pondělí 26 2011

Informace a jejich cena

Protože nic není zadarmo...

OSKAR     -Chceš ještě?
TÝNA        -Ne.
OSKAR     -Ale je to dobré.
TÝNA        -To máš štěstí.
OSKAR     -Moc dobré. Aspoň posledně, co jsem… Jo, je to pořád moc dobré.
TÝNA        -Jenomže já nechci.
OSKAR     -Vodní dýmku to bude mrzet.
TÝNA        -Však ty už ji nějak utěšíš.
OSKAR     -To sice ano, ale raději bych se s tebou podělil.
TÝNA        -Smůla.
OSKAR     -Ty se mnou moc mluvit nechceš, co?
TÝNA        -Ne.
OSKAR     -A když se tě zeptám na důvod?
TÝNA        -Neměl jsi to dělat.
OSKAR     -Jenže já jsem to už udělal.
TÝNA        -Víš, jak jsem to myslela.
OSKAR     -Jo, nejspíš. Ale byla to celkem sranda, ne?
TÝNA        -Chvilku ano. Jenže ono to skončilo naprosto nečekaně.
OSKAR     -Takové věci se stávají.
TÝNA        -A i přesto, že jsi jí dal vyplnit ten divný dotazník.
OSKAR     -Ten se mi povedl. Dal jsem si na něm opravdu záležet.
TÝNA        -Proč to vlastně vyplňovala?
OSKAR     -Asi jí to taky přišlo jako dobrý nápad.
TÝNA        -Neblázni.
OSKAR     -Inu, stává se to.
TÝNA        -Jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne.
OSKAR     -Ale zároveň se mnou kvůli tomu nemluvíš.
TÝNA        -Jo. Děsíš mě. Všechno ti to až moc vyšlo.
OSKAR     -A proč tě zrovna tohle děsí?
TÝNA        -Jen jsem si představila, co všechno bys mohl udělat.
OSKAR     -Neboj se, ona to byla šílená náhoda.
TÝNA        -Opravdu?
OSKAR     -Chtěl jsem jen vědět, co se stane.
TÝNA        -A stalo se.
OSKAR     -To se teprve uvidí.
TÝNA        -Stejně to asi je na dobré cestě.
OSKAR     -A dáš si teda tu dýmku?
TÝNA        -Ne.


ROMAN     -Tak co?
STANDA    -Jak co?
ROMAN     -No, zrovna se ptám…
STANDA    -Jenomže já ti nechci odpovědět.
ROMAN     -No tak… Nemusíš říkat všechno.
STANDA    -Neřeknu ti nic.
ROMAN     -Nejsem jediný, kdo je zvědavý.
STANDA    -To možná ne, ale ostatní se aspoň nechodí ptát.
ROMAN     -Co když jsem jejich mluvčí?
STANDA    -A jsi?
ROMAN     -Ne.
STANDA    -No tak vidíš.
ROMAN     -Stejně bys mohl ukojit mou zvědavost?
STANDA    -A neřekneš to nikomu?
ROMAN     -Mlčím jako hrob.
STANDA    -V tom případě ti nic neřeknu, protože by to jenom ublížilo ostatním. Takže žádné ukojení zvědavosti nebude.
ROMAN     -Sakra, kdybych věděl, že existuje i správná odpověď…
STANDA    -Pozdě.
ROMAN     -Markéta bude zklamaná.
STANDA    -Markétu to zajímá?
ROMAN     -Trochu.
STANDA    -To by mě ani ve snu nenapadlo.
ROMAN     -Chce se víc zapojit do kolektivu.
STANDA    -Vážně?
ROMAN     -Ano. Zrovna nedávno mi říkala, že se chce víc zapojit do kolektivu. Není to úžasné?
STANDA    -Docela zvláštní.
ROMAN     -Úžasné ne?
STANDA    -Jen zvláštní, promiň.
ROMAN     -Já bych ale řekl, že to úžasné je.
STANDA    -Nejspíš nemá cenu se s tebou hádat.
ROMAN     -Takže si taky myslíš, že je to úžasné?
STANDA    -Ne, jen se s tebou odmítám hádat.
ROMAN     -To by šlo. A řekneš mi, co se stalo potom, co se za vámi zavřely dveře?
STANDA    -Ne.
ROMAN     -Proč ne?
STANDA    -Už jsem ti to vysvětloval. A navíc musím jít.
ROMAN     -A kam?
STANDA    -Ale no tak…


