neděle 15 2012

Dialog č. 13


Aneb co se stane, když…


OSKAR     -Podáš mi prosím džem?
TÝNA        -Který?
OSKAR     -Nechtěla ses zeptat, kterou že to chci marmeládu?
TÝNA        -A kterou?
OSKAR     -Jenomže já bych chtěl džem.
TÝNA        -Tak si ho vyber sám, já musím jít.
OSKAR     -To tak spěcháš?
TÝNA        -Už jsem měla být na cestě.
OSKAR     -Ale vždyť normálně začínáš až v půl deváté.
TÝNA        -Jenomže dneska není normálně. Máme ještě kafe?
OSKAR     -Ano.
TÝNA        -Výtečně. Můžu? Díky. Tak, hezký den.
OSKAR     -Tobě též.
STANDA    -Ahoj. Zvláštní.
OSKAR     -Mají toho teď v práci hodně.
STANDA    -Bělorusko chystá parlamentní volby a hádej, kdo kandiduje.
OSKAR     -Pes?
STANDA    -Ty jsi už viděl zprávy?
OSKAR     -Ne, ale bylo to poměrně jasné. Hlavně poté, co se stalo minulý rok.
STANDA    -Máš pravdu. Kam šla Týna?
OSKAR     -Do práce.
STANDA    -Nezačíná většinou v půl deváté?
OSKAR     -Jo. Mají toho teď v práci hodně.
STANDA    -Aha. No, všichni toho teď máme hodně.
OSKAR     -Inu…
STANDA    -Až na tebe očividně.
OSKAR     -Očividně.
STANDA    -Docela ti závidím.
OSKAR     -Ale, už zase?
STANDA    -Jak to myslíš už zase?
OSKAR     -Ale nic. Náhlý záchvat egoismu. Proč mi závidíš?
STANDA    -Můžeš být celý den doma a flákat se.
OSKAR     -Já tady pracuji. Teď pochopitelně ne, ale většinu času trávím prací. I když to nejde vidět.
STANDA    -No jo…
OSKAR     -A ty jsi vždycky chtěl učit na univerzitě, ne? Myslel jsem, že máš svou vysněnou práci.
STANDA    -To jo, mám. Jenomže se musím vystěhovat z kanceláře.
OSKAR     -Něco jsi provedl?
STANDA    -Čeká nás rekonstrukce. Kompletní. A začínají naší budovou.
OSKAR     -To je dobré, ne?
STANDA    -Jak pro koho. Musím si část věcí odnosit sem, máme teď na škole trochu problém s místem.
OSKAR     -Kdybys potřeboval pomoct…
STANDA    -To je v pohodě. Poslal jsem mail svým studentům.
OSKAR     -Dobře.
STANDA    -My už nemáme jogurt?
OSKAR     -Jen ovocný.
STANDA    -Chtěl jsem si vzít svačinu.
OSKAR     -Pracuješ stejně tvrdě jako jogurt?
STANDA    -Co?
OSKAR     -Ale nic.
             
OSKAR     -Zajímavé, moc zajímavé.
OSKAR     -Ne, já jenom říkám-
OSKAR     -Vážím si toho, opravdu.
OSKAR     -To je špatné.
OSKAR     -Moje chyba?
OSKAR     -Ano, napsal jsem to já.
OSKAR     -Takže mi přivezete nadbytečné kopie, fajn. Kolik.
OSKAR     -Pardon, asi jsem přeslech, určitě jste myslel-
OSKAR     -Aha.
OSKAR     -Do prdele. Totiž, omlouvám se. Anebo ne. Do prdele.
OSKAR     -Ne, nemyslím tím vás. Jen, mám dojem, že toho je nějak moc.
OSKAR     -Vlastně ano, doufal jsem.
OSKAR     -Nu což, teď s tím nic nenadělám.
OSKAR     -Ještě něco?
OSKAR     -Vrátit část honoráře? Ale jistě, není nic snazšího.
OSKAR     -Srandu? Tak trochu ano.
OSKAR     -To jste hodný.        
OSKAR     -Ne, myslím to vážně. Jste hodný. Jiný by mne třeba nutil poslat tu částku hned a celou.
