středa 19 2012

Neoficiální zpráva o Vánoční session


V životě existují okamžiky, jež se snažíme mermomocí dostat z hlavy pryč. Nikdy se nestaly, ne, děkujeme za nabídku. Ovšem navzdory všem snahám, právě takové vzpomínky se neustále derou na povrch a snaží se upoutat naši pozornost. Rozhodl jsem se tedy jít na to odjinud. Namísto tolik oblíbené ignorace obětuji trochu volného času, abych jednu konkrétní událost zaznamenal. Kdo chce, může s pomocí tohoto textu rychleji zapomenout. Což pochopitelně nevyjadřuje můj názor na konkrétní zážitky.


Vánoce se blíží. Toť stará pravda. Jsou lidé, kteří se těší, stejně jako existují jedinci, jimž skromnost a ateismus nedovolí užít si tyto původně pohanské svátky (stejně jako i jiné slavnosti v roce), zato jim však nevadí vyměňovat si s ostatními dárky. Tento očividný paradox přejdeme mávnutím ruky. Je nepodstatný.

V KráKá je zvykem slavit Vánoce kombinací obyčejného setkání a vykleštěných (ano, předpona je v pořádku) tradic. Tato oslava čehosi abstraktního probíhá každoročně v jiný den. Letošní Vánoce připadly po poradě diářů na neděli 16. prosince. Pro nedostatek volného času a kvůli pondělnímu pracovnímu vytížení některých bytostí, byli jsme nuceni uspořádat jakousi sobotní předpremiéru pro Sandála s Verčou. Publikum bylo nadšené, a tak jsme netrpělivě vyhlíželi nedělní odpoledne, během nějž se mělo odehrát hlavní představení. V hlavních rolích a Děkuji.

Sluší se zmínit pořadí, v jakém se externí členové KráKá dostavili na naše současné působiště (ano, už zase bydlíme jinde, leč nemá cenu to rozvádět): Nejprve se ukázala Kalamita, čímž všechny dokonale zaskočila. Potom přišla Káťa (a s ní tvaroh) a nakonec, mnohem později, Klobouček. Tato dlouhotrvající nekompletnost některé z nás prudce zasáhla, jiné spíše probudila k činnosti. Pokud je mi známo, slzy se neobjevily ani v jednom z případů.

Každý z hostů si kromě klasických druhů občerstvení (sušenky, chipsy, arašídy, víno) mohl dopřát ještě výborné řízky s bramborovou kaší (nečekaný dárek od vločky ovesné) a rumové palačinky s tvarohem (velké díky Káti za to druhé balení tvarohu). To celé doplňovala vodní dýmka, tabák Golden Fakher – Eskaradain apple. Fotilo se sporadicky, a tak neexistují žádné důkazy o tom, že nelžu. Existující fotografie bych nemohl zveřejnit ani kdybych je měl. Ale to je nejspíš jedno.

Obávám se však, že o druzích pochutin a jejich množství toho vím mnohem víc, než o zábavě, jež se provozovala. Nejsem tedy nejvhodnější kandidát na autora tohoto článku. Žel, jsem z autorů jediný…

Ještě než tento chaotický nákupní seznam zakončím, měl bych zmínit, že jsme ve stejný večer viděli první díl Hobita. Taktéž se sluší poděkovat Kloboučkovi s Luborem za jejich lásku k alkoholu a mému tělu za ochotu vstát po třech hodinách spánku do práce. A to je vše. Nyní budeme podstupovat psychickou přípravu na Silvestra. S trochou štěstí o něm nebudu psát já.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.