čtvrtek 18 2011

Všichni budou křičet


Čtvrtý díl, v němž se vlastně nic nového nedozvíte



ROMAN     -Oskare, prosím tě…
OSKAR     -Ano?
ROMAN     -Potřeboval bych heslo k routeru.
OSKAR     -Jo, počkej… Někde tady ho mám napsané. Což bys měl mít i ty. Nejsi připojený?
ROMAN     -Jsem, ale Markéta není.
OSKAR     -Ale ty bys měl znát heslo, ne?
ROMAN     -No, víš… Nějak si nemůžu vzpomenout.
OSKAR     -Aha. Tady je.
ROMAN     -Kdybys ho pořád neměnil… Stejně to nemá vliv na zabezpečení.
OSKAR     -Jenomže to by nebylo ono. Jakmile máš jednu věc zaheslovanou jedním a tím stejným kódem, jen by ses rozčiloval v okamžicích, kdy si na něj nemůžeš vzpomenout. Takhle je to lepší.
ROMAN     -Hm. No, mohl jsi to říct i jednodušeji.
OSKAR     -Ale tohle bylo jednoduché. Jestli chceš-
ROMAN     -Dobré, já stejně už musím jít.
OSKAR     -A kam?
ROMAN     -Za dveře.
OSKAR     -Budeš tam stát s uchem přilepeným ke dveřím a poslouchat, co se tady děje?
ROMAN     -Ne. Budu tam sedět za stolem a sepisovat seznam důvodů, proč musíš pořád mluvit.
OSKAR     -Jestli chceš, můžu ti to potom zkontrolovat. Romane?
             
MARKÉTA  -Ještě tam je?
ROMAN     -Ano.
MARKÉTA  -Sakra.
ROMAN     -Copak je?
MARKÉTA  -Ale nic. Co kdybychom si dnes udělali pěkný večer?
ROMAN     -To můžeme.
MARKÉTA  -Otevřeme to víno, co jsem včera koupila, pustíme si nějaký film…
ROMAN     -Mám teď dva nové.
MARKÉTA  -Ale žádný smutný.
ROMAN     -Neboj.
MARKÉTA  -Ani fantasmagorický.
ROMAN     -No…
MARKÉTA  -Víš co? Já nějaký vyberu.
ROMAN     -Jaký?
MARKÉTA  -Ale no tak, ty mi nevěříš?
ROMAN     -Jo, jistěže ti věřím.
MARKÉTA  -Podíváme se na nějaký hezký romantický film.
ROMAN     -Romantický?
MARKÉTA  -Ano. A neříkej, že se ti nelíbí. Vsadím se, že jsi ještě žádný neviděl.
ROMAN     -No, totiž-
MARKÉTA  -Po takovém filmu mívám romantickou náladu.
ROMAN     -Tak jo.

