pondělí 02 2007

Dárek pro S. I.


Jsou dny šťastné, kdy mám chuť létat a všechno se mi zdá být úžasné. Pak jsou dny smutné. To na mne padne poznání. A já vím, svět není pěkné místo na život, natož tak pro smrt. Realita se mnou ráda hraje šipky. Není v mých silách ji porazit. Kdo kdy viděl, že by vyhrál terč? Co tedy zbývá? Těšit se na třetí typ dnů. Jejich délka se nepočítá na hodiny, existují ve vteřinách. Jsou to okamžiky, kdy se celý svět za staví. A já si mohu odpočinout od žití, zapomenout na vše, a tvářit se jako po velmi silné droze. Když to celé skončí a já se vyčerpaně posadím na nově koupenou starou židli, zavřu oči a zamyslím se.

Pro chvíle absolutního štěstí i pro ty zadumané, pro okamžiky plné nesmyslných slibů a slibovaných nesmyslů, pro promile z šance na tebe, existuji, dýchám, píšu. Jenom pro to.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.