sobota 28 2007

Něco málo z historie...


Bylo nebylo, za Osmým Čokoládovým Dortem, jedno malé království. Vládla tam královna Jsemína Hezká. Byla mladá a její manžel zemřel na Honu králů, aniž by zanechal potomka. Bylo tedy na Jsemíně, aby nenechala svůj rod vymřít. Navštěvovala sousední země a nabízela svou ruku i s celou korunou, svou nohu s houpacím křeslem, celé své tělo s polovinou levé boty, ale nikdo ji nechtěl. Královna byla velmi zoufalá. Mnohem zoufalejší, než si kdokoliv z vás dovede představit. Až na toho pitomce, co nezanechal potomka – jeho zoufalství trvalo ovšem pouze 2, 35 minuty, než se jeho tělo velmi efektivní cestou zbavilo krve.

Mimoto se musela královna postarat i o svou zem. Bohužel nevěděla, co si s takovými povinnostmi a potřebami počít. Mladé vdově chyběly zkušenosti a nějaká ta dobrá rada. Naštěstí se problém s vládou vyřešil sám. Za dva roky proběhla v zemi revoluce, královna byla popravena a lid nastolil demokracii. Protože však neměli dost židlí, ti chudí zase seděli na zemi. I rozhodli se zopakovat myšlenku revoluce, tentokráte s menší obměnou. Svrhli vládu, zabavili majetek bohatým a ty pak postavili před soud. A ten rozhodl. Spravedlnost, soudci i kati pracovali přesčas, bez nároku na příplatky. A to se jim nelíbilo. Proto si řekli, že by možná nebylo špatné konečně vyzdvihnout ty pravé myšlenky revoluce.

Při krvavém masakru zemřelo 50 000 soudců, 60 katů a milion kusů zeleniny. Tak zakončili trénink a započali revoluci na ostro. Dříve prostý lid, nyní nejbohatší vrstva obyvatel, nechali revolucionáře bez milosti popravit. Když umíral poslední představitel vládnoucí kasty obyvatel, uvědomil si chybu, jíž se dopustili. Ale bylo pozdě.

Během stovek let se soudci a kati promíchali jako karty. Dnes patří Unie Ovocných paragrafů a Levné smrti mezi šestnáct nejvyspělejších států planety Žemle.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.