
DAVID         -Klidně.
HONZA        -Dneska má přijet ta nová holka.
DAVID         -Honzo? Vážně to chceš udělat?
HONZA        -Ano. Je to tady moc prázdné. Potřebuji spolubydlící.
DAVID         -Proč zrovna holku?
HONZA        -Jsem na holky zvyklý.
DAVID         -Takže si hledáš náhradu za Lenku?
HONZA        -Ne.
DAVID         -Tak proč…
HONZA        -Je tady moc ticho.
DAVID         -Děláš to jenom kvůli tichu?
HONZA        -Tak nějak ano.
                  
***

PETR           -Ahoj!
HONZA        -No konečně. Jak se máš?
PETR           -Jako vždycky. A ty?
HONZA        -Snažím se. Pojď dál.
PETR           -Rád.
HONZA        -Dáš si něco k pití?
PETR           -Kafe.
LENKA        -Ahoj.
PETR           -Ahoj.
HONZA        -To je moje nová spolubydlící.
PETR           -A to je jeho starý kamarád.
LENKA        -Lenka.
PETR           -Petr. To bude asi Honza, co?
HONZA        -Vypadám snad na to, že bych si změnil jméno?
PETR           -Ani ne.
HONZA        -Tak vidíš. Jdu postavit na kafe.
PETR           -Tak, Lenko, co děláš?
LENKA        -Studuji.
PETR           -A co?
LENKA        -M-
PETR           -Vlastně… Nechci to vědět.
LENKA        -Dobře.
PETR           -Honzo?
HONZA        -Copak?
PETR           -Kde je David?
HONZA        -Šel někam s Markétou.
PETR           -Nejspíš spravit si náladu po tom včerejšku, co?
HONZA        -Je to možné. Prý jsi je otravoval do půlnoci.
PETR           -Ona nevypadala moc otráveně.
HONZA        -Zato on ano. Aspoň podle toho, co mi říkal. Myslím, že byl otrávený za oba.
PETR           -To je dobře.
HONZA        -Proč?
PETR           -Jsem prostě rád, že jsem se vrátil.
HONZA        -No, já taky.
                  
***

PETR           -Kde máš vlastně Markétku?
DAVID         -Daleko od tebe.
PETR           -No tak, bojíš se, že bych ti ji vzal?
DAVID         -Ne.
PETR           -Tak čeho se bojíš? Krom tmy?
DAVID         -Dej mi pokoj.
PETR           -Chceš zazvonit na zvonek? Jako velký kluk?
DAVID         -Ne.
PETR           -Jako malý kluk?
DAVID         -Já tě asi zabiju.
PETR           -Tady? Nepočkáme, až nám někdo otevře?
LENKA        -Jé, ahoj. Pojďte dál. Honza šel někam ven, ale myslím, že se za chvíli vrátí.
DAVID         -To je-
PETR           -To je Lenka, nová spolubydlící.
DAVID         -Lenka.
LENKA        -Ano.
DAVID         -Proč zrovna Lenka?
PETR           -Davide…
LENKA        -To je v pořádku.
DAVID         -Mohl si vybrat lepší jméno.
PETR           -Je to jenom jeho spolubydlící.
DAVID         -Ale Lenku?
PETR           -Nemůže za to.
DAVID         -Ona ano.
PETR           -Její rodiče ano, ona ne.
LENKA        -Kluci, hodláte stát venku?
PETR           -Hodláme?
DAVID         -Ne.
PETR           -Tak ne.
LENKA        -Tak pojďte dovnitř.
PETR           -Davide, myslím, že by ses měl uklidnit. Lenka nebyla jediná Lenka, hm?
DAVID         -Hm…
IVANA         -Ahoj.
LENKA        -To je moje kamarádka.
DAVID         -Ahoj, já jsem David.
IVANA         -Já vím.
DAVID         -Jak to víš?
PETR           -Řekl jsem jí, jak vypadáš.
DAVID         -Ty ji znáš.
PETR           -Bohužel. Máš zvláštní vkus na kamarádky, Leni.
LENKA        -Díky.
IVANA         -Nepředstavíš mne, Petře?
PETR           -Proč já?
IVANA         -Protože David vypadá trošku zmateně.
PETR           -Davide, to je Lenčina kamarádka.
IVANA         -Aha… No, díky. Tak to zkusím sama. Já jsem Ivana.
DAVID         -Ivana?
IVANA         -Ano.
DAVID         -Ta Ivana?
PETR           -Přesně ta.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.