Tak…že…
Ahoooooooooooooooooooj všem. A to by mohlo stačit, co myslíte? Hm? Neslyším…
-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!
To
jste mi ale pěkní čtenáři, když si vaši reakci musím domyslet a napsat sám…
Fakt vám moc děkuji. Příště se tak budu otravovat s článkem do blogu… Vykašlat
se na vás!
-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!
Moc
toho neumíte…
-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!
To
jsem si myslel. Hm… Zkusím začít jinak...
A je
tady sobota!
Já
vím, zní to dost blbě… Co takhle… Ne, to taky ne… Prostě a jednoduše, máme
dneska sobotu, a to je přesně ten den, kdy nastupují chmurné myšlenky a divné
představy vrahů s gumovým pískacím nožem. Den plný smutku a de(kom)prese.
Jenomže…
… … … … Vidíte, jak kroutím hlavou?
-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!
Je mi
to jedno. Mám novou múzu, heč! A je moooc dobrá. Skoro bych si troufal
přirovnat ji k samotné zakladatelce...... No, nebudeme předbíhat. Zatím toho
pro mne moc nenapsala. Nejdřív ji musím vyzkoušet, ne?
-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!
Hele,
já se vás neptal…
-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee?
Ne.
-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee………
(to jsou smutné tečky)
Rozhodl
jsem se pokračovat v oslavě (nestačí mi napsat povídku, chci i
víííííííííííííííííííííí tsss). A proto bude dnešní den malinko delší.
-Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!
Ale
jenom pro mne. Vy si nic z toho nezasloužíte. Tak běžte neeeeeeovat někam
jinam. Tady to zakašlalo, upadlo, umřelo, shnilo, rozpadlo se a delfínitivně
skončilo.