Má smysl ještě smysl? Nenadešel čas pro iracionální chování? Předčasné stárnutí, nebo návrat do dětských let? Tolik otázek a tak málo kakaa. Jsou situace, kdy mám co říct. Naštěstí to vždycky skončí stejně. I když bych mnohem raději opak. Být věřící (v cokoli), modlím se k tomu v naději, že by to snad nemuselo dopadnout prázdnou stránkou.
Nejsem si jistý, ale není psaní do šuplíku tím nejhorším
zločinem proti klimatu? Vážně, jde o odporný zvyk. Hlavně když čas od času
potřebuji v tom zatraceném šuplíku najít něco důležitého. Pořád si říkám,
že na blbosti jsem si mohl někde vyčlenit speciální místo. Třeba nákupem
skartovačky. Ale takové myšlenky mám posledních deset let a nic z toho ještě
nebylo. Svým způsobem jsem objevil dokonalý koníček – točení se v kruhu.
Už chápu, co na tom psům přijde tak zábavné. Lze to provádět donekonečna. Den
za dnem. Až do zblbnutí. Pokud tohle samo o sobě není jasnou známkou toho, že touhle
hranicí jsem proběhl už dávno.
Má vůbec něco smysl? Mělo? Mohlo by mít? Nevím. Nevím,
jestli bych si někdy dovolil vědět. A o to snáz se mi teď píše. Bez cíle,
smyslu nebo bez nutnosti kontrolovat, jestli to náhodou smysl mít mohlo, kdyby…
Zároveň je dobré vědět, kdy přestat. Ostatně začínat je stejně nejlepší. Ono to
vždycky nějak skončí.