pátek 25 2011

Tak trochu zbytečně, ale přece jen kakao


Občas se dějí zvláštní věci. A to dokonce i v realitě.



S tím by se dalo souhlasit, ne? Tedy, nepatříte-li k těm, kteří po letech nazývaní věcí uvnitř reality slovem normální (v překladu je to spíš odporné, nudné a pitomé) a na základě jakéhosi náhlého osvícení prozřeli a říkají teď, že normální jsou oni a většina lidí pohrdajících fantazií je divná. Abych tedy uspokojil obě skupiny (a tak nějak všechny vývojové větve), rozhodl jsem se přidat ještě alternativní úvodní větu:


Občas se dějí i normální věci.


Uznávám, že v tomto kontextu to moc dobře nezní, ale kdoví, třeba to někoho potěší. Ale teď k těm konkrétním věcem, jinak nám utečou. Znáte pojem hody? Nerad se ptám na zřejmé věci, ovšem čas od času je lepší ujistit se. Tak tedy, v neděli se v naší (totiž, prostě u nás) dědině započaly hody. A protože jsem si k jejich přežití pozval odbornou pomoc (pan Klobouček a Khors), neměl jsem ani čas, ani možnost nahlédnout na internet. Ti z vás, kteří umí počítat a trápí je neexistence správných výsledků, by měli vědět, že když si do rovnice dosadí ještě přítomnost ovesné vločky, bude všechno dávat dokonalý smysl. Taktéž jim bezpochyby dojde, že se vločka již nachází zpět ve své rodné vísce…


V čem byly letošní hody zajímavé? Dokonale jsem prohrál všechny hry pétanque, měl jsem na sobě košili a šortky (a to je spíš děsivé), viděl jsem opět Going Postal (což samo o sobě moc zajímavé asi není) a byl Khorsem nezvykle pobaven (to znamená jinak než povodněmi). No, to je asi všechno. Jinak se jednalo o naprosto klasické hody se vším všudy. Jestli nevíte, co to se vším všudy v tomto kontextu znamená, prostě si na nějaké hody zajděte. Třeba za rok na ty naše/jejich.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.