pátek 01 2013

Nevérendýn


-Dobrý večer, pane Modrý.
-Ano?
-Chtěla jsem vás pozdravit.
-Promiňte, my se známe?
-Od vidění.
-Nevzpomínám si.
-To je v pořádku. Potřebuji s vámi něco probrat.
-Já nic nekupuju.
-Alespoň se vyhnete zklamání. Já totiž nic neprodávám.
-Tak co chcete?
-Nemůžeme to vyřešit v chladu klimatizace?
-Jak víte…?
-
-Aha. Tak pojďte dál.
-Děkuji.
-Posaďte se.
-To je od vás milé. Myslíte, že bych mohla poprosit o trochu vody? Obávám se, že venku je přeci jen docela horko.
-Ale jistě.
-Mnohokrát-
-Počkat! Neděláte to proto, abyste mě mohla okrást, že ne?
-No, technicky vzato… Víte co? Vykašleme se na vodu a přejdeme rovnou k věci. Pracuji pro společnost, která se zabývá… Inu… Kontrolou jistých… Kontrolou. Slyšel jste někdy o smrti, pane Modrý?
-Cože?
-Asi jsem vám měla nejprve dát váš dopis. To je tím horkem, už zapomínám. Omluvte prosím ten nadpis GRATULUJEME. Kolegyně si spletla nastavení.

po chvíli

-Já nemůžu umřít. Vždyť mi nic není!
-To vám závidím.
-Nic mě nebolí.
-No, jestli je to problém…
-Ještě jsem tady neskončil.
-Víte, s tím se nedá nic dělat.
-Jak to? Vsadím se, že je to kvůli tomu, že nejsem bohatý.
-Je pravda, že částečně straníme kočkám, ale u lidí se nic takového neděje, buďte bez obav.
-Ale… Ještě jsem si neužil.
-Řeknu vám tajemství. Máte pět minut na to, abyste s tím něco udělal.
-Cože?
-Tím samoz-
-
-Musím si nastavit správný čas.


Občas se stává, že se úvodu podaří překročit limity a zastíní tak svým rozsahem samotný článek. S tím se však, hádám, musím smířit. O existenci různých věcí toho zde bylo napsáno již hodně. Ovšem věci, situace a myšlenky, jež se k nám pravidelně vrací, byly až doposud opomíjeny, přičemž (jak patrno z úvodu) jen těžko se lze takovýchto navrátilců zbavit. Ostatně, proč taky? Tisíckrát vyslovená lež se možná po takové době stává pravdou.

Z pohledu opakujících se situací, mívám problémy rozvrhnout si volný (tedy ten opravdu volný) čas. Někdy chci dělat všechno, jindy něco jiného. A nakonec téměř vždy nedělám nic. Nepokouším se s tím něco dělat, jen o tom píšu. To totiž není tak namáhavé. A ještě jednodušší je odkázat na starší texty. Určitě jsem už o svém volném čase psal. Najděte si to, ať o tom nemusím psát znovu. Aspoň budu mít víc času na přemýšlení, co s volnou chvílí.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.