úterý 09 2011

Šok a dvě kostky cukru


Druhý díl?


OSKAR     -Ještě kafe?
KARLA      -Já tomu prostě nerozumím.
OSKAR     -Tak dá si někdo to kafe?
TÝNA        -A co se vlastně stalo?
OSKAR     -Haló, tady jsem.
TÝNA        -Co chceš?
OSKAR     -Ptal jsem se na kafe.
TÝNA        -Ty jsi nepřemýšlel nahlas?
OSKAR     -Ne.
TÝNA        -Zvláštní. To je asi poprvé, co jsi mluvil o kávě a nemyslel na sebe.
OSKAR     -Já kávu vůbec nepiju.
TÝNA        -Dobře, už jsi to zase ty.
OSKAR     -Hned se cítím líp.
TÝNA        -A teď neruš, rozebíráme důležitou věc.
OSKAR     -Fajn.
TÝNA        -Jak to teda bylo?
OSKAR     -A nevadí, když budu poslouchat? Už mlčím.
TÝNA        -Karlo?
KARLA      -Prostě přišel, pozdravili jsme se a on si začal chystat ten svůj párek…
TÝNA        -Oskare, ještě hlásku a něco po tobě hodím.
OSKAR     -Pardon.
KARLA      -Tak jsem mu řekla, že mu ho ohřeju. Ráno se totiž vždycky sprchuje, tak jsem si myslela, že mu pomůžu se snídaní. Vypadal, že spěchá. No a on jen, že nemusím, že už se sprchoval.
TÝNA        -No a?
KARLA      -Roman se VŽDYCKY sprchuje ráno. Nebo ne?
TÝNA        -Já nevím, nemáme žádný rozvrh využívání koupelny.
KARLA      -To ne, ale Roman vstává obyčejně později než já, tak si ho všimnu.
OSKAR     -A on vstává brzo i v neděli?
KARLA      -Většinou ne.
OSKAR     -Aha.
KARLA      -Proč?
OSKAR     -Já jen, že