OSKAR     -Návrh splátek. Jinak to, hádám, nejde, co?
OSKAR     -Aha. No, tak dobře. A děkuji. Na shledanou.
OSKAR     -Ano?
STANDA    -Promiň, že klepu.
OSKAR     -Ale to je v pořádku. Horší by bylo, kdybys neklepal.
STANDA    -Nejspíš.
OSKAR     -Vypadáš docela unaveně.
STANDA    -Bodejť bych nebyl. Stěhuju si věci.
OSKAR     -Fíha.
STANDA    -První várka.
OSKAR     -Jedna krabice.
STANDA    -Zato plná knih. Je těžká.
OSKAR     -Kruci. Máš pravdu.
STANDA    -Myslíš, že bych tě mohl o něco požádat.
OSKAR     -Kde máš studenty?
STANDA    -Totiž, asi jsem na ně moc hodný.
OSKAR     -Jen si vezmu bundu.
STANDA    -Takže mi pomůžeš?
OSKAR     -Vezmu si bundu a půjdu ven. Kdyby nebylo zřejmé, že chceš, abych ti pomohl, zůstal bych tady. A ne, nechci před tebou nikam utíkat.       
STANDA    -Takže mi pomůžeš.
OSKAR     -Ano.
STANDA    -Díky.
OSKAR     -Ryzlink rýnský.
STANDA    -No dobře.

OSKAR     -A to je všechno?
STANDA    -Ne, ještě tam budou nové sedačky.
OSKAR     -Aha.
STANDA    -Všude.
OSKAR     -Úplně všude?
STANDA    -Doslova všude. Na všech chodbách, u poslucháren.
OSKAR     -Takže na chodbách a na chodbách?
STANDA    -Nekaž mi to.
OSKAR     -Ne, je to dobré, opravdu.
TÝNA        -O čem se vlastně bavíte?
STANDA    -Rekonstrukce mojí fakulty.
TÝNA        -Aha. Vypadáš docela nadšeně.
STANDA    -Jsem.
TÝNA        -Hm.
STANDA    -Původně jsem nebyl. Ty plány na rekonstrukci jsou tak barevné, až mě z toho bolely oči. Ale Oskar mi vysvětlil, jak to bude ve skutečnosti dobré mít nové, moderní prostředí.
TÝNA        -Oskar ti vysvětlil a ty jsi mu uvěřil?
STANDA    -Ne, vážně to bude skvělé. Pokud nějak dostanu všechny ty barvy ze zdí.
TÝNA        -Super.
OSKAR     -Ještě někdo si dá kečup?
STANDA    -Ne, díky.
TÝNA        -Ne.
OSKAR     -Já že bych si přidal.
OSKAR     -Přidám si.
TÝNA        -No tak si přidej. Tady se nedá pracovat.
OSKAR     -Protože je to jídelní stůl, u něj se jí. A čte. Ale nepracuje.
TÝNA        -Běž někam.
OSKAR     -Kam jdeš?
TÝNA        -Potřebuju na to klid.
STANDA    -Týna je nějaká naštvaná.
OSKAR     -Jo. Poslední dobou toho moc nenaspí. Je od rána do večera v práci, a když přijde domů, připravuje se na další pracovní den.
STANDA    -Jakto?
OSKAR     -Nemá čas se mnou o tom mluvit. Ale vypadá to, že jim odešla část zaměstnanců a oni musí dodržet termíny.
STANDA    -To jí nezávidím.
OSKAR     -Aspoň někomu. A hele, kdo přišel.
ROMAN     -Ahoj.
OSKAR     -Dáš si těstoviny?
ROMAN     -Ne, už jsem večeřel.
OSKAR     -Nech mě hádat, palačinky?
STANDA    -Co nového?
ROMAN     -Nic, všechno normální.
OSKAR     -A co jsi teda večeřel?
ROMAN     -Bagetu, mami.
OSKAR     -A byl jsi hodný kluk?
ROMAN     -Ne, vůbec. Vlastně jsem si přišel jenom pro peníze.
OSKAR     -Jdeš ven?