OSKAR     -Dáte si něco k večeři?
MARKÉTA  -Ne, my máme vlastní plán na večer, že?
ROMAN     -Jo.  
OSKAR     -To je škoda. Mohli jste svůj plán začít špagetami.
TÝNA        -Budou dobré.         
MARKÉTA  -Špagety nejím, příliš mi připomínají červí havěť.
TÝNA        -Koho?
MARKÉTA  -Červí havěť.
TÝNA        -To se holt stává.
OSKAR     -No ano. Kolikrát už jsem se probral, a napadlo mne něco podobného.
TÝNA        -Většinou předtím pije Nitru.
OSKAR     -A to je potom peklo.
ROMAN     -Dobře, děkujeme na návrh. Třeba někdy jindy, že?
MARKÉTA  -Jasně.         
OSKAR     -A kam vlastně jdete?
ROMAN     -Tam by se ti nelíbilo.
OSKAR     -Ale Romane, jak to můžeš vědět? Třeba je to přesně místo pro mě.
ROMAN     -Ne, věř mi.
OSKAR     -Tak schválně, co je to za místo?
ROMAN     -Dělají tam palačinky.
OSKAR     -To nezní vůbec špatně.
ROMAN     -A diskutují o bohu.
OSKAR     -Jdem.
TÝNA        -Ne! Vy dva běžte, já ho zdržím.
ROMAN     -Díky.
TÝNA        -Mějte se.
OSKAR     -Já bych s nimi doopravdy nešel.
TÝNA        -Jistě.
OSKAR     -Ne bez tebe.
TÝNA        -A já bych šla už jenom proto, abych ti zabránila v dalších nápadech.
OSKAR     -No vidíš. Možná je ještě dohoníme.
TÝNA        -Počkej, dnes je necháme být, ano?
OSKAR     -Ale dělám to s těžkým srdcem.
TÝNA        -To je mi jasné. Nic jiného koneckonců od tebe ani nečekám.         
OSKAR     -Fajn. Týno?
TÝNA        -Ne, žádné diskuze o bohu.


KARLA      -Ahoj Stando.
STANDA    -Ahoj.          
KARLA      -No jéje.
STANDA    -Copak?
KARLA      -Představ si, že tady mám celou láhev ukrajinské vodky a nevím, co s ní.
STANDA    -No, mohla bys ji dát mně.
KARLA      -To ano. Ale co bych z toho měla?
STANDA    -Dobrý pocit?
KARLA      -Co třeba informaci?
STANDA    -Aha.
KARLA      -Jsem žena. Zvědavost je mé druhé jméno.
STANDA    -V tom případě se bude muset Roman přejmenovat.
KARLA      -Co všechno jsi mu řekl?
STANDA    -Nic.
KARLA      -Dobře. A mně řekneš?
STANDA    -Úplně totéž.
KARLA      -Prý je to moc dobrá vodka.
STANDA    -To je možné, ale já se už uplácet nenechám.
KARLA      -Počkej, jak už?
STANDA    -Zapomeň na to.
KARLA      -No ne, kdo tě uplatil?
STANDA    -I když, vydírání je nejspíš vhodnější pojmenování.
KARLA      -Stando…
STANDA    -Byla za mnou Týna. Taky je očividně žena. Zkažená Oskarem.
KARLA      -A řekl jsi jí něco?
STANDA    -Všechno.
KARLA      -To není fér.
STANDA    -Ne, to není. Ale tvoje vodka není nic proti tomu, co mi nabídla ona.
KARLA      -Co ti proboha nabídla?
STANDA    -Inu, už vím, co jsme dělali tu noc, kdy jsme tak moc…však víš.
KARLA      -Ty to víš a nic mi neřekneš?
STANDA    -Informace jsou poslední dobou drahé.
KARLA      -Pořád mám ještě vodku.     
STANDA    -Tak se napijem, ne?
KARLA      -Za chvíli budou mít Oskar s Týnou monopol na informace.
STANDA    -Obávám se, že už nejspíš mají.
KARLA      -Kde jsou ty skleničky?
STANDA    -Jaké hledáš?
KARLA      -Takové ty malé? Vhodné na vodku.
STANDA    -Vykašli se na ně, stejně jí moc není.
KARLA      -Dobře.
STANDA    -Tak na zdraví. Hm…
KARLA      -A teď povídej.
STANDA    -Je to mnohem nudnější, než se zdá.
KARLA      -Nudnější je dobré.
STANDA    -Očividně jsme si jen povídali a potom jsme usnuli vedle sebe.
KARLA      -To je všechno?
STANDA    -Ano. Týna tvrdila, že jo.
KARLA      -A o čem jsme si povídali?
STANDA    -Prý tomu nevěnovali pozornost.
KARLA      -Oni?
STANDA    -Já vím, je to těžko uvěřitelné, ale víc jsem z ní nedostal, takže budeme muset doufat, že to tak opravdu bylo.
KARLA      -Škoda.
STANDA    -Co je škoda? Že jsem z ní víc nedostal nebo že jsme se chovali slušně?
KARLA      -To ti neřeknu. Chci mít aspoň nějakou informaci pro sebe.


