úterý 06 2011

Čisté zlo

Když někdo překročí definici výrazu "pomocná ruka"

ROMAN     -Tak jak to jde?
STANDA    -Nic moc.
ROMAN     -Ale to je mi líto.
STANDA    -Hm.
ROMAN     -Takže to znamená, že s tím týráním houslí přestaneš?
STANDA    -No, ještě bych to mohl párkrát zkusit.
ROMAN     -A co kdyby ses neobtěžoval? Kdoví, i dřevo může mít duši.
STANDA    -Ale já přece mám smysl pro rytmus.
ROMAN     -To možná ano, ale tyhle housle asi ne.
STANDA    -To je divné.
ROMAN     -Není na tom nic divného. Jsou pouhým nástrojem.
STANDA    -Jenomže mně se nepovedlo rozezvučet je.
ROMAN     -Ale povedlo, věř mi.
STANDA    -Co si teď počnu?
ROMAN     -Teda…
STANDA    -Co je?
ROMAN     -Zrovna počnu bych u tebe v tomto kontextu nečekal.
STANDA    -A proč ne?
ROMAN     -Jenom tak.
STANDA    -U tebe nic není jen tak.
ROMAN     -To si mne pleteš s Oskarem.
STANDA    -Ne. Oskar se tváří, že všechno myslí vážně, ale dělá si z nás akorát srandu.
ROMAN     -V tom případě to dělá hodně přesvědčivě.
STANDA    -Ano, to je jeho životní poslání.
ROMAN     -Smutné. Ale je to koneckonců jeho věc.
STANDA    -Jistě. Stejně jako jsou některé věci čistě… Věcí některých lidí.
ROMAN     -Co tím myslíš?
STANDA    -Vždyť víš. Mám dojem, jako kdybych byl teď průhledný.
ROMAN     -No, ale svým způsobem si za to můžeš sám. Neměl jsi Oskarovi nic říkat.
STANDA    -Nejspíš jsem neměl mluvit vůbec.
ROMAN     -Jo, nejspíš.
STANDA    -Teď už je to jedno.
ROMAN     -Takže přestaneš hrát?
STANDA    -Je to vážně tak hrozné?
ROMAN     -Jo.
STANDA    -Hm, tak dobře.
ROMAN     -Díky.


ROMAN     -Ahoj.
MARKÉTA  -Ještě pořád hraje?
ROMAN     -Už by neměl. Slíbil mi to.
MARKÉTA  -To je dobře.
ROMAN     -Jo. Bylo to šílené.
MARKÉTA  -Hudba má mít své místo.
ROMAN     -A lepší interprety?
MARKÉTA  -Je dobré si čas od času něco poslechnout, ale musíme na to mít vhodný okamžik.
ROMAN     -Ano, já vím.
MARKÉTA  -Dnes je ten okamžik.
ROMAN     -Prosím?
MARKÉTA  -Jdeme na koncert.
ROMAN     -Aha.
MARKÉTA  -Bude se ti líbit.
ROMAN     -To jsem rád. Kdo tam hraje?
MARKÉTA  -Uvidíš. Je to moc dobrá kapela.
ROMAN     -A znám je aspoň?
MARKÉTA  -Nechej se překvapit, myšáčku.
ROMAN     -Ehm?
MARKÉTA  -Copak?
ROMAN     -Ale nic. V kolik je ten koncert?
MARKÉTA  -Tak do hodiny bychom měli vyrazit.
ROMAN     -Dobře.


