čtvrtek 12 2007

Zhasněte barvy III.


Dny

Jsou dny šťastné, kdy mám chuť létat a všechno se mi zdá být úžasné. Pak jsou dny smutné. To na mne padne poznání. A já vím, svět není pěkné místo na život, natož tak pro smrt. Realita se mnou ráda hraje šipky. Není v mých silách ji porazit. Kdo kdy viděl, že by vyhrál terč? Co tedy zbývá? Těšit se na třetí typ dnů. Jejich délka se nepočítá na hodiny, existují ve vteřinách. Jsou to okamžiky, kdy se celý svět za staví. A já si mohu odpočinout od žití, zapomenout na vše, a tvářit se jako po velmi silné droze. Když to celé skončí a já se vyčerpaně posadím na nově koupenou starou židli, zavřu oči a zamyslím se.
Pro chvíle absolutního štěstí i pro ty zadumané, pro okamžiky plné nesmyslných slibů a slibovaných nesmyslů, pro promile z šance na tebe, existuji, dýchám, píšu. Jenom pro to.


Sun

Slunce mne pomalu oslepuje, přesto mu jdu vstříc. Jaká je šance, že spatřím nejkrásnější hvězdu galaxie zblízka?

Je malá.

Toť odpověď na všechno.


Naše malá sázka

Sedíme naproti sobě. Zdá se mi to, a tak se usměju. Ty a já u jednoho stolu, ve světle svíček, se zbytky neposlušných myšlenek pod stolem. Koukáme si do očí, čekáme. Teď se usměješ ty. Bylo to krásné, pomyslím si. Nahlas však neřeknu nic. Nechci urazit posvátné ticho. A navíc, stejně dobře bychom spolu mohli komunikovat jiným způsobem. Znovu úsměv. Víš, na co myslím. Záchvěv vzpomínek obsadí mozek. Oči se zalijí slzami. Točí se mi hlava. Z vína, ze včerejšího západu slunce, z tvého krásného úsměvu. Poslední, co vidím, než spadnu pod stůl, abych si tam chvíli před svou smrtí odpočinul, je tvoje ruka sahající po injekční stříkačce s protilátkou. Tvé tělo vzdorovalo jedu déle – vyhrála jsi sázku.
A jediné, co mi v životě chybělo, bylo vidět tvůj triumfální úsměv.


Múzám

Je noc,
magický úplněk.
Ty, já a
višňový sad.

Je léto;
tvoje překrásné oči,
hvězdy a
naše ruce.

Všechno to štěstí,
všechno jen pro nás.
Přivíráš oči a
asi chceš něco říct.

Jsem zde,
poslušen zákonům.
Jsem tvůj a
následuji ticho.


Moje

Vnitřek vlka zvenku
a propíchané oční bulvy.
Kopretina pro všechny
a růže do MÉ vázy.

Jsi horká,
rozpálená vášní
a nažhavená touhou -
- moje jehla pod nehtem.

Píšu ti – teď
a za chvíli už ne.
S rukou v pokoji
a hlavou někde jinde.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.