Dialog č. 13

Aneb co se stane, když…

OSKAR     -Podáš mi prosím džem?

TÝNA        -Který?

OSKAR     -Nechtěla ses zeptat, kterou že to chci marmeládu?

TÝNA        -A kterou?

OSKAR     -Jenomže já bych chtěl džem.

TÝNA        -Tak si ho vyber sám, já musím jít.

OSKAR     -To tak spěcháš?

TÝNA        -Už jsem měla být na cestě.

OSKAR     -Ale vždyť normálně začínáš až v půl deváté.

TÝNA        -Jenomže dneska není normálně. Máme ještě kafe?

OSKAR     -Ano.

TÝNA        -Výtečně. Můžu? Díky. Tak, hezký den.

OSKAR     -Tobě též.

STANDA    -Ahoj. Zvláštní.

OSKAR     -Mají toho teď v práci hodně.

STANDA    -Bělorusko chystá parlamentní volby a hádej, kdo kandiduje.

OSKAR     -Pes?

STANDA    -Ty jsi už viděl zprávy?

OSKAR     -Ne, ale bylo to poměrně jasné. Hlavně poté, co se stalo minulý rok.

STANDA    -Máš pravdu. Kam šla Týna?

OSKAR     -Do práce.

STANDA    -Nezačíná většinou v půl deváté?

OSKAR     -Jo. Mají toho teď v práci hodně.

STANDA    -Aha. No, všichni toho teď máme hodně.

OSKAR     -Inu…

STANDA    -Až na tebe očividně.

OSKAR     -Očividně.

STANDA    -Docela ti závidím.

OSKAR     -Ale, už zase?

STANDA    -Jak to myslíš už zase?

OSKAR     -Ale nic. Náhlý záchvat egoismu. Proč mi závidíš?

STANDA    -Můžeš být celý den doma a flákat se.

OSKAR     -Já tady pracuji. Teď pochopitelně ne, ale většinu času trávím prací. I když to nejde vidět.

STANDA    -No jo…

OSKAR     -A ty jsi vždycky chtěl učit na univerzitě, ne? Myslel jsem, že máš svou vysněnou práci.

STANDA    -To jo, mám. Jenomže se musím vystěhovat z kanceláře.

OSKAR     -Něco jsi provedl?

STANDA    -Čeká nás rekonstrukce. Kompletní. A začínají naší budovou.

OSKAR     -To je dobré, ne?

STANDA    -Jak pro koho. Musím si část věcí odnosit sem, máme teď na škole trochu problém s místem.

OSKAR     -Kdybys potřeboval pomoct…

STANDA    -To je v pohodě. Poslal jsem mail svým studentům.

OSKAR     -Dobře.

STANDA    -My už nemáme jogurt?

OSKAR     -Jen ovocný.

STANDA    -Chtěl jsem si vzít svačinu.

OSKAR     -Pracuješ stejně tvrdě jako jogurt?

STANDA    -Co?

OSKAR     -Ale nic.

             

OSKAR     -Zajímavé, moc zajímavé.

OSKAR     -Ne, já jenom říkám-

OSKAR     -Vážím si toho, opravdu.

OSKAR     -To je špatné.

OSKAR     -Moje chyba?

OSKAR     -Ano, napsal jsem to já.

OSKAR     -Takže mi přivezete nadbytečné kopie, fajn. Kolik.

OSKAR     -Pardon, asi jsem přeslech, určitě jste myslel-

OSKAR     -Aha.

OSKAR     -Do prdele. Totiž, omlouvám se. Anebo ne. Do prdele.

OSKAR     -Ne, nemyslím tím vás. Jen, mám dojem, že toho je nějak moc.

OSKAR     -Vlastně ano, doufal jsem.

OSKAR     -Nu což, teď s tím nic nenadělám.

OSKAR     -Ještě něco?

OSKAR     -Vrátit část honoráře? Ale jistě, není nic snazšího.

OSKAR     -Srandu? Tak trochu ano.

OSKAR     -To jste hodný.        

OSKAR     -Ne, myslím to vážně. Jste hodný. Jiný by mne třeba nutil poslat tu částku hned a celou.

