neděle 14 2011

Motorka


Pro motorkáře


PETR            -Mamko, co ty na to?

CHOŤ            -Na co?

PETR            -Že bych si pořídil motorku.

CHOŤ            -No to víš, že jo.

PETR            -A proč ne?

CHOŤ            -Musíš mít všechno, co má Karel?

PETR            -Mám víc, než můj mladší bratr. A vůbec, na tom přece nezáleží.

CHOŤ            -Jo, to teda máš. Máš děti.  A mě.

PETR            -No, Karel má Helenku.

CHOŤ            -A? Oba jsou svobodní. Oni si můžou dovolit utrácet.

PETR            -Spočítal jsem si to. Když si koupím nějakou z tady těchto a budu si místo obědů kupovat větší svačiny a neutrácet za časopisy, mohl bych ji do tří let splatit.

CHOŤ            -A co když se na ní zabiješ?

PETR            -Jezdil bych opatrně.

CHOŤ            -To říkají všichni. A až umřeš, zůstanem tu sami s nějakým pitomým dluhem za roztřískanou motorku.

PETR            -Mám životní pojistku. Docela velkou, pamatuješ?

CHOŤ            -Ty nás vůbec nemáš rád! Jak můžeš něco takového říct? Myslíš, že jsme s tebou jen pro peníze?

PETR            -Ne, to ne. Já jenom… Chci motorku už dlouho. Hodně dlouho. Patnáct let mi říkáš, abych se soustředil na důležitější věci. Vždyť naše děti jsou už skoro dospělé.

CHOŤ            -Já ale motorku nechci.

PETR            -Vždyť k tomu tě nikdo nenutí.

CHOŤ            -Takže ty si pořídíš motorku a co já?

PETR            -Jak co ty? Taky si něco koupíš.

CHOŤ            -Jako kdybychom na to měli.

PETR            -Tak si nejdřív koupíš něco ty a já si pak koupím motorku.

CHOŤ            -O to nejde.

PETR            -Tak o co jde?

CHOŤ            -Budeš beze mě. Ty moc dobře víš, že na žádnou motorku nevlezu.

PETR            -Kdysi ti to nevadilo.

CHOŤ            -Jenomže teď je to jiné.

PETR            -Je?

CHOŤ            -Máme děti.

PETR            -Aha.

CHOŤ            -A když se jejich otec chce zabít, aspoň matka by měla mít rozum.

PETR            -Takže si ji můžu koupit?

CHOŤ            -Neblbni. Jestli se mě chceš zbavit, proč se rovnou nerozvedeme?

PETR            -Co to říkáš?

CHOŤ            -Trávíš se mnou míň a míň času.

PETR            -Vždyť ty se za mnou taky nijak nehrneš.

CHOŤ            -Co tím myslíš?

PETR            -Každý měsíc dvě hodiny u kadeřnice, skoro každý týden manikúra, pedikúra, tvé sobotní dámské jízdy, středeční masáže…

CHOŤ            -Ale to je všechno kvůli tobě.

PETR            -Oh, ano?

CHOŤ            -Jistě. Nebo si myslíš, že chci skončit jako Katka?

PETR            -Vždyť se rozvedli proto, že Davit pil.

CHOŤ            -Ale proč začal pít?



KAREL           -Nazdár.

KAMARÁD       -Ahoj. To je dost, že se tady taky ukážeš.

KAREL           -No jo, to víš, s chřipkou se blbě chodí po hospodách.

KAMARÁD       -Tak aspoň sis odpočinul.

HOSPODSKÝ   -Co to bude?

KAREL           -Dvanáctku.

HOSPODSKÝ   -Dobře.

KAMARÁD       -Dneska jsi už makal?

KAREL           -Ne, byl jsem u doktorky a potom si ještě něco zařídit.

KAMARÁD       -Poslyš, Petr si prý koupil nové auto.

KAREL           -Jo, říkal, že se do toho starého už pomalu ani nevlezli. To víš, děti rostou…

KAMARÁD       -Že prý je to nějaké to nové SUV.

KAREL           -Tak to nevím. Ale můžu se bratra zeptat, jestli chceš.

KAMARÁD       -To ne, nemusíš.

HOSPODSKÝ   -Tady je to pivo.

KAREL           -Díky.

HOSPODSKÝ   -Kde ses flákal?

KAREL           -Chřipka.

HOSPODSKÝ   -Tak to jo. Brácha má nové auto?

KAREL           -Jo.

HOSPODSKÝ   -A to staré už prodal?

KAREL           -Ne, asi s ním bude pořád jezdit do práce. To víš, aby to nové nezničil.

HOSPODSKÝ   -Aha.

KAREL           -Dáme rum?

KAMARÁD       -Nejsi zrovna po nemoci?

KAREL           -Přines nám prosím tě dva velké rumy.

HOSPODSKÝ   -Jdu na to.

KAREL           -Musím se zbavit zbytků té zasrané chřipky, ne?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.