ROMAN     -Chci se před spaním trochu projít. Je to zdravé.
OSKAR     -A chce to Markéta.
ROMAN     -Náhodou, JE to zdravé.
OSKAR     -Já neříkám, že není.
ROMAN     -No, tak se tady mějte.
OSKAR     -Pozdravuj Markétu.
STANDA    -Ahoj.          
STANDA    -No, tomu taky nezávidím.
OSKAR     -A nejsi sám.
STANDA    -Myslíš, že bychom s tím mohli něco udělat?
OSKAR     -S Romanem a Markétou?
STANDA    -Dostat je od sebe nebo tak něco.
OSKAR     -Nevím. Třeba jsou spokojení.
STANDA    -Musíme ho nějak zachránit.
OSKAR     -Nemusíme vůbec nic.
STANDA    -Tak bychom se aspoň měli pokusit.
OSKAR     -Co navrhuješ?
STANDA    -Opijeme ho.
OSKAR     -A to pomůže čemu?
STANDA    -Kruci, málem jsem zapomněl.
OSKAR     -Co?
STANDA    -Zprávy.
OSKAR     -Aha. Poslyš, nepotkal se náhodou Roman s Markétou poté, co se opil?
STANDA    -No jo, je to možné. Tak ho neopijem.
OSKAR     -Fajn.
STANDA    -Opijem sebe.
OSKAR     -Proč?
STANDA    -Je to sranda.

STANDA    -Dobré ráno.
ROMAN     -Dobré ráno.
TÝNA        -Uuh… Dobré. Kafe?
STANDA    -Na lince.
TÝNA        -Díky.
ROMAN     -Vypadáš nevyspaně.
TÝNA        -To nic není. Neviděli jste Oskara?
STANDA    -Ne, proč?
TÝNA        -Já jen, že není v posteli.
ROMAN     -To je divné.
STANDA    -Třeba už vstal.
TÝNA        -Tak brzo?
STANDA    -No… No vlastně.
ROMAN     -Navíc, včera jsem ho ještě viděl tady.
STANDA    -A v kolik to tvoje včera bylo?
ROMAN     -Tři hodiny dneska nebo tak nějak.
STANDA    -Co jsi tak dlouho dělal venku?
ROMAN     -Procházel se, je to zdravé.
STANDA    -Aha.
TÝNA        -Kde by mohl být?
STANDA    -Třeba ti chystá nějaké překvapení.
TÝNA        -To jo, určitě. No nic, tak-
STANDA    -Nechceš to dojíst?
TÝNA        -Nemám čas. Mějte se hezky.
STANDA    -Ty taky.
ROMAN     -Ahoj.
TÝNA        -A jestli potkáte Oskara, zkuste zjistit, kde byl. Třeba to bude zajímavé.
STANDA    -Dobře.
STANDA    -To je zvláštní, že?
ROMAN     -Co?
STANDA    -No, že Týna a Oskar. Jako kdyby o sobě nevěděli.
ROMAN     -Možná prochází nějakou těžkou zkouškou.
STANDA    -Ach jo.
ROMAN     -Možná-
STANDA    -Dobře, to už stačilo.
ROMAN     -Nemusíš se hned naštvat.
STANDA    -Je to to, co si myslím?
ROMAN     -Je to kniha.
STANDA    -TA kniha?
ROMAN     -Ano, TA kniha. Proč?
STANDA    -Nic. Jen jsem si myslel, že jsi už četl.
ROMAN     -Taky že ano.
STANDA    -Tak proč ji čteš znova?
ROMAN     -Víš, Stanislave, někdy je lepší slyšet pravdu několikrát po sobě, než se ji naučíš zpaměti.
STANDA    -A kurva.
ROMAN     -Co?
STANDA    -Ale nic, jen že si někde seženu taky nějakou knihu.
ROMAN     -Můžu Ti půjčit svoji.
STANDA    -Nemyslel jsem zrovna Bibli.
ROMAN     -Aha. No nic, třeba jednou prozřeš.
KARLA      -Ahoj.
STANDA    -Ahoj.
ROMAN     -Už musím jít.
