Čtvrtý díl, v němž se vlastně nic nového nedozvíte
ROMAN -Oskare, prosím tě…
OSKAR -Ano?
ROMAN -Potřeboval bych heslo k routeru.
OSKAR -Jo, počkej… Někde tady ho mám napsané. Což
bys měl mít i ty. Nejsi připojený?
ROMAN -Jsem, ale Markéta není.
OSKAR -Ale ty bys měl znát heslo, ne?
ROMAN -No, víš… Nějak si nemůžu vzpomenout.
OSKAR -Aha. Tady je.
ROMAN -Kdybys ho pořád neměnil… Stejně to nemá
vliv na zabezpečení.
OSKAR -Jenomže to by nebylo ono. Jakmile máš
jednu věc zaheslovanou jedním a tím stejným kódem, jen by ses rozčiloval
v okamžicích, kdy si na něj nemůžeš vzpomenout. Takhle je to lepší.
ROMAN -Hm. No, mohl jsi to říct i jednodušeji.
OSKAR -Ale tohle bylo jednoduché. Jestli chceš-
ROMAN -Dobré, já stejně už musím jít.
OSKAR -A kam?
ROMAN -Za dveře.
OSKAR -Budeš tam stát s uchem přilepeným ke
dveřím a poslouchat, co se tady děje?
ROMAN -Ne. Budu tam sedět za stolem a sepisovat
seznam důvodů, proč musíš pořád mluvit.
OSKAR -Jestli
chceš, můžu ti to potom zkontrolovat. Romane?
MARKÉTA -Ještě tam je?
ROMAN -Ano.
MARKÉTA -Sakra.
ROMAN -Copak je?
MARKÉTA -Ale nic. Co kdybychom si dnes udělali pěkný
večer?
ROMAN -To můžeme.
MARKÉTA -Otevřeme to víno, co jsem včera koupila,
pustíme si nějaký film…
ROMAN -Mám teď dva nové.
MARKÉTA -Ale žádný smutný.
ROMAN -Neboj.
MARKÉTA -Ani fantasmagorický.
ROMAN -No…
MARKÉTA -Víš co? Já nějaký vyberu.
ROMAN -Jaký?
MARKÉTA -Ale no tak, ty mi nevěříš?
ROMAN -Jo, jistěže ti věřím.
MARKÉTA -Podíváme se na nějaký hezký romantický film.
ROMAN -Romantický?
MARKÉTA -Ano. A neříkej, že se ti nelíbí. Vsadím se,
že jsi ještě žádný neviděl.
ROMAN -No, totiž-
MARKÉTA -Po takovém filmu mívám romantickou náladu.
ROMAN -Tak
jo.
TÝNA -Oskare.
OSKAR -Hm?
TÝNA -Oskare.
OSKAR -Jo?
TÝNA -Oskare!
OSKAR -Co je?
TÝNA -Slyší to?
OSKAR -Co?
TÝNA -No to… Slyšíš?
OSKAR -To zní jako…
TÝNA -Ano.
OSKAR -A odkud to jde?
TÝNA -No, od nás ne.
OSKAR -Já vím. Jinak by nám už Standa recitoval u
dveří deset důvodů, proč dnes večer-
TÝNA -Počkej, kam jdeš?
OSKAR -Recitovat.
TÝNA -Proč?
OSKAR -Protože situace si to žádá a kdoví, třeba
zrovna Standa nemůže.
TÝNA -Soudě podle zvuků, někdo může až moc.
OSKAR -Možná to není Standa.
TÝNA -A kdo by to byl?
OSKAR -Co já vím? Karla?
TÝNA -Standa s Karlou?
OSKAR -Možná.
TÝNA -Nebo Roman.
OSKAR -Standa s… A ne, musím recitovat!
TÝNA -Dobře. Já se pokusím zaspat.
OSKAR -Vrátím se brzy. Týno? Hm…
STANDA -…třetím důvodem pak jest…
OSKAR -Nazdar.
STANDA -Ahoj.
OSKAR -Jak jsi poznal, u kterých dveří máš stát?
STANDA -Dedukcí.
OSKAR -Tak to gratuluji. Stejně mám pocit, že
tentokrát to nějak flákáš.
STANDA -To proto, že mne neslyšíš skrz dveře.
OSKAR -Taky pravda. Ale že jim to jde, co?
STANDA -No jo, ony jsou křesťanky asi moc šikovné.
OSKAR -Možná. A to jsem si myslel, že budou čekat
do svatby.
STANDA -Jak víš, že se nevzali? A navíc, ať si
Roman trochu užije.
OSKAR -Jestli tam ovšem Roman je.
STANDA -Jak to myslíš?
OSKAR -No, třeba se Markéta nutí ke křiku sama.
STANDA -A proč by to dělala?
OSKAR -Třeba nemá Roman čas. Nebo má problémy.
Anebo…
STANDA -Anebo co? Nesměj se tak pitomě.
OSKAR -Anebo
tam někde sedí a zvrací, protože nesnese pohled na nahé ženské tělo.
TÝNA -Ahoj. Dáš si popcorn?
KARLA -Ahoj. Když mně se nechce nic sledovat.
TÝNA -Co sledovat?
KARLA -Film.
TÝNA -Já se na žádný ani nechystám.
KARLA -Tak to jo. Hm, máslový.
TÝNA -Chtěla jsem doplnit zásoby, ale až pozdě
jsem zjistila, že to už někdo udělal. Tak se teď starám o přebytky.
KARLA -A přesně takhle to dopadá, když se
nedomluvíme na nákupech.
TÝNA -Hele, nestěžuj si.
KARLA -Já? Ne. Jen… Jím.