OSKAR     -Návrh splátek. Jinak to, hádám, nejde, co?

OSKAR     -Aha. No, tak dobře. A děkuji. Na shledanou.

OSKAR     -Ano?

STANDA    -Promiň, že klepu.

OSKAR     -Ale to je v pořádku. Horší by bylo, kdybys neklepal.

STANDA    -Nejspíš.

OSKAR     -Vypadáš docela unaveně.

STANDA    -Bodejť bych nebyl. Stěhuju si věci.

OSKAR     -Fíha.

STANDA    -První várka.

OSKAR     -Jedna krabice.

STANDA    -Zato plná knih. Je těžká.

OSKAR     -Kruci. Máš pravdu.

STANDA    -Myslíš, že bych tě mohl o něco požádat.

OSKAR     -Kde máš studenty?

STANDA    -Totiž, asi jsem na ně moc hodný.

OSKAR     -Jen si vezmu bundu.

STANDA    -Takže mi pomůžeš?

OSKAR     -Vezmu si bundu a půjdu ven. Kdyby nebylo zřejmé, že chceš, abych ti pomohl, zůstal bych tady. A ne, nechci před tebou nikam utíkat.       

STANDA    -Takže mi pomůžeš.

OSKAR     -Ano.

STANDA    -Díky.

OSKAR     -Ryzlink rýnský.

STANDA    -No dobře.

OSKAR     -A to je všechno?

STANDA    -Ne, ještě tam budou nové sedačky.

OSKAR     -Aha.

STANDA    -Všude.

OSKAR     -Úplně všude?

STANDA    -Doslova všude. Na všech chodbách, u poslucháren.

OSKAR     -Takže na chodbách a na chodbách?

STANDA    -Nekaž mi to.

OSKAR     -Ne, je to dobré, opravdu.

TÝNA        -O čem se vlastně bavíte?

STANDA    -Rekonstrukce mojí fakulty.

TÝNA        -Aha. Vypadáš docela nadšeně.

STANDA    -Jsem.

TÝNA        -Hm.

STANDA    -Původně jsem nebyl. Ty plány na rekonstrukci jsou tak barevné, až mě z toho bolely oči. Ale Oskar mi vysvětlil, jak to bude ve skutečnosti dobré mít nové, moderní prostředí.

TÝNA        -Oskar ti vysvětlil a ty jsi mu uvěřil?

STANDA    -Ne, vážně to bude skvělé. Pokud nějak dostanu všechny ty barvy ze zdí.

TÝNA        -Super.

OSKAR     -Ještě někdo si dá kečup?

STANDA    -Ne, díky.

TÝNA        -Ne.

OSKAR     -Já že bych si přidal.

OSKAR     -Přidám si.

TÝNA        -No tak si přidej. Tady se nedá pracovat.

OSKAR     -Protože je to jídelní stůl, u něj se jí. A čte. Ale nepracuje.

TÝNA        -Běž někam.

OSKAR     -Kam jdeš?

TÝNA        -Potřebuju na to klid.

STANDA    -Týna je nějaká naštvaná.

OSKAR     -Jo. Poslední dobou toho moc nenaspí. Je od rána do večera v práci, a když přijde domů, připravuje se na další pracovní den.

STANDA    -Jakto?

OSKAR     -Nemá čas se mnou o tom mluvit. Ale vypadá to, že jim odešla část zaměstnanců a oni musí dodržet termíny.

STANDA    -To jí nezávidím.

OSKAR     -Aspoň někomu. A hele, kdo přišel.

ROMAN     -Ahoj.

OSKAR     -Dáš si těstoviny?

ROMAN     -Ne, už jsem večeřel.

OSKAR     -Nech mě hádat, palačinky?

STANDA    -Co nového?

ROMAN     -Nic, všechno normální.

OSKAR     -A co jsi teda večeřel?

ROMAN     -Bagetu, mami.

OSKAR     -A byl jsi hodný kluk?

ROMAN     -Ne, vůbec. Vlastně jsem si přišel jenom pro peníze.

OSKAR     -Jdeš ven?