STANDA    -Z tebe je taky ranní ptáče nebo…?
KARLA      -Asi už jo. Ještě jsem nebyla doma.
STANDA    -Jakto?
KARLA      -Včera jsme slavily s holkama a já jsem se tam trochu zapomněla.
STANDA    -Holkama?
KARLA      -Nedívej se na mne, jako kdybych byla nymfomanka.
STANDA    -Já se na tebe dívám normálně. Jaké holky?
KARLA      -Z práce. A pár mých kamarádek.
STANDA    -Aha.
KARLA      -A moje přítelkyně, když to musíš vědět.
STANDA    -Dobře.
KARLA      -Nevím, co s tím pořád všichni máte. No tak jsem lesba, no.
STANDA    -Fajn.           
KARLA      -Holky jsou na tom stejně líp.
STANDA    -To je možné. Hele, já už budu muset taky jít.
KARLA      -Odcházíš proto, že jsem lesba?
STANDA    -Ne, ale stěhujeme katedru a já jsem tam jeden z těch, kteří si nestihli vzít dovolenou.
KARLA      -Aha. Stěhujete katedru? A kam?
STANDA    -Potom ti o tom povyprávím.

TÝNA        -Konečně.
KARLA      -Náročný den?
TÝNA        -To si piš. Ještě, že existuje kakao.
KARLA      -Proč si raději nelehneš do postele?
TÝNA        -Protože by jinak nebylo kakao. A vůbec, dám si k tomu ještě jeden rohlík. Hm?
KARLA      -Ne, díky. Musím se hlídat.
TÝNA        -Vždyť vypadáš úžasně.
KARLA      -Ano, ale potřebuji, aby si to myslelo víc lidí. Vlastně až moc lidí. Můžu se ti s něčím svěřit?
TÝNA        -Jistě, jsem tady vždycky pro tebe.
KARLA      -A nemohli bychom jít jinam?
TÝNA        -Oskar šel kamsi na tajnou výpravu, Standa nejspíš bude zase U Zelené Bečky a Roman je s největší pravděpodobností někde s Markétou. Pochybuju, že by nás tady teď někdo rušil.
KARLA      -Jsem ráda, že aspoň někdo má trochu optimismu.
TÝNA        -Můžu se podělit.
KARLA      -Ne, já to kakao vážně nemůžu. Budu po něm mít divné sny.
TÝNA        -Jaké sny?
KARLA      -Prostě divné. Už jako malá holka jsem s tím měla problémy. Všechny děti vždycky pily kakao a já jsem se ho bála. Ještě teď je mi z toho smutno.
TÝNA        -To jsem nevěděla.
KARLA      -Ale o to teď nejde. Víš, mám problém.
TÝNA        -Povídej.
KARLA      -Pamatuješ si na Martinu?
TÝNA        -Těžko bych na ni zapomněla. Zvlášť když jste se zrovna daly dohromady.
KARLA      -No právě.
TÝNA        -Děje se něco?
KARLA      -Začínám mít pocit, že to není ono.
TÝNA        -Aha. V jakém slova smyslu?
KARLA      -Ona je občas hrozně nemožná. Skoro jako chlap.
TÝNA        -Ach tak. No, obávám se, že některých věcí se v žádném vztahu nezbavíš.
KARLA      -Myslíš, že bys mi mohla pomoct?
TÝNA        -Pokud nechceš, abych nahradila Martinu…
KARLA      -To ne! I když ne, že bys nebyla pěkná.
TÝNA        -Dobře, děkuji. Jsi hodná. Jak to teď vlastně s Martinou máte?
KARLA      -Nefunguje to. Prostě to nefunguje a já nevím, co s tím.
TÝNA        -No, zkus to s ní probrat. Hlavní je nedělat žádné ukvapené-
KARLA      -Potkala jsem jednoho kluka.
TÝNA        -kroky. Jakého kluka?
KARLA      -Jmenuje se Patrik.
TÝNA        -Aha. Patrik, hm?
KARLA      -Já za to nemůžu. Potkali jsme se na kurzu.
TÝNA        -Jakém kurzu?
