OSKAR -Chceš ještě?
TÝNA -Ne.
OSKAR -Ale je to dobré.
TÝNA -To máš štěstí.
OSKAR -Moc dobré. Aspoň posledně, co jsem… Jo, je
to pořád moc dobré.
TÝNA -Jenomže já nechci.
OSKAR -Vodní dýmku to bude mrzet.
TÝNA -Však ty už ji nějak utěšíš.
OSKAR -To sice ano, ale raději bych se
s tebou podělil.
TÝNA -Smůla.
OSKAR -Ty se mnou moc mluvit nechceš, co?
TÝNA -Ne.
OSKAR -A když se tě zeptám na důvod?
TÝNA -Neměl jsi to dělat.
OSKAR -Jenže já jsem to už udělal.
TÝNA -Víš, jak jsem to myslela.
OSKAR -Jo, nejspíš. Ale byla to celkem sranda,
ne?
TÝNA -Chvilku ano. Jenže ono to skončilo
naprosto nečekaně.
OSKAR -Takové věci se stávají.
TÝNA -A i přesto, že jsi jí dal vyplnit ten
divný dotazník.
OSKAR -Ten se mi povedl. Dal jsem si na něm
opravdu záležet.
TÝNA -Proč to vlastně vyplňovala?
OSKAR -Asi jí to taky přišlo jako dobrý nápad.
TÝNA -Neblázni.
OSKAR -Inu, stává se to.
TÝNA -Jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne.
OSKAR -Ale zároveň se mnou kvůli tomu nemluvíš.
TÝNA -Jo. Děsíš mě. Všechno ti to až moc
vyšlo.
OSKAR -A proč tě zrovna tohle děsí?
TÝNA -Jen jsem si představila, co všechno bys
mohl udělat.
OSKAR -Neboj se, ona to byla šílená náhoda.
TÝNA -Opravdu?
OSKAR -Chtěl jsem jen vědět, co se stane.
TÝNA -A stalo se.
OSKAR -To se teprve uvidí.
TÝNA -Stejně to asi je na dobré cestě.
OSKAR -A dáš si teda tu dýmku?
TÝNA -Ne.
ROMAN -Tak co?
STANDA -Jak co?
ROMAN -No, zrovna se ptám…
STANDA -Jenomže já ti nechci odpovědět.
ROMAN -No tak… Nemusíš říkat všechno.
STANDA -Neřeknu ti nic.
ROMAN -Nejsem jediný, kdo je zvědavý.
STANDA -To možná ne, ale ostatní se aspoň nechodí
ptát.
ROMAN -Co když jsem jejich mluvčí?
STANDA -A jsi?
ROMAN -Ne.
STANDA -No tak vidíš.
ROMAN -Stejně bys mohl ukojit mou zvědavost?
STANDA -A neřekneš to nikomu?
ROMAN -Mlčím jako hrob.
STANDA -V tom případě ti nic neřeknu, protože by to
jenom ublížilo ostatním. Takže žádné ukojení zvědavosti nebude.
ROMAN -Sakra, kdybych věděl, že existuje i
správná odpověď…
STANDA -Pozdě.
ROMAN -Markéta bude zklamaná.
STANDA -Markétu to zajímá?
ROMAN -Trochu.
STANDA -To by mě ani ve snu nenapadlo.
ROMAN -Chce se víc zapojit do kolektivu.
STANDA -Vážně?
ROMAN -Ano. Zrovna nedávno mi říkala, že se chce
víc zapojit do kolektivu. Není to úžasné?
STANDA -Docela zvláštní.
ROMAN -Úžasné ne?
STANDA -Jen zvláštní, promiň.
ROMAN -Já bych ale řekl, že to úžasné je.
STANDA -Nejspíš nemá cenu se s tebou hádat.
ROMAN -Takže si taky myslíš, že je to úžasné?
STANDA -Ne, jen se s tebou odmítám hádat.
ROMAN -To by šlo. A řekneš mi, co se stalo potom,
co se za vámi zavřely dveře?
STANDA -Ne.
ROMAN -Proč ne?
STANDA -Už jsem ti to vysvětloval. A navíc musím
jít.
ROMAN -A kam?
STANDA -Ale no tak…
OSKAR -Dáte si něco k večeři?
MARKÉTA -Ne, my máme vlastní plán na večer, že?
ROMAN -Jo.
OSKAR -To je škoda. Mohli jste svůj plán začít špagetami.
TÝNA -Budou dobré.