ROMAN     -Chci se před spaním trochu projít. Je to zdravé.

OSKAR     -A chce to Markéta.

ROMAN     -Náhodou, JE to zdravé.

OSKAR     -Já neříkám, že není.

ROMAN     -No, tak se tady mějte.

OSKAR     -Pozdravuj Markétu.

STANDA    -Ahoj.          

STANDA    -No, tomu taky nezávidím.

OSKAR     -A nejsi sám.

STANDA    -Myslíš, že bychom s tím mohli něco udělat?

OSKAR     -S Romanem a Markétou?

STANDA    -Dostat je od sebe nebo tak něco.

OSKAR     -Nevím. Třeba jsou spokojení.

STANDA    -Musíme ho nějak zachránit.

OSKAR     -Nemusíme vůbec nic.

STANDA    -Tak bychom se aspoň měli pokusit.

OSKAR     -Co navrhuješ?

STANDA    -Opijeme ho.

OSKAR     -A to pomůže čemu?

STANDA    -Kruci, málem jsem zapomněl.

OSKAR     -Co?

STANDA    -Zprávy.

OSKAR     -Aha. Poslyš, nepotkal se náhodou Roman s Markétou poté, co se opil?

STANDA    -No jo, je to možné. Tak ho neopijem.

OSKAR     -Fajn.

STANDA    -Opijem sebe.

OSKAR     -Proč?

STANDA    -Je to sranda.

STANDA    -Dobré ráno.

ROMAN     -Dobré ráno.

TÝNA        -Uuh… Dobré. Kafe?

STANDA    -Na lince.

TÝNA        -Díky.

ROMAN     -Vypadáš nevyspaně.

TÝNA        -To nic není. Neviděli jste Oskara?

STANDA    -Ne, proč?

TÝNA        -Já jen, že není v posteli.

ROMAN     -To je divné.

STANDA    -Třeba už vstal.

TÝNA        -Tak brzo?

STANDA    -No… No vlastně.

ROMAN     -Navíc, včera jsem ho ještě viděl tady.

STANDA    -A v kolik to tvoje včera bylo?

ROMAN     -Tři hodiny dneska nebo tak nějak.

STANDA    -Co jsi tak dlouho dělal venku?

ROMAN     -Procházel se, je to zdravé.

STANDA    -Aha.

TÝNA        -Kde by mohl být?

STANDA    -Třeba ti chystá nějaké překvapení.

TÝNA        -To jo, určitě. No nic, tak-

STANDA    -Nechceš to dojíst?

TÝNA        -Nemám čas. Mějte se hezky.

STANDA    -Ty taky.

ROMAN     -Ahoj.

TÝNA        -A jestli potkáte Oskara, zkuste zjistit, kde byl. Třeba to bude zajímavé.

STANDA    -Dobře.

STANDA    -To je zvláštní, že?

ROMAN     -Co?

STANDA    -No, že Týna a Oskar. Jako kdyby o sobě nevěděli.

ROMAN     -Možná prochází nějakou těžkou zkouškou.

STANDA    -Ach jo.

ROMAN     -Možná-

STANDA    -Dobře, to už stačilo.

ROMAN     -Nemusíš se hned naštvat.

STANDA    -Je to to, co si myslím?

ROMAN     -Je to kniha.

STANDA    -TA kniha?

ROMAN     -Ano, TA kniha. Proč?

STANDA    -Nic. Jen jsem si myslel, že jsi už četl.

ROMAN     -Taky že ano.

STANDA    -Tak proč ji čteš znova?

ROMAN     -Víš, Stanislave, někdy je lepší slyšet pravdu několikrát po sobě, než se ji naučíš zpaměti.

STANDA    -A kurva.

ROMAN     -Co?

STANDA    -Ale nic, jen že si někde seženu taky nějakou knihu.

ROMAN     -Můžu Ti půjčit svoji.

STANDA    -Nemyslel jsem zrovna Bibli.

ROMAN     -Aha. No nic, třeba jednou prozřeš.

KARLA      -Ahoj.

STANDA    -Ahoj.

ROMAN     -Už musím jít.