ROMAN     -Nazdar.
OSKAR     -Ale, jestlipak on to není ten pán, co má rád palačinky?
ROMAN     -Co ti vadí?
OSKAR     -Spousta věcí, ale nic, co by se tě přímo týkalo.
ROMAN     -Markéta je moje přítelkyně.
OSKAR     -To ano, je. Pokud se nestalo něco, o čem ani jeden z nás neví. Možná o tom neví ani Markéta a to něco je jen zmatený pocit nutnosti sebedestrukce.
ROMAN     -O čem to mluvíš?
OSKAR     -Kde jsi vlastně nechal Markétu?
ROMAN     -Ještě se modlí.
OSKAR     -To je pěkné.           
ROMAN     -Je to pro ni moc důležité.
OSKAR     -Jistě, to věřím. Hm, divné, já věřím.
ROMAN     -Víra je vážná věc.
OSKAR     -Ano.
ROMAN     -Nesmíme si z ní dělat srandu.
OSKAR     -Ale z palačinek můžeme, že jo?
ROMAN     -Prostě si myslím, že bys mohl být na Markétu hodnější.
OSKAR     -Jinými slovy nemám na ni mluvit.
ROMAN     -Tak nějak.
OSKAR     -Dobře.
TÝNA        -Ahoj.
ROMAN     -Ahoj.
TÝNA        -Kde je Markéta?
OSKAR     -Ještě palačinkuje. Co je?
ROMAN     -Modlí se.
TÝNA        -Aha.
ROMAN     -A očividně je to vážná věc.
TÝNA        -Doufám, že jí to vyjde.
ROMAN     -Modlení?
OSKAR     -To vyjde vždycky, ne?
TÝNA        -A jak se to pozná?
OSKAR     -No… Jsou potom nějací spokojení.
ROMAN     -Vy o tom nic nevíte.
OSKAR     -Náhodou, vždycky si beru takové ty letáky.
TÝNA        -Ty si bereš letáky od všech.
ROMAN     -A tohle není žádná sekta.
OSKAR     -O tom se budeme bavit, až mi definuješ sektu. A všechny letáky si neberu, jen ty, co nabízí vykoupení a takové ty věci.
TÝNA        -Dobře.
ROMAN     -Jsem rád, že tady není Markéta.
OSKAR     -To já taky.
TÝNA        -Ale no tak.
OSKAR     -Myslel jsem to tak, že-
ROMAN     -Tohle já už nehodlám poslouchat.
TÝNA        -Ahoj?
OSKAR     -že by se jinak nemohla modlit.
TÝNA        -Jednoho krásného dne tě někdo zabije. A s trochou štěstí to budu já.
OSKAR     -Co-
TÝNA        -Neptej se, prosím. Už tak toho bylo dost.
OSKAR     -S Romanem už není sranda.
TÝNA        -Protože je teď častěji pryč než tady?
OSKAR     -Ne. Co kdybychom ho s Markétou-
TÝNA        -To ať tě ani nenapadne.
OSKAR     -Mohli bychom ho dát dohromady třeba se Standou.
TÝNA        -Neblbni. Co by na to řekli?
OSKAR     -Roman nejspíš nic a Standa by si zvykl. No co, když Romanovi nevadí Markéta, proč by měl Standa?
TÝNA        -Protože není žena?
OSKAR     -No vidíš, to není zase takový problém.


STANDA    -Ne, raději hořčici.
ANETA      -Stando?
STANDA    -Ahoj.
ANETA      -Co tady děláš?
STANDA    -Vybírám si párek. Dostal jsem hlad.
ANETA      -To je hezké.
STANDA    -Ano, to ano. Děkuji. A co tady děláš ty?
ANETA      -Já?
STANDA    -Ano, ty.
ANETA      -Já tady jsem. Totiž, bydlím kousek odsud.
STANDA    -To je hezké.
ANETA      -Ano.
STANDA    -A hezky jsme si popovídali. U nás.
ANETA      -Jo, to jsme si hezky.
STANDA    -Mohli bychom to zopakovat. Někdy.
ANETA      -To ano. Ano, jistě.
STANDA    -Jak budeš mít čas.
ANETA      -Dobře. To je dobrý nápad.
STANDA    -Tak teda… Ahoj?
ANETA      -Stando?
STANDA    -Hm?
ANETA      -Totiž, já mám čas i teď. Nedáš si čaj nebo něco?
STANDA    -No…
ANETA      -Ten párek si vem taky.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.