středa 04 2007

Středa III.


Dobrý den, vážení čtenáři (předpokládám, že žádné čtenářky si tohoto článku ani nevšimnou, protože je příliš pitomý). Dnes pro vás mám dokonalou chuťovku v podobě docela krátkého rozhovoru s-

-Dobrý den.
-Ještě mi nelez na papír, až za chvilku.
-Aha. Omlouvám se.
-Anebo víš co? Začneme rovnou. Ty by ses mi pak někam ztratil.
-To není pravda!
-Ale je. Pořád to děláš.
-Ne.
-Ano. Vždycky, když tě potřebuji, vypaříš se jako myšlenka na učení.
-Nepovídej, že mne někdy potřebuješ!
-Nepovídám, píšu to.
-To je skoro totéž.
-Myslíš?
-Jistě. Možná je psané slovo ještě mnohem nebezpečnější.
-Vážně?
-Umíš se dobře divit skutečnosti, kterou znáš.
-Umím?
-No, přesně o tom mluvím.
-Píšeš?
-Ne, ty píšeš. Já jenom ti jenom našeptávám, co bys mohl ještě do tohoto nesmyslného článku přidat.
-Jsi hodný.
-Já vím.

Jsem hodný, vážení čtenáři. Jsem ten nejhodnější humanoid, který se kdy vydával za člověka. Upřímnost je mou osmou sestřenicí z desátého lokte… A to už něco znamená. Možná nic důležitého, ale když si to nebudete myslet příliš nahlas, nikdo se to nedozví.
Jsem hodný, upřímný… Jsem nevinnost sám... sama…. Moc hezky to nevypadá, věřte mi.
Ale jsem. To je hlavní.

(Zazní výstřel z vodní pistole a pisatel se zhroutí na logaritmickou rovnici, která tak nebude nikdy nalezena a vypočítána. Smutné!)

A nejkrásnější na tom všem je fakt, že vím. Že znám. Že chápu. Míň, než bych měl, ale přesto…

(Tematicky labilní středa se utrhne z čokolády a zasedne druhého autora. Vzhledem k nebezpečí práce na tomto článku klesla poptávka po spisovatelské profesi o 99 %, přičemž zbylé procento představuje stupidní spisovatele)

Loučím se s loučí a za zvuků pohřebního pochodu…

Karneváááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.