16. 3. 2007

Pátek II.


Jak daleko musí člověk zajít, aby se unavil a ztratil směr?

Kam ukazuje mrkev?
Je to správná cesta nebo jenom sen?
Vítejte do světa pátků. Celý rok zde voní předzvěst víkendu, dlouhého a nutného mrhání časem. Je to tak krásné!! Stačí přežít poslední hodiny ve školní lavici, na ní, pod ní (záleží na vaší představivosti a na pozornosti kantorů) a pak...

-Přepadl mne.
-Kdo?
-Víkend.
-Ó můj bože! Kde???
-Když jsem šla ze školy.
-Děvče nešťastné, co teď budeš dělat???!
-A měla bych něco dělat?
-Vždyť tě přepadl... Víkend!
-No a?
-Jak "no a?“??????! To je vážné!
-Ano.
-Tak se tak tvař!
-Proč?
-Vždyť-
-Ale jaký má smysl tvářit se zničeně, vystrašeně, když...
-Když?
-Když to bylo tak krásné!

Předpokládejme, že jí ten pocit vydrží co nejdéle a že se s ní Bohumil Víkend ožení.

Přeji co nejlépe ztracený čas vám všem.

Mrkev s vámi, džus se mnou.
Strouhej.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.