Dá si někdo chleba?

Zrovna jsem odložil Switch, takže to bude znít blbě, ale poslední dva roky nemám moc času na hraní. I u toho Switche vydržím maximálně 30 minut, protože v podstatě jenom kontroluji, zda to zařízení funguje (funguje, ale chtělo by to někoho, kdo si víc rozumí s italskými instalatéry). Když už se dostanu k PC, vystačím si s Farming Simulatorem. Abych citoval mnohem vzdělanějšího kamaráda: „Na ježdění traktory je něco zvláštně uklidňujícího.“

Možná je to tím, že o nic nejde. Nestavíte město, ani se nesnažíte vybudovat prosperující dopravní společnost (říkejte si, co chcete, ale Transport Tycoon Deluxe je nepřekonatelná klasika). Stačí sednout za volant a za cenu trochy CO2 se náramně odreagujete.

Kdysi jsem se na celé dny ztrácel v antice. Když jsem nemohl Rome: Total War hrát, plánoval jsem přesuny armád a budování důležité infrastruktury. Potom jsem začal podvádět, abych alespoň trochu snížil tu nutkavou potřebu neprohrát. S neomezenými financemi si můžete dovolit hrát o něco míň, protože se zajímáte jen o krátkodobou zábavu. Fungovalo to dobře, dokud nepřišly větší modifikace, přidávající historické detaily. Tehdy jsem se začal víc věnoval antické historii. A při každém hraní jsem si vymýšlel příběhy, takže o žádné časové úspoře nemohla být ani řeč. V tu dobu jsem měl hodně nočních dvanáctek na vrátnici, takže to nevadilo. Dnes už bych si to pochopitelně nedovolil.

Postupem času jsem se tedy dostal k nenáročným hrát, které lze po hodině s klidem opustit. Nic na světě mne nedonutí okamžitě po tomhle zorat další pole. Občas mi sice chybí nějaká pořádná bitva, ale třeba jednou. Do té doby se budu starat o to, abych měl dost času na jiné aktivity. A na pšenici, protože té není nikdy dost.