TÝNA -Když už jsme u těch stížností…
KARLA -To jste nebyli vy?
TÝNA -My? No dovol… Zním snad tak hrozně?
KARLA -No, víš… Já jsem tvůj hlasový projev
nikdy nezkoumala.
TÝNA -Navíc, ta holka nemá styl. Kdyby se
nejednalo o náš byt, řekla bych, že musí ještě trénovat.
KARLA -To nebudu komentovat.
TÝNA -Ale, jen komentuj.
KARLA -Dobře. Kdyby se někdo nepokusil vyrazit
jim včera dveře…
TÝNA -Já dokonce myslím, že se to Standovi
povedlo.
KARLA -Proč to vlastně udělal?
TÝNA -Inu, nebudu předstírat, že vím všechno,
ale taky nebudu lhát, že byl Oskar v tu dobu v posteli.
KARLA -Aha. Takže původcem zla je opět tvůj muž.
TÝNA -I tak by se to dalo říct, ano.
KARLA -Já si stejně myslím, že- Jé, ahoj.
TÝNA -Nazdar. To bylo divné.
KARLA -To ano.
TÝNA -Asi za to může ten včerejšek.
KARLA -Nejspíš. Mně je ale stejně nesympatická
už od začátku.
TÝNA -Já vím.
KARLA -Ale no tak.
TÝNA -Já vím.
KARLA -Nech toho.
TÝNA -Já vím.
KARLA -Já taky vím.
TÝNA -Bodejť bys to nevěděla, když-
KARLA -Ano, víš. Stačí?
TÝNA -Jo, promiň. Oskar na mne má špatný
vliv.
KARLA -To vidím. Každopádně, co mám dělat?
TÝNA -No
co, taky si zakřič.
TÝNA -Nedívejte se tak na mne. Já to nejsem.
STANDA -Ale radila jsi jí.
TÝNA -Ona je šikovná, přišla by na to sama.
STANDA -Jenomže třeba by jí to trvalo až do
víkendu.
OSKAR -No tak, když si potřebuje zakřičet-
ROMAN -Ty mlč.
OSKAR -Dobře, fajn. Já jenom, že vy jste taky
včera nebyli zrovna potichu jako myšky. Dobře, tebe jsem neslyšel, ale Markétu…
Snad ti neutekla.
ROMAN -Ne, jenom se rozhodla, že přespí u
kamarádky.
OSKAR -No vidíš.
ROMAN -Nemluv o tom už.
TÝNA -Nehádejte se.
OSKAR -Já za to stejně nemůžu.
STANDA -Jo, hoďte to na mě. A kdo mluvil o tom, že
třeba-
ROMAN -Páni.
STANDA -Tomu říkám hlasivky.
OSKAR -Jak dlouho se asi připravovala?
TÝNA -Oskare!
OSKAR -Já jen tak ze zvědavosti.
ROMAN -No, snad jí to opravdu pomůže.
TÝNA -Zítra bude zářit jako sluníčko. Bez
hlasivek.
STANDA -Myslíte, že to hraje?
OSKAR -Běž se jí zeptat.
STANDA -Ne,
myslím, že jedna zkažená noc na mém kontě je pro tento týden až až.
OSKAR -Dá si někdo kafe?
STANDA -A to je na uspání nebo na něco jiného?
OSKAR -Na uspání stačí být dvě noci po sobě
vzhůru a hrát karty.
TÝNA -Kdo mohl tušit, že si tu radu vezme až
tak k srdci?
OSKAR -To není srdce.
ROMAN -Pánové-
TÝNA -No tak…
ROMAN -Prostě, myslím si, že bychom měli zavést
něco jako rozvrh.
OSKAR -A kdo ho poruší, na toho uvalíme sankce.
ROMAN -Ne, žádné válení. Pro jistotu.
TÝNA -Náhodou, ten rozvrh nezní špatně.
OSKAR -Jo? Dobře. Můžeme mít středy?
STANDA -Proč středy?
OSKAR -Já nevím, prostě mne to tak nějak napadlo.
STANDA -Týno?
TÝNA -Mně se neptej, napadlo to jeho.
OSKAR -A co kdybychom si to dělili po týdnech? My
si vezmee prvních patnáct-
STANDA -Dobře, žádné dělení.
ROMAN -Ty se snad chceš rozloučit se spánkem?
STANDA -Moc rád bych. Ale ještě na mně nevyšla
řada.
ROMAN -Stando-
STANDA -Ale
vždyť už hraju.
STANDA -Co to děláš?
OSKAR -Ale, jenom tak. Dárek.
STANDA -To je nějaký divný dárek.
OSKAR -No, svým způsobem je naprosto normální.
STANDA -Dobře, zeptám se jinak. Je to to, co si
myslím?
OSKAR -Záleží na tom, co si myslíš. Každopádně je
to pro tebe. Na.
STANDA -Já to nechci.
OSKAR -Chceš odmítnout dar, náčelníku?
STANDA -Takový ano.
OSKAR -A co rovnou živou ženu?
STANDA -To by se mi líbilo. I když…
OSKAR -I když?
STANDA -Ale nic.
OSKAR -No tak, vždyť mně můžeš důvěřovat. Jsme
skoro jako rodina.
STANDA -Jen to ne.
OSKAR -Často o tobě přemýšlím jako o svém synovi.
Dobře, dělám si srandu. Opravdu.
STANDA -Jenom aby.
OSKAR -Tak co jsi to předtím říkal?
STANDA -Ale, jen že bych možná ani tu ženu
nepotřeboval.
OSKAR -Takže jsme se trefili? Já jsem to říkal
pořád, že jsi-
STANDA -Už mám jednu vyhlédnutou.