sobota 07 2007

No, co je, se mi dneska zase nechtělo...


Tak…že… Ahoooooooooooooooooooj všem. A to by mohlo stačit, co myslíte? Hm? Neslyším…


-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!

To jste mi ale pěkní čtenáři, když si vaši reakci musím domyslet a napsat sám… Fakt vám moc děkuji. Příště se tak budu otravovat s článkem do blogu… Vykašlat se na vás!

-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!

Moc toho neumíte…

-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!

To jsem si myslel. Hm… Zkusím začít jinak...

A je tady sobota!

Já vím, zní to dost blbě… Co takhle… Ne, to taky ne… Prostě a jednoduše, máme dneska sobotu, a to je přesně ten den, kdy nastupují chmurné myšlenky a divné představy vrahů s gumovým pískacím nožem. Den plný smutku a de(kom)prese.
Jenomže… … … … … Vidíte, jak kroutím hlavou?

-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!

Je mi to jedno. Mám novou múzu, heč! A je moooc dobrá. Skoro bych si troufal přirovnat ji k samotné zakladatelce...... No, nebudeme předbíhat. Zatím toho pro mne moc nenapsala. Nejdřív ji musím vyzkoušet, ne?

-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!

Hele, já se vás neptal…

-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee?

Ne.

-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee……… (to jsou smutné tečky)

Rozhodl jsem se pokračovat v oslavě (nestačí mi napsat povídku, chci i víííííííííííííííííííííí tsss). A proto bude dnešní den malinko delší.

-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!

Ale jenom pro mne. Vy si nic z toho nezasloužíte. Tak běžte neeeeeeovat někam jinam. Tady to zakašlalo, upadlo, umřelo, shnilo, rozpadlo se a delfínitivně skončilo.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.