MARKÉTA -Špagety nejím, příliš mi připomínají červí
havěť.
TÝNA -Koho?
MARKÉTA -Červí havěť.
TÝNA -To se holt stává.
OSKAR -No ano. Kolikrát už jsem se probral, a
napadlo mne něco podobného.
TÝNA -Většinou předtím pije Nitru.
OSKAR -A to je potom peklo.
ROMAN -Dobře, děkujeme na návrh. Třeba někdy
jindy, že?
MARKÉTA -Jasně.
OSKAR -A kam vlastně jdete?
ROMAN -Tam by se ti nelíbilo.
OSKAR -Ale Romane, jak to můžeš vědět? Třeba je
to přesně místo pro mě.
ROMAN -Ne, věř mi.
OSKAR -Tak schválně, co je to za místo?
ROMAN -Dělají tam palačinky.
OSKAR -To nezní vůbec špatně.
ROMAN -A diskutují o bohu.
OSKAR -Jdem.
TÝNA -Ne! Vy dva běžte, já ho zdržím.
ROMAN -Díky.
TÝNA -Mějte se.
OSKAR -Já bych s nimi doopravdy nešel.
TÝNA -Jistě.
OSKAR -Ne bez tebe.
TÝNA -A já bych šla už jenom proto, abych ti
zabránila v dalších nápadech.
OSKAR -No vidíš. Možná je ještě dohoníme.
TÝNA -Počkej, dnes je necháme být, ano?
OSKAR -Ale dělám to s těžkým srdcem.
TÝNA -To je mi jasné. Nic jiného koneckonců
od tebe ani nečekám.
OSKAR -Fajn. Týno?
TÝNA -Ne, žádné diskuze o bohu.
KARLA -Ahoj Stando.
STANDA -Ahoj.
KARLA -No jéje.
STANDA -Copak?
KARLA -Představ si, že tady mám celou láhev
ukrajinské vodky a nevím, co s ní.
STANDA -No, mohla bys ji dát mně.
KARLA -To ano. Ale co bych z toho měla?
STANDA -Dobrý pocit?
KARLA -Co třeba informaci?
STANDA -Aha.
KARLA -Jsem žena. Zvědavost je mé druhé jméno.
STANDA -V tom případě se bude muset Roman
přejmenovat.
KARLA -Co všechno jsi mu řekl?
STANDA -Nic.
KARLA -Dobře. A mně řekneš?
STANDA -Úplně totéž.
KARLA -Prý je to moc dobrá vodka.
STANDA -To je možné, ale já se už uplácet nenechám.
KARLA -Počkej, jak už?
STANDA -Zapomeň na to.
KARLA -No ne, kdo tě uplatil?
STANDA -I když, vydírání je nejspíš vhodnější pojmenování.
KARLA -Stando…
STANDA -Byla za mnou Týna. Taky je očividně žena.
Zkažená Oskarem.
KARLA -A řekl jsi jí něco?
STANDA -Všechno.
KARLA -To není fér.
STANDA -Ne, to není. Ale tvoje vodka není nic proti
tomu, co mi nabídla ona.
KARLA -Co ti proboha nabídla?
STANDA -Inu, už vím, co jsme dělali tu noc, kdy
jsme tak moc…však víš.
KARLA -Ty to víš a nic mi neřekneš?
STANDA -Informace jsou poslední dobou drahé.
KARLA -Pořád mám ještě vodku.
STANDA -Tak se napijem, ne?
KARLA -Za chvíli budou mít Oskar s Týnou
monopol na informace.
STANDA -Obávám se, že už nejspíš mají.
KARLA -Kde jsou ty skleničky?
STANDA -Jaké hledáš?
KARLA -Takové ty malé? Vhodné na vodku.
STANDA -Vykašli se na ně, stejně jí moc není.
KARLA -Dobře.
STANDA -Tak na zdraví. Hm…
KARLA -A teď povídej.
STANDA -Je to mnohem nudnější, než se zdá.
KARLA -Nudnější je dobré.
STANDA -Očividně jsme si jen povídali a potom jsme
usnuli vedle sebe.
KARLA -To je všechno?
STANDA -Ano. Týna tvrdila, že jo.
KARLA -A o čem jsme si povídali?
STANDA -Prý tomu nevěnovali pozornost.
KARLA -Oni?
STANDA -Já vím, je to těžko uvěřitelné, ale víc
jsem z ní nedostal, takže budeme muset doufat, že to tak opravdu bylo.
KARLA -Škoda.