STANDA    -Z tebe je taky ranní ptáče nebo…?

KARLA      -Asi už jo. Ještě jsem nebyla doma.

STANDA    -Jakto?

KARLA      -Včera jsme slavily s holkama a já jsem se tam trochu zapomněla.

STANDA    -Holkama?

KARLA      -Nedívej se na mne, jako kdybych byla nymfomanka.

STANDA    -Já se na tebe dívám normálně. Jaké holky?

KARLA      -Z práce. A pár mých kamarádek.

STANDA    -Aha.

KARLA      -A moje přítelkyně, když to musíš vědět.

STANDA    -Dobře.

KARLA      -Nevím, co s tím pořád všichni máte. No tak jsem lesba, no.

STANDA    -Fajn.           

KARLA      -Holky jsou na tom stejně líp.

STANDA    -To je možné. Hele, já už budu muset taky jít.

KARLA      -Odcházíš proto, že jsem lesba?

STANDA    -Ne, ale stěhujeme katedru a já jsem tam jeden z těch, kteří si nestihli vzít dovolenou.

KARLA      -Aha. Stěhujete katedru? A kam?

STANDA    -Potom ti o tom povyprávím.

TÝNA        -Konečně.

KARLA      -Náročný den?

TÝNA        -To si piš. Ještě, že existuje kakao.

KARLA      -Proč si raději nelehneš do postele?

TÝNA        -Protože by jinak nebylo kakao. A vůbec, dám si k tomu ještě jeden rohlík. Hm?

KARLA      -Ne, díky. Musím se hlídat.

TÝNA        -Vždyť vypadáš úžasně.

KARLA      -Ano, ale potřebuji, aby si to myslelo víc lidí. Vlastně až moc lidí. Můžu se ti s něčím svěřit?

TÝNA        -Jistě, jsem tady vždycky pro tebe.

KARLA      -A nemohli bychom jít jinam?
TÝNA        -Oskar šel kamsi na tajnou výpravu, Standa nejspíš bude zase U Zelené Bečky a Roman je s největší pravděpodobností někde s Markétou. Pochybuju, že by nás tady teď někdo rušil.

KARLA      -Jsem ráda, že aspoň někdo má trochu optimismu.

TÝNA        -Můžu se podělit.

KARLA      -Ne, já to kakao vážně nemůžu. Budu po něm mít divné sny.

TÝNA        -Jaké sny?

KARLA      -Prostě divné. Už jako malá holka jsem s tím měla problémy. Všechny děti vždycky pily kakao a já jsem se ho bála. Ještě teď je mi z toho smutno.

TÝNA        -To jsem nevěděla.

KARLA      -Ale o to teď nejde. Víš, mám problém.

TÝNA        -Povídej.

KARLA      -Pamatuješ si na Martinu?

TÝNA        -Těžko bych na ni zapomněla. Zvlášť když jste se zrovna daly dohromady.

KARLA      -No právě.

TÝNA        -Děje se něco?

KARLA      -Začínám mít pocit, že to není ono.

TÝNA        -Aha. V jakém slova smyslu?

KARLA      -Ona je občas hrozně nemožná. Skoro jako chlap.

TÝNA        -Ach tak. No, obávám se, že některých věcí se v žádném vztahu nezbavíš.

KARLA      -Myslíš, že bys mi mohla pomoct?

TÝNA        -Pokud nechceš, abych nahradila Martinu…

KARLA      -To ne! I když ne, že bys nebyla pěkná.

TÝNA        -Dobře, děkuji. Jsi hodná. Jak to teď vlastně s Martinou máte?

KARLA      -Nefunguje to. Prostě to nefunguje a já nevím, co s tím.

TÝNA        -No, zkus to s ní probrat. Hlavní je nedělat žádné ukvapené-

KARLA      -Potkala jsem jednoho kluka.

TÝNA        -kroky. Jakého kluka?

KARLA      -Jmenuje se Patrik.

TÝNA        -Aha. Patrik, hm?

KARLA      -Já za to nemůžu. Potkali jsme se na kurzu.

TÝNA        -Jakém kurzu?

