pátek 06 2007

Pátek?


Je to tady, okamžik, na který čekalo několik generací. Pátek večer! Bude se tančit, pít, spíš kecat než filosofovat, posedávat, polehávat, ale hlavně – bavit se. To bude panečku jííííízda!


A teď se probuďte. Jste na mém blogu. Venku už je dávno tma a já sedím za počítačem a… Nedá se říct, že bych se nudil, to ne. Kaunaz Isa se nikdy nenudí. No… Jodid občas, ale to sem nepatří.
Takže, vítám vás, vážení čtenáři. Asi už máte sobotu, co? Já skoro taky, heč… Nicméně pátek se ještě drží... Poslední brána do jeho říše ještě nebyla pokořena. Jenže sobotní vojska povinností jsou neúnavná. Tím se ode mne liší. Snad až moc.
Sliboval jsem si, že když už jsem dokončil jednu šílenost, nebudu začínat druhou. To bylo před minulý příspěvkem… A vidíte, kecal jsem. Sám sobě. Zase.
Přemýšlím. Hledám pozitiva. Je to jako zkoušet dopátrat se inteligence tam, kde se ani blbosti nelíbí. Ach jo.
Ach jo.
Ach jo.
Ach jo.
To je pro múzu, strašně ráda mi to počítá. Tak ať se zapotí…
Ach jo...
Ach jo...
Jo ach…
Jach o
A bůhví, co ještě by mne dneska napadlo, kdyby pomerančová kůra nezakřičela "Dost nebo pozvu žlutého kolegu!"
Tak jsem přestal. Se vším. Jenomže mne po chvíli přestalo bavit nedýchat. A zase jsem začal. Se vším.
Ach jo.
Měl jsem pro vás dobrou zprávu, ale… Někde se mi ztratila…
Snad příště.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.