STANDA    -Mohl by mi někdo pomoct?
OSKAR     -Ano?
STANDA    -Ne, ty ne.
OSKAR     -Ale já jsem jediný, kdo se nabídnul.
STANDA    -Jenomže ty jsi ztělesněním čistého zla.
OSKAR     -Rodičům se to zdálo moc dlouhé, tak  to zkrátili na Oskar.
STANDA    -Takže to nepopíráš.
OSKAR     -Nemám co popírat. Vážně s tím nechceš pomoct?
STANDA    -Od tebe ne. Ještě by se mi mohlo něco stát.
OSKAR     -To jo. Zatímco teď jsi v naprostém bezpečí.
STANDA    -Nemůžu za to.
OSKAR     -Nebudu se ani ptát, kde jsi tak rychle sehnal klavír.
STANDA    -Roman říkal, že housle ne.
OSKAR     -A tak tě napadlo vzít si na to něco objemnějšího, chápu. Uvědomuješ si ale jednu zásadní věc?
STANDA    -Jakou?
OSKAR     -Klavír je nepřenosný. Tedy přesněji je velmi obtížně přenosný.
STANDA    -Nechtěl jsem ho přenášet. 
OSKAR     -Jo tak proto ho držíš, aby nespadl?
STANDA    -Upadla mu noha.
OSKAR     -To vidím.
STANDA    -Jen jsem se snažil něco spravit.
OSKAR     -Já sice nevím, jak to vypadalo předtím, ale teď je to určitě mnohem lepší.
STANDA    -Právě, že není.
OSKAR     -Ale to je škoda.
STANDA    -Asi ano.
OSKAR     -No, tak hodně štěstí s držením.
STANDA    -Počkej.
OSKAR     -Copak?
STANDA    -Už se mi to nedrží moc dobře.
OSKAR     -To je mi líto.          
STANDA    -Mohl bys třeba… Mohl bys mi pomoct?
OSKAR     -Sám jsi říkal-
STANDA    -Jenom trochu. Potřeboval bych podržet.
OSKAR     -A víš co? Měl jsi pravdu, vůbec se na to nehodím. Budeš muset počkat, až přijde někdo jiný. Měj se.
STANDA    -Oskare!


TÝNA        -Kruci, to byl ale hrozný den. Jo, tam… Ano.
OSKAR     -Chceš si o tom promluvit?
TÝNA        -Po tom, co jsi provedl Standovi?
OSKAR     -Jen jsem si ho trošku dobíral.
TÝNA        -Trošku? No dobře, dejme tomu. Kde je vlastně teď?
OSKAR     -Nevím. Asi trénuje. Musí si zvykat na delší ruce.
TÝNA        -Ten klavír ale nebyl tvůj nápad, že?
OSKAR     -Ne. Jak bych mohl vymyslet něco tak důmyslného jako přivábit k sobě slečnu s pomocí hudby?
TÝNA        -Ty? Ne, ty jsi ztělesněné zlo. Co, co je?
OSKAR     -Budu pokračovat v tvé masáži zad až poté, co odvoláš svou poslední větu.
TÝNA        -Co je?
OSKAR     -Ne, tu o tom zle.
TÝNA        -Ale vždyť je to pravda.
OSKAR     -To ještě nic neznamená. Navíc se neumím tak dobře smát.
TÝNA        -Smát?
OSKAR     -Inu, jako všichni zlosynové.
TÝNA        -Škoda, mohl jsi být sympatický záporák.
OSKAR     -Neboj, ještě se v tom budu moct brzo zlepšit.
TÝNA        -A to myslíš jak?
OSKAR     -Uvidíš, Týno, uvidíš.


STANDA    -Ahoj.          
OSKAR     -Copak, netváříš se, jako kdybys mě viděl rád.
TÝNA        -Třeba tě vůbec nevidí rád.
STANDA    -Děkuji.
OSKAR     -No, já se mu divím.
TÝNA        -Zato já se mu nedivím vůbec. Po tom dnešku…
OSKAR     -Vždyť jsem dělal všechno podle přání tady pana ctihodného… Který se tváří opravdu hodně nebezpečně.
TÝNA        -Aby mi tě pak ještě nezabil.
OSKAR     -No tak to by bylo a my abychom šli. Měj se, Stando.
STANDA    -Jo.