KARLA      -To je fuk, prostě jsme se potkali. Kdybys ho viděla, je tak sladký.

TÝNA        -Proto piju kakao.

KARLA      -Cože?

TÝNA        -Nic. Takže, Patrik… Jak váž-

KARLA      -Spali jsme spolu jen dvakrát.

TÝNA        -Hodně. Promiň, nevím, jestli jsem ta správná, která by ti měla radit.

KARLA      -Vždyť jsi říkala…

TÝNA        -To ano, ale mám toho teď strašně moc. Zvládám to tak, tak.

KARLA      -V pořádku.

TÝNA        -Zkus to chvíli nechat tak, třeba se to nějak vyvrbí.

KARLA      -Jo, možná to zkusím. Děkuji.

TÝNA        -Nemáš zač. A promiň.

KARLA      -To je v pořádku.

TÝNA        -Ahoj Romane.

ROMAN     -Ahoj.

KARLA      -Ahoj.

ROMAN     -Hm.

TÝNA        -Tak já se jdu vrátit k tomu nepříjemnému.

KARLA      -Jo.

KARLA      -Jak se máš, Romane?

ROMAN     -Jasně.

KARLA      -Ty se mnou zase nechceš mluvit?

ROMAN     -Jen si vezmu svoje věci a zase půjdu.

KARLA      -No tak, já vím, že máš problémy. Všichni máme problémy, víš?

ROMAN     -No jo.

KARLA      -Nechtěla bych, aby z nás nebyli přátelé.

ROMAN     -Jistě.

KARLA      -No tak, mluv se mnou.

ROMAN     -A k čemu ti to bude?

KARLA      -Prožívám zrovna hodně těžké období.

ROMAN     -A kdo ne?

KARLA      -Prosím, Romane. Nechci se hádat.

ROMAN     -Já se nehádám. Jsem klidný.

KARLA      -Ale vypadáš, jako kdybych tě odpuzovala.

ROMAN     -Cizí ženy mne přirozeně odpuzují.

KARLA      -Co?

ROMAN     -Cožpak to nevidíš?

KARLA      -Ne.

ROMAN     -Ještě nedávno jsi za mnou běhala. Co když se to bude opakovat? Nemůžu něco takového riskovat.

KARLA      -Neboj, můžu tě ujistit, že nic takového-

ROMAN     -Nikdy neříkej nikdy. A já si to vážně nemůžu dovolit. Už jednou jsem Markétu ztratil.

KARLA      -Poslal jsi ji do háje.

ROMAN     -Nechci ji ztratit znovu.

KARLA      -Co tím chceš naznačit?

ROMAN     -Dlouho jsem se rozmýšlel, čím svůj vztah s Markétou pojistit. Dnes jsem na to přišel.

KARLA      -Ano?

ROMAN     -Chci ji požádat o ruku.

KARLA      -Je to rozumné?

ROMAN     -Víš co? Vůbec tě nemusím poslouchat.

             

OSKAR     -Dobré ráno.

TÝNA        -Co?

OSKAR     -Je deset hodin.

TÝNA        -Ne! To si děláš srandu, že jo?

OSKAR     -Promiň.

TÝNA        -Proč jsi mě nevzbudil?

OSKAR     -Byl jsem-

TÝNA        -Jasně. Děkuju pěkně.

OSKAR     -Počkej, nechceš se první obléct?

TÝNA        -No jo.

OSKAR     -Týno, nepřeháníš to trochu s tím pracovním nasazením?

TÝNA        -Teď ne. Prosím. Musím do práce.

OSKAR     -Tak dobře.

OSKAR     -A to je všechno tvoje?

STANDA    -Ano.

OSKAR     -Nepůjčil sis něco z vedlejší kanceláře?

STANDA    -Ha. Vždyť už je to jen jedna krabice.

OSKAR     -Jeden by až řekl, že jsi pilný.

STANDA    -Jeden?

OSKAR     -S mozkovou obrnou.

STANDA    -Ach jo.

OSKAR     -Víš, je to sice jen jedna krabice, ale když spočítám, kolik jich bylo…

STANDA    -Pravda. Nikdy bych nečekal, že mě to stěhování bude tak nebavit.