STANDA -Co je škoda? Že jsem z ní víc nedostal
nebo že jsme se chovali slušně?
KARLA -To ti neřeknu. Chci mít aspoň nějakou
informaci pro sebe.
ROMAN -Nazdar.
OSKAR -Ale, jestlipak on to není ten pán, co má
rád palačinky?
ROMAN -Co ti vadí?
OSKAR -Spousta věcí, ale nic, co by se tě přímo
týkalo.
ROMAN -Markéta je moje přítelkyně.
OSKAR -To ano, je. Pokud se nestalo něco, o čem
ani jeden z nás neví. Možná o tom neví ani Markéta a to něco je jen
zmatený pocit nutnosti sebedestrukce.
ROMAN -O čem to mluvíš?
OSKAR -Kde jsi vlastně nechal Markétu?
ROMAN -Ještě se modlí.
OSKAR -To je pěkné.
ROMAN -Je to pro ni moc důležité.
OSKAR -Jistě, to věřím. Hm, divné, já věřím.
ROMAN -Víra je vážná věc.
OSKAR -Ano.
ROMAN -Nesmíme si z ní dělat srandu.
OSKAR -Ale z palačinek můžeme, že jo?
ROMAN -Prostě si myslím, že bys mohl být na
Markétu hodnější.
OSKAR -Jinými slovy nemám na ni mluvit.
ROMAN -Tak nějak.
OSKAR -Dobře.
TÝNA -Ahoj.
ROMAN -Ahoj.
TÝNA -Kde je Markéta?
OSKAR -Ještě palačinkuje. Co je?
ROMAN -Modlí se.
TÝNA -Aha.
ROMAN -A očividně je to vážná věc.
TÝNA -Doufám, že jí to vyjde.
ROMAN -Modlení?
OSKAR -To vyjde vždycky, ne?
TÝNA -A jak se to pozná?
OSKAR -No… Jsou potom nějací spokojení.
ROMAN -Vy o tom nic nevíte.
OSKAR -Náhodou, vždycky si beru takové ty letáky.
TÝNA -Ty si bereš letáky od všech.
ROMAN -A tohle není žádná sekta.
OSKAR -O tom se budeme bavit, až mi definuješ
sektu. A všechny letáky si neberu, jen ty, co nabízí vykoupení a takové ty
věci.
TÝNA -Dobře.
ROMAN -Jsem rád, že tady není Markéta.
OSKAR -To já taky.
TÝNA -Ale no tak.
OSKAR -Myslel jsem to tak, že-
ROMAN -Tohle já už nehodlám poslouchat.
TÝNA -Ahoj?
OSKAR -že by se jinak nemohla modlit.
TÝNA -Jednoho krásného dne tě někdo zabije. A
s trochou štěstí to budu já.
OSKAR -Co-
TÝNA -Neptej se, prosím. Už tak toho bylo
dost.
OSKAR -S Romanem už není sranda.
TÝNA -Protože je teď častěji pryč než tady?
OSKAR -Ne. Co kdybychom ho s Markétou-
TÝNA -To ať tě ani nenapadne.
OSKAR -Mohli bychom ho dát dohromady třeba se
Standou.
TÝNA -Neblbni. Co by na to řekli?
OSKAR -Roman nejspíš nic a Standa by si zvykl. No
co, když Romanovi nevadí Markéta, proč by měl Standa?
TÝNA -Protože není žena?
OSKAR -No vidíš, to není zase takový problém.
STANDA -Ne, raději hořčici.
ANETA -Stando?
STANDA -Ahoj.
ANETA -Co tady děláš?
STANDA -Vybírám si párek. Dostal jsem hlad.
ANETA -To je hezké.
STANDA -Ano, to ano. Děkuji. A co tady děláš ty?
ANETA -Já?
STANDA -Ano, ty.
ANETA -Já tady jsem. Totiž, bydlím kousek odsud.
STANDA -To je hezké.
ANETA -Ano.
STANDA -A hezky jsme si popovídali. U nás.
ANETA -Jo, to jsme si hezky.
STANDA -Mohli bychom to zopakovat. Někdy.
ANETA -To ano. Ano, jistě.
STANDA -Jak budeš mít čas.
ANETA -Dobře. To je dobrý nápad.
STANDA -Tak teda… Ahoj?
ANETA -Stando?
STANDA -Hm?
ANETA -Totiž, já mám čas i teď. Nedáš si čaj
nebo něco?
STANDA -No…
ANETA -Ten párek si vem taky.