KARLA      -Tak co?
ROMAN     -Co?
KARLA      -No jaký byl koncert?
ROMAN     -Velkolepý.
KARLA      -To je všechno?
ROMAN     -Byl poněkud… No… Ale Markétě se líbil.
KARLA      -Tobě ne?
ROMAN     -Ještě jsem si na takové věci nezvyknul.    
KARLA      -A takovými věcmi myslíš křesťanskou hudbu?
ROMAN     -Jo.
KARLA      -A chceš si vůbec zvyknout?
ROMAN     -Jistěže ano. Není to vůbec špatná hudba. Zní úplně stejně jako ta předtím.
KARLA      -Myslíš stejně jako ta normální?
ROMAN     -Ano. Ne. Tahle hudba JE normální.
KARLA      -Jsem si jistá, že tak na první poslech zní.
ROMAN     -I na druhý, věř mi. Podívej se, je to dobrá hudba, ano? A mám opravdovou radost, že jsem ji objevil.
KARLA      -To Markéta.
ROMAN     -Tak jsem ji objevil díky Markétě. No a?
KARLA      -No nic.
ROMAN     -Dobře. Budu rád, když se o tom už nebudeme bavit. Je to zbytečné.
KARLA      -Ano, už to tak vypadá.
ROMAN     -Teď jdu na záchod.
KARLA      -O tom se nemusíme bavit vůbec.
ROMAN     -Já jenom…
KARLA      -Chtěl ses rozloučit?
ROMAN     -Ne. To je fuk.
KARLA      -Tak ať ti něco neuteče.
STANDA    -Ahoj.
KARLA      -Ahoj. Máš to víno?
STANDA    -Ano.
KARLA      -A je ho dost?
STANDA    -Nikdy ho není dost.
KARLA      -Tak doufám, že je aspoň dobré.
STANDA    -Víno, které přinesu já, je vždycky dobré.
KARLA      -Ano, pamatuju se na poslední láhev alkoholu, co jsem s tebou pila.
STANDA    -Vážně? Já si totiž na tu poslední nepamatuju.
KARLA      -Ale víš, co se dělo potom, ne?
STANDA    -Ne. Jenomže ty taky ne.
KARLA      -No jo.
STANDA    -Docela by mě zajímalo, jak to bylo.
KARLA      -A víme jistě, že se něco- Ahoj Romane.
STANDA    -Ahoj.
ROMAN     -No jo.
STANDA    -Co je mu?
KARLA      -Nevím. Byl na nějakém křesťanském koncertě.
STANDA    -A jéje.
KARLA      -Je to jeho věc.
STANDA    -Aspoň má holku. Na zdraví.
KARLA      -Na zdraví. Jenomže za jakých podmínek.
STANDA    -Inu, to už je jeho věc. Mohl si vybrat líp.
KARLA      -Jo, to každopádně mohl.
STANDA    -Netvař se tak smutně.
KARLA      -Já jen, že toho vína bude málo.
STANDA    -Jen aby se neopakovalo… To.
KARLA      -To, o čem nevíme?
STANDA    -No, já znám někoho, kdo asi ví, co bylo a co ne.
KARLA      -Cože?
STANDA    -Ano.
KARLA      -Oskar.
STANDA    -Jak-
KARLA      -Za vším hledej Oskara. Co ví?
STANDA    -Podle všeho hodně.
KARLA      -Jak hodně? Kolik hodně? Co to znamená podle všeho?
STANDA    -Nezjišťoval jsem si to.
KARLA      -Počkej, ty to nevíš?
STANDA    -Neměl jsem moc velkou touhu něco takového zjišťovat, chápeš?
KARLA      -Ano. Docela ano.
STANDA    -Ale dobré je, že to Oskar nikomu neřekl.
KARLA      -A to víš jak?
STANDA    -Doufám?
KARLA      -Dolij mi nebo ti něco provedu.
STANDA    -Ale chápeš mě, že ano?
KARLA      -Jistě. Nechceš přijít o šanci, že jsme spolu něco měli.
STANDA    -To ne, na tom vůbec nesejde. Já mám-
KARLA      -No jo, máš jednu slečnu vybranou. Jak že se vlastně jmenuje?
STANDA    -Ane-
OSKAR     -Tak jsme tady. Dámy pánové, tohle je Aneta.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.