KARLA      -To je fuk, prostě jsme se potkali. Kdybys ho viděla, je tak sladký.
TÝNA        -Proto piju kakao.
KARLA      -Cože?
TÝNA        -Nic. Takže, Patrik… Jak váž-
KARLA      -Spali jsme spolu jen dvakrát.
TÝNA        -Hodně. Promiň, nevím, jestli jsem ta správná, která by ti měla radit.
KARLA      -Vždyť jsi říkala…
TÝNA        -To ano, ale mám toho teď strašně moc. Zvládám to tak, tak.
KARLA      -V pořádku.
TÝNA        -Zkus to chvíli nechat tak, třeba se to nějak vyvrbí.
KARLA      -Jo, možná to zkusím. Děkuji.
TÝNA        -Nemáš zač. A promiň.
KARLA      -To je v pořádku.
TÝNA        -Ahoj Romane.
ROMAN     -Ahoj.
KARLA      -Ahoj.
ROMAN     -Hm.
TÝNA        -Tak já se jdu vrátit k tomu nepříjemnému.
KARLA      -Jo.
KARLA      -Jak se máš, Romane?
ROMAN     -Jasně.
KARLA      -Ty se mnou zase nechceš mluvit?
ROMAN     -Jen si vezmu svoje věci a zase půjdu.
KARLA      -No tak, já vím, že máš problémy. Všichni máme problémy, víš?
ROMAN     -No jo.
KARLA      -Nechtěla bych, aby z nás nebyli přátelé.
ROMAN     -Jistě.
KARLA      -No tak, mluv se mnou.
ROMAN     -A k čemu ti to bude?
KARLA      -Prožívám zrovna hodně těžké období.
ROMAN     -A kdo ne?
KARLA      -Prosím, Romane. Nechci se hádat.
ROMAN     -Já se nehádám. Jsem klidný.
KARLA      -Ale vypadáš, jako kdybych tě odpuzovala.
ROMAN     -Cizí ženy mne přirozeně odpuzují.
KARLA      -Co?
ROMAN     -Cožpak to nevidíš?
KARLA      -Ne.
ROMAN     -Ještě nedávno jsi za mnou běhala. Co když se to bude opakovat? Nemůžu něco takového riskovat.
KARLA      -Neboj, můžu tě ujistit, že nic takového-
ROMAN     -Nikdy neříkej nikdy. A já si to vážně nemůžu dovolit. Už jednou jsem Markétu ztratil.
KARLA      -Poslal jsi ji do háje.
ROMAN     -Nechci ji ztratit znovu.
KARLA      -Co tím chceš naznačit?
ROMAN     -Dlouho jsem se rozmýšlel, čím svůj vztah s Markétou pojistit. Dnes jsem na to přišel.
KARLA      -Ano?
ROMAN     -Chci ji požádat o ruku.
KARLA      -Je to rozumné?
ROMAN     -Víš co? Vůbec tě nemusím poslouchat.
             
OSKAR     -Dobré ráno.
TÝNA        -Co?
OSKAR     -Je deset hodin.
TÝNA        -Ne! To si děláš srandu, že jo?
OSKAR     -Promiň.
TÝNA        -Proč jsi mě nevzbudil?
OSKAR     -Byl jsem-
TÝNA        -Jasně. Děkuju pěkně.
OSKAR     -Počkej, nechceš se první obléct?
TÝNA        -No jo.
OSKAR     -Týno, nepřeháníš to trochu s tím pracovním nasazením?
TÝNA        -Teď ne. Prosím. Musím do práce.
OSKAR     -Tak dobře.

OSKAR     -A to je všechno tvoje?
STANDA    -Ano.
OSKAR     -Nepůjčil sis něco z vedlejší kanceláře?
STANDA    -Ha. Vždyť už je to jen jedna krabice.
OSKAR     -Jeden by až řekl, že jsi pilný.
STANDA    -Jeden?
OSKAR     -S mozkovou obrnou.
STANDA    -Ach jo.
OSKAR     -Víš, je to sice jen jedna krabice, ale když spočítám, kolik jich bylo…
STANDA    -Pravda. Nikdy bych nečekal, že mě to stěhování bude tak nebavit.
