Nikdy jsem nezkoušel prodávat párky v rohlíku. Nejspíš bych neuměl šetřit na kečupu, protože toho není nikdy dost. A vzhledem k tomu, že se snažím být neustále aspoň jednou nohou v realitě, bylo by pro mne velice obtížné nepředstavit lidem jedinečnou novinku v oblasti rychlého občerstvení – banán v rohlíku. Funguje skvěle v kombinaci s čokoládou, můžete ho jíst i samotný, ale ti největší gurmáni, nechť vyzkouší kečup. Nedělám si legraci, všechny tyto kombinace jsem důkladně vyzkoušel.
Asi nejsem vhodný kandidát na práci v občerstvení. Moje
drahá polovička jednu osobu dělala pro fastfood a nejlepší na takovém
zaměstnání jsou historky, které vám zbydou. Občas si říkám, že minimálně polovina
současných zaměstnanců to musí dělat čistě pro ně, neboť finančně to není
příliš atraktivní. Mým oblíbeným příběhem je ten, kdy si žena hodila brýle do
fritézy. Tomu říkám síla improvizace a proaktivní prozákaznický přístup. Představte
si, že vám dojdou hranolky a vy nechcete přestat nabízet cheesburger v menu…
Nedávno jsme se začali dívat na pracovní nabídky, čímž jsme
se nevyhnutelně dostali k debatě o ideální práci. A já jsem si uvědomil,
že žádnou nemám. Nenapadá mne nic, co bych chtěl dělat. Natož abych to potom
ještě dokázal. Naposledy jsem chtěl být spisovatelem, ale to jsem ještě chodil
na střední. Nutno podotknout, že špatných spisovatelů máme dost i bez toho.
Jistě, líbilo by se mi vstávat pozdě, dát si snídani v oblíbené
kavárně, udělat si procházku, pak se prolistovat poznámkami a potom si sednout
k počítači a… Ano, přesně takhle to vůbec nevypadá. Krom toho, já bych delší
texty psát nemohl. Musel by to za mne dělat někdo jiný. A tady přichází jedinečná
výzva budoucnosti – AI. Představte si, že dodáte námět, základní data, vyberete
si z nabídky nejvhodnějších úprav a pak už jen počkáte na výsledek. Takové
knihy se nebudou inzerovat jako napsáno Josefem Slimáčkem, ale inspirováno
skutečným člověkem. Už nějakou dobu můžeme své knihy vydávat bez toho, aby
nám někdo říkal ne (i když mám dojem, že dnešní nakladatelé tohle slovo stejně
nepoužívají), možná přišel čas na další krok.
Kdybych nepotřeboval peníze, asi bych nepracoval. Leda bych
přeci jen vyzkoušel to občerstvení. Banány v rohlíku by se staly druhým
gyrosem. Už vidím ty hloučky dobře naladěných lidí, jak do sebe cpou bílé
pečivo s ovocnou náplní a doufají, že jim to vrátí alespoň část
kognitivních funkcí.
A možná, jenom možná, je lepší nechat sny být. Protože kdo
má čas neustále vymýšlet nové?