OSKAR     -To už mají stěhování v povaze. Musíš myslet na novou kancelář.

STANDA    -A stěhování věcí nazpátek?

OSKAR     -Nechceš být trochu optimističtější?

STANDA    -No jo.

OSKAR     -Mysli třeba na dnešní pivo.

STANDA    -Já jdu na pivo?

OSKAR     -Nebylo by pěkné, kdybys tam jen tak seděl.

STANDA    -Iveta dnes nepracuje.

OSKAR     -Takže si nepůjdete někam sednout?

STANDA    -Ne. Má toho za celý týden plné zuby.

OSKAR     -Chápu.

STANDA    -Budeme se dívat na film.  

OSKAR     -Doufám, že ho vybírá ona.

STANDA    -Ano.

OSKAR     -Tak v tom případě-

STANDA    -Antikrist.

OSKAR     -To jsem mohl čekat.

STANDA    -Je úžasná.

OSKAR     -Vážně chceš, abych to komentoval?
STANDA    -Ne, asi ne.

OSKAR     -Tak vidíš.

STANDA    -Co to je?

OSKAR     -Co? Hm.

STANDA    -Myslíš, že se k nám někdo dostal?

OSKAR     -No, když už se tomu někomu povedlo vyrazit nám dveře.

STANDA    -Asi bychom měli někomu zavolat.

OSKAR     -Zavolám tobě, když zavoláš mně.

STANDA    -No tak, tohle je vážné.

OSKAR     -Počkej.

OSKAR     -Týno?

STANDA    -Ona je doma?

OSKAR     -Má tady věci.

OSKAR     -Týno?

STANDA    -Hm. Nevypadá to, že by se tady něco ztratilo. Pro jistotu to ale ještě musíme zkontrolovat.

OSKAR     -A kruci.

STANDA    -Co je?

OSKAR     -Myslím, že jsem našel zloděje.

STANDA    -Kde?

OSKAR     -Podívej.

STANDA    -Vypadá, jako kdyby to vzala skrz dveře po hlavě.

OSKAR     -Jo.

STANDA    -Nechceš si s ní teď promluvit, že ne?

OSKAR     -Jak jsi na to přišel?

STANDA    -Máš ten pohled.

OSKAR     -Nemám žádný pohled.

STANDA    -Pamatuj, co udělala našim dveřím.

OSKAR     -Nechceš si raději přerovnat věci, hm?

STANDA    -No jo, už jdu.

OSKAR     -Týno? Týno?

TÝNA        -Co? Co je?

OSKAR     -Co se ti stalo?

TÝNA        -No… Já… Nemohla jsem se dostat do bytu.

OSKAR     -Ale nakonec se ti to povedlo.

TÝNA        -Ano. Byla jsem strašně unavená a naštvaná.

OSKAR     -Ale už nejsi, že ne?

TÝNA        -Musíme si promluvit.

OSKAR     -Dobře. Ale měla by sis odpočinout.

TÝNA        -Odpočinu si přes víkend. Příští týden by to mělo být lepší. Máme většinu textů hotových.

OSKAR     -To je fajn.

TÝNA        -Volal jsi tomu idiotovi?

OSKAR     -Volal.

TÝNA        -A?

OSKAR     -Nějak se ukázalo, že kdybych ho neurazil, stejně bych dostal výpověď. Zefektivňují výrobu nebo co. Kokot.

OSKAR     -No co? Je to továrna na kondomy nebo ne?

TÝNA        -Nemusel jsi mu nic říkat.   

OSKAR     -Máš pravdu, nemusel. Ale už se stalo.

TÝNA        -Proč jsi nemyslel na to, co se může stát?

OSKAR     -Týno, já jsem v tu chvíli nemyslel na nic. Je to moje chyba, vím o tom.

TÝNA        -A teď do toho ještě ta tvoje pitomá kniha.

OSKAR     -Nemůžu za to, že se jim nelíbí.

TÝNA        -Ale můžeš za to, že nemáme peníze.

OSKAR     -Jo.

TÝNA        -Musíš si najít normální práci, Oskare. Takhle to nemůže dál fungovat.