OSKAR     -To už mají stěhování v povaze. Musíš myslet na novou kancelář.
STANDA    -A stěhování věcí nazpátek?
OSKAR     -Nechceš být trochu optimističtější?
STANDA    -No jo.
OSKAR     -Mysli třeba na dnešní pivo.
STANDA    -Já jdu na pivo?
OSKAR     -Nebylo by pěkné, kdybys tam jen tak seděl.
STANDA    -Iveta dnes nepracuje.
OSKAR     -Takže si nepůjdete někam sednout?
STANDA    -Ne. Má toho za celý týden plné zuby.
OSKAR     -Chápu.
STANDA    -Budeme se dívat na film.  
OSKAR     -Doufám, že ho vybírá ona.
STANDA    -Ano.
OSKAR     -Tak v tom případě-
STANDA    -Antikrist.
OSKAR     -To jsem mohl čekat.
STANDA    -Je úžasná.
OSKAR     -Vážně chceš, abych to komentoval?
STANDA    -Ne, asi ne.
OSKAR     -Tak vidíš.
STANDA    -Co to je?
OSKAR     -Co? Hm.
STANDA    -Myslíš, že se k nám někdo dostal?
OSKAR     -No, když už se tomu někomu povedlo vyrazit nám dveře.
STANDA    -Asi bychom měli někomu zavolat.
OSKAR     -Zavolám tobě, když zavoláš mně.
STANDA    -No tak, tohle je vážné.
OSKAR     -Počkej.
OSKAR     -Týno?
STANDA    -Ona je doma?
OSKAR     -Má tady věci.
OSKAR     -Týno?
STANDA    -Hm. Nevypadá to, že by se tady něco ztratilo. Pro jistotu to ale ještě musíme zkontrolovat.
OSKAR     -A kruci.
STANDA    -Co je?
OSKAR     -Myslím, že jsem našel zloděje.
STANDA    -Kde?
OSKAR     -Podívej.
STANDA    -Vypadá, jako kdyby to vzala skrz dveře po hlavě.
OSKAR     -Jo.
STANDA    -Nechceš si s ní teď promluvit, že ne?
OSKAR     -Jak jsi na to přišel?
STANDA    -Máš ten pohled.
OSKAR     -Nemám žádný pohled.
STANDA    -Pamatuj, co udělala našim dveřím.
OSKAR     -Nechceš si raději přerovnat věci, hm?
STANDA    -No jo, už jdu.
OSKAR     -Týno? Týno?
TÝNA        -Co? Co je?
OSKAR     -Co se ti stalo?
TÝNA        -No… Já… Nemohla jsem se dostat do bytu.
OSKAR     -Ale nakonec se ti to povedlo.
TÝNA        -Ano. Byla jsem strašně unavená a naštvaná.
OSKAR     -Ale už nejsi, že ne?
TÝNA        -Musíme si promluvit.
OSKAR     -Dobře. Ale měla by sis odpočinout.
TÝNA        -Odpočinu si přes víkend. Příští týden by to mělo být lepší. Máme většinu textů hotových.
OSKAR     -To je fajn.
TÝNA        -Volal jsi tomu idiotovi?
OSKAR     -Volal.
TÝNA        -A?
OSKAR     -Nějak se ukázalo, že kdybych ho neurazil, stejně bych dostal výpověď. Zefektivňují výrobu nebo co. Kokot.
OSKAR     -No co? Je to továrna na kondomy nebo ne?
TÝNA        -Nemusel jsi mu nic říkat.   
OSKAR     -Máš pravdu, nemusel. Ale už se stalo.
TÝNA        -Proč jsi nemyslel na to, co se může stát?
OSKAR     -Týno, já jsem v tu chvíli nemyslel na nic. Je to moje chyba, vím o tom.
TÝNA        -A teď do toho ještě ta tvoje pitomá kniha.
OSKAR     -Nemůžu za to, že se jim nelíbí.
TÝNA        -Ale můžeš za to, že nemáme peníze.
OSKAR     -Jo.
TÝNA        -Musíš si najít normální práci, Oskare. Takhle to nemůže dál fungovat.