TÝNA        -Oskare.
OSKAR     -Hm?
TÝNA        -Oskare.
OSKAR     -Jo?
TÝNA        -Oskare!
OSKAR     -Co je?
TÝNA        -Slyší to?
OSKAR     -Co?
TÝNA        -No to… Slyšíš?
OSKAR     -To zní jako…
TÝNA        -Ano.
OSKAR     -A odkud to jde?
TÝNA        -No, od nás ne.
OSKAR     -Já vím. Jinak by nám už Standa recitoval u dveří deset důvodů, proč dnes večer-
TÝNA        -Počkej, kam jdeš?
OSKAR     -Recitovat.
TÝNA        -Proč?
OSKAR     -Protože situace si to žádá a kdoví, třeba zrovna Standa nemůže.
TÝNA        -Soudě podle zvuků, někdo může až moc.
OSKAR     -Možná to není Standa.
TÝNA        -A kdo by to byl?
OSKAR     -Co já vím? Karla?
TÝNA        -Standa s Karlou?
OSKAR     -Možná.
TÝNA        -Nebo Roman.
OSKAR     -Standa s… A ne, musím recitovat!
TÝNA        -Dobře. Já se pokusím zaspat.
OSKAR     -Vrátím se brzy. Týno? Hm…
STANDA    -…třetím důvodem pak jest…
OSKAR     -Nazdar.
STANDA    -Ahoj.
OSKAR     -Jak jsi poznal, u kterých dveří máš stát?
STANDA    -Dedukcí.
OSKAR     -Tak to gratuluji. Stejně mám pocit, že tentokrát to nějak flákáš.
STANDA    -To proto, že mne neslyšíš skrz dveře.
OSKAR     -Taky pravda. Ale že jim to jde, co?
STANDA    -No jo, ony jsou křesťanky asi moc šikovné.
OSKAR     -Možná. A to jsem si myslel, že budou čekat do svatby.
STANDA    -Jak víš, že se nevzali? A navíc, ať si Roman trochu užije.
OSKAR     -Jestli tam ovšem Roman je.
STANDA    -Jak to myslíš?
OSKAR     -No, třeba se Markéta nutí ke křiku sama.
STANDA    -A proč by to dělala?
OSKAR     -Třeba nemá Roman čas. Nebo má problémy. Anebo…
STANDA    -Anebo co? Nesměj se tak pitomě.
OSKAR     -Anebo tam někde sedí a zvrací, protože nesnese pohled na nahé ženské tělo.

TÝNA        -Ahoj. Dáš si popcorn?
KARLA      -Ahoj. Když mně se nechce nic sledovat.
TÝNA        -Co sledovat?
KARLA      -Film.
TÝNA        -Já se na žádný ani nechystám.
KARLA      -Tak to jo. Hm, máslový.
TÝNA        -Chtěla jsem doplnit zásoby, ale až pozdě jsem zjistila, že to už někdo udělal. Tak se teď starám o přebytky.
KARLA      -A přesně takhle to dopadá, když se nedomluvíme na nákupech.
TÝNA        -Hele, nestěžuj si.
KARLA      -Já? Ne. Jen… Jím.
TÝNA        -Když už jsme u těch stížností…
KARLA      -To jste nebyli vy?
TÝNA        -My? No dovol… Zním snad tak hrozně?
KARLA      -No, víš… Já jsem tvůj hlasový projev nikdy nezkoumala.
TÝNA        -Navíc, ta holka nemá styl. Kdyby se nejednalo o náš byt, řekla bych, že musí ještě trénovat.
KARLA      -To nebudu komentovat.
TÝNA        -Ale, jen komentuj.
KARLA      -Dobře. Kdyby se někdo nepokusil vyrazit jim včera dveře…
TÝNA        -Já dokonce myslím, že se to Standovi povedlo.
KARLA      -Proč to vlastně udělal?
TÝNA        -Inu, nebudu předstírat, že vím všechno, ale taky nebudu lhát, že byl Oskar v tu dobu v posteli.
KARLA      -Aha. Takže původcem zla je opět tvůj muž.
TÝNA        -I tak by se to dalo říct, ano.
KARLA      -Já si stejně myslím, že- Jé, ahoj.
TÝNA        -Nazdar. To bylo divné.
KARLA      -To ano.
TÝNA        -Asi za to může ten včerejšek.
KARLA      -Nejspíš. Mně je ale stejně nesympatická už od začátku.
TÝNA        -Já vím.
KARLA      -Ale no tak.
TÝNA        -Já vím.
KARLA      -Nech toho.
TÝNA        -Já vím.
KARLA      -Já taky vím.
TÝNA        -Bodejť bys to nevěděla, když-
KARLA      -Ano, víš. Stačí?
TÝNA        -Jo, promiň. Oskar na mne má špatný vliv.
KARLA      -To vidím. Každopádně, co mám dělat?
TÝNA        -No co, taky si zakřič.