OSKAR     -Nechceš si nejdřív odpočinout?

TÝNA        -Ne, nechci! Tohle musíme vyřešit co nejdřív.

OSKAR     -Když myslíš. Tak já si půjdu najít práci, co ty na to?

TÝNA        -Nedělej si z toho srandu.

OSKAR     -Kdybych si z toho nedělal srandu, tvářím se jako ty.

TÝNA        -No a? Aspoň by ses jednou choval zodpovědně.

OSKAR     -Já se chovám zodpovědně.

TÝNA        -Ne, nechováš. Začínám si myslet, že to ani neumíš.

OSKAR     -A co když to neumím?

TÝNA        -Tak tady nemusím být, víš?

OSKAR     -Pokud to vidíš takhle, tak tady opravdu nemusíš být.

TÝNA        -Nemyslela jsem to-

OSKAR     -Já vím. Ale vyznělo to tak.

TÝNA        -Jsem unavená.

OSKAR     -Týno, chápu tvé starosti. Ale věř mi, že dělám všechno, abych to napravil.

TÝNA        -Dobře.

OSKAR     -Pojď sem.

TÝNA        -Promiň.

OSKAR     -Za co?

TÝNA        -Musíš řešit moje problémy.

OSKAR     -Od toho jsem tady.

TÝNA        -Ale ne jen od toho, že ne?

OSKAR     -Neboj, já si najdu i jiné důvody, proč ti zůstat po boku.

TÝNA        -To jsem ráda.

OSKAR     -Dáš si kakao?

TÝNA        -Ne, půjdu rovnou znova do postele. Nechceš se přidat?

OSKAR     -Plnit funkci polštáře? Proč ne?

TÝNA        -Děkuji.

OSKAR     -Ale jestli zaspím, je to tvoje vina.

TÝNA        -Proč bys nemohl zaspat?

OSKAR     -Ještě bych potom měl nutkání psát.

TÝNA        -Oskare?

OSKAR     -Ano?

TÝNA        -Slíbíš mi jednu věc?

OSKAR     -Jakou?

TÝNA        -Až se to všechno uklidní a budeme na tom trochu líp s financemi…

OSKAR     -Ano?

TÝNA        -Že si najdeme vlastní bydlení?

OSKAR     -Jakým způsobem vlastní?

TÝNA        -Jen pro nás dva. Mám ostatní ráda, ale chtěla bych… Vždyť víš.

OSKAR     -Dobře, slibuji.

TÝNA        -Děkuji.

MARKÉTA  -To je ale hezké počasí, že?

ROMAN     -Počasí a i ty.

MARKÉTA  -Ne, já jsem čistá.

ROMAN     -Prosím?

MARKÉTA  -Jsem čistá. Nepotřebuji být hezká.

ROMAN     -Dobře.

MARKÉTA  -Ale máš pravdu, je krásný boží den.         

ROMAN     -Co budeme dnes dělat?

MARKÉTA  -Já nevím. Máš ještě dovolenou?

ROMAN     -Do zítřka.

MARKÉTA  -Mohli bychom zajít do centra.

ROMAN     -To bychom mohli.

MARKÉTA  -Budou tam určitě i ostatní.

ROMAN     -Jsem zvědavý, jak si včera Karlík poradil s tím testem. Sám jsem si nebyl jistý, čím si to ta oslice zasloužila.

MARKÉTA  -To si děláš srandu, že?

ROMAN     -Co?

MARKÉTA  -Vždyť to bylo tak jasné, viděla anděla, který-

ROMAN     -Ano, potom mi to došlo.

MARKÉTA  -Musíš víc číst.

ROMAN     -Dobře.

MARKÉTA  -Ach, je mi tak krásně.

ROMAN     -Markéto?

MARKÉTA  -Copak?

ROMAN     -Musím ti něco… Co kdybychom si tady na chvíli sedli?

MARKÉTA  -Tak jo. Co se děje?

ROMAN     -Totiž, musím s tebou probrat něco důležitého.

MARKÉTA  -Ano?

ROMAN     -Víš, jde o…