OSKAR     -Nechceš si nejdřív odpočinout?
TÝNA        -Ne, nechci! Tohle musíme vyřešit co nejdřív.
OSKAR     -Když myslíš. Tak já si půjdu najít práci, co ty na to?
TÝNA        -Nedělej si z toho srandu.
OSKAR     -Kdybych si z toho nedělal srandu, tvářím se jako ty.
TÝNA        -No a? Aspoň by ses jednou choval zodpovědně.
OSKAR     -Já se chovám zodpovědně.
TÝNA        -Ne, nechováš. Začínám si myslet, že to ani neumíš.
OSKAR     -A co když to neumím?
TÝNA        -Tak tady nemusím být, víš?
OSKAR     -Pokud to vidíš takhle, tak tady opravdu nemusíš být.
TÝNA        -Nemyslela jsem to-
OSKAR     -Já vím. Ale vyznělo to tak.
TÝNA        -Jsem unavená.
OSKAR     -Týno, chápu tvé starosti. Ale věř mi, že dělám všechno, abych to napravil.
TÝNA        -Dobře.
OSKAR     -Pojď sem.
TÝNA        -Promiň.
OSKAR     -Za co?
TÝNA        -Musíš řešit moje problémy.
OSKAR     -Od toho jsem tady.
TÝNA        -Ale ne jen od toho, že ne?
OSKAR     -Neboj, já si najdu i jiné důvody, proč ti zůstat po boku.
TÝNA        -To jsem ráda.
OSKAR     -Dáš si kakao?
TÝNA        -Ne, půjdu rovnou znova do postele. Nechceš se přidat?
OSKAR     -Plnit funkci polštáře? Proč ne?
TÝNA        -Děkuji.
OSKAR     -Ale jestli zaspím, je to tvoje vina.
TÝNA        -Proč bys nemohl zaspat?
OSKAR     -Ještě bych potom měl nutkání psát.
TÝNA        -Oskare?
OSKAR     -Ano?
TÝNA        -Slíbíš mi jednu věc?
OSKAR     -Jakou?
TÝNA        -Až se to všechno uklidní a budeme na tom trochu líp s financemi…
OSKAR     -Ano?
TÝNA        -Že si najdeme vlastní bydlení?
OSKAR     -Jakým způsobem vlastní?
TÝNA        -Jen pro nás dva. Mám ostatní ráda, ale chtěla bych… Vždyť víš.
OSKAR     -Dobře, slibuji.
TÝNA        -Děkuji.

MARKÉTA  -To je ale hezké počasí, že?
ROMAN     -Počasí a i ty.
MARKÉTA  -Ne, já jsem čistá.
ROMAN     -Prosím?
MARKÉTA  -Jsem čistá. Nepotřebuji být hezká.
ROMAN     -Dobře.
MARKÉTA  -Ale máš pravdu, je krásný boží den.         
ROMAN     -Co budeme dnes dělat?
MARKÉTA  -Já nevím. Máš ještě dovolenou?
ROMAN     -Do zítřka.
MARKÉTA  -Mohli bychom zajít do centra.
ROMAN     -To bychom mohli.
MARKÉTA  -Budou tam určitě i ostatní.
ROMAN     -Jsem zvědavý, jak si včera Karlík poradil s tím testem. Sám jsem si nebyl jistý, čím si to ta oslice zasloužila.
MARKÉTA  -To si děláš srandu, že?
ROMAN     -Co?
MARKÉTA  -Vždyť to bylo tak jasné, viděla anděla, který-
ROMAN     -Ano, potom mi to došlo.
MARKÉTA  -Musíš víc číst.
ROMAN     -Dobře.
MARKÉTA  -Ach, je mi tak krásně.
ROMAN     -Markéto?
MARKÉTA  -Copak?
ROMAN     -Musím ti něco… Co kdybychom si tady na chvíli sedli?
MARKÉTA  -Tak jo. Co se děje?
ROMAN     -Totiž, musím s tebou probrat něco důležitého.
MARKÉTA  -Ano?
ROMAN     -Víš, jde o…


Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.