TÝNA        -Nedívejte se tak na mne. Já to nejsem.
STANDA    -Ale radila jsi jí.
TÝNA        -Ona je šikovná, přišla by na to sama.
STANDA    -Jenomže třeba by jí to trvalo až do víkendu.
OSKAR     -No tak, když si potřebuje zakřičet-
ROMAN     -Ty mlč.
OSKAR     -Dobře, fajn. Já jenom, že vy jste taky včera nebyli zrovna potichu jako myšky. Dobře, tebe jsem neslyšel, ale Markétu… Snad ti neutekla.
ROMAN     -Ne, jenom se rozhodla, že přespí u kamarádky.
OSKAR     -No vidíš.
ROMAN     -Nemluv o tom už.
TÝNA        -Nehádejte se.
OSKAR     -Já za to stejně nemůžu.
STANDA    -Jo, hoďte to na mě. A kdo mluvil o tom, že třeba-
ROMAN     -Páni.
STANDA    -Tomu říkám hlasivky.
OSKAR     -Jak dlouho se asi připravovala?
TÝNA        -Oskare!
OSKAR     -Já jen tak ze zvědavosti.
ROMAN     -No, snad jí to opravdu pomůže.
TÝNA        -Zítra bude zářit jako sluníčko. Bez hlasivek.
STANDA    -Myslíte, že to hraje?
OSKAR     -Běž se jí zeptat.
STANDA    -Ne, myslím, že jedna zkažená noc na mém kontě je pro tento týden až až.

OSKAR     -Dá si někdo kafe?
STANDA    -A to je na uspání nebo na něco jiného?
OSKAR     -Na uspání stačí být dvě noci po sobě vzhůru a hrát karty.
TÝNA        -Kdo mohl tušit, že si tu radu vezme až tak k srdci?
OSKAR     -To není srdce.
ROMAN     -Pánové-
TÝNA        -No tak…
ROMAN     -Prostě, myslím si, že bychom měli zavést něco jako rozvrh.
OSKAR     -A kdo ho poruší, na toho uvalíme sankce.
ROMAN     -Ne, žádné válení. Pro jistotu.
TÝNA        -Náhodou, ten rozvrh nezní špatně.
OSKAR     -Jo? Dobře. Můžeme mít středy?
STANDA    -Proč středy?
OSKAR     -Já nevím, prostě mne to tak nějak napadlo.
STANDA    -Týno?
TÝNA        -Mně se neptej, napadlo to jeho.
OSKAR     -A co kdybychom si to dělili po týdnech? My si vezmee prvních patnáct-
STANDA    -Dobře, žádné dělení.
ROMAN     -Ty se snad chceš rozloučit se spánkem?
STANDA    -Moc rád bych. Ale ještě na mně nevyšla řada.
ROMAN     -Stando-
STANDA    -Ale vždyť už hraju.

STANDA    -Co to děláš?
OSKAR     -Ale, jenom tak. Dárek.
STANDA    -To je nějaký divný dárek.
OSKAR     -No, svým způsobem je naprosto normální.
STANDA    -Dobře, zeptám se jinak. Je to to, co si myslím?
OSKAR     -Záleží na tom, co si myslíš. Každopádně je to pro tebe. Na.
STANDA    -Já to nechci.
OSKAR     -Chceš odmítnout dar, náčelníku?
STANDA    -Takový ano.
OSKAR     -A co rovnou živou ženu?
STANDA    -To by se mi líbilo. I když…
OSKAR     -I když?
STANDA    -Ale nic.
OSKAR     -No tak, vždyť mně můžeš důvěřovat. Jsme skoro jako rodina.
STANDA    -Jen to ne.
OSKAR     -Často o tobě přemýšlím jako o svém synovi. Dobře, dělám si srandu. Opravdu.
STANDA    -Jenom aby.
OSKAR     -Tak co jsi to předtím říkal?
STANDA    -Ale, jen že bych možná ani tu ženu nepotřeboval.
OSKAR     -Takže jsme se trefili? Já jsem to říkal pořád, že jsi-
STANDA    -Už mám jednu vyhlédnutou.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.