čtvrtek 26 2007

Je mi to vážně blbé...


Jsou věci neomluvitelné, které se nám jenom těžce dají zahrát do kouta. Vy víte, kam tím mířím, že ano? Chtěl bych se pokusit ospravedlnit své… Ehm… Pochybení při psaní příspěvků do blogu. Z části se mohu vymluvit na potíže s připojením na internet, ale přesto i tak podstatný díl viny nesu já sám. Jsem připraven nést zodpovědnost. Třeba i deset kilometrů. Proto jsem se rozhodnul nepatrně upravit obsah těchto internetových stránek. Rubrika "Denní dávka mrkvového džusu" se přejmenuje na "Občasné úvahy o všemožných věcech abstraktních i konkrétních psané za účelem pobavení toho mála čtenářů, kteří se odváží sem zabloudit, a navíc něco číst." Pasáž "Minipovídky" bude zrušena pro nadbytečnost. A konečně část "Následuj mrkev" pozměním na "Význam víry pro rozvoj české kinematografie, aneb Bůh je Spielberg, nikoliv naopak."

No a teď chvilku vážně… Jsem se po relativně menší pauze vrátil. Máte radost, co? No jasně, já vím. Ale budu se moc snažit, aby se mi nic podobného nestalo znovu – opravdu. Milí čtenáři, ani si nedovedete představit, jak těžké je skoro deset dní téměř nic nepsat – hlavně žádnou povídku. Chtěl jsem vás denně zásobovat, ale zatím-

-Kecáš.
-Nekecám.
-No jasně.
-Nevěřím.
-Ne?
-Vždyť jsem to řekl.
-Díky.
-Není zač.
-Jo, super. Víš, chtěl jsem říct, že-
-Jsi to nehorázně flákal.
-Ale ne schválně!
-Jasně.
-Hele…
-Co?
-Skoro nic. Jenom…
-Povídej.
-Já se rozepíšu.
-Slibuješ?
-Ano, slibuji.
-To je ovšem chyba.
-Proč?
-Nikdy nic neslibuj.
-Ale-
-Ne, prostě neslibuj. Co když zítra umřeš?
-Do zítřka se toho dá napsat spousta…
-A pak?
-No…

Nechám sám sebe přemýšlet a rozloučím se s vámi. Jak doufám – na den. Uvidíme. AU! AU! Ehm… Symbolicky řečeno.

P.S. Mám po maturitní slohovce, takže se těšte na nový příběh a krom toho – už nemám ortézu…!!! Jste připraveni na povídkový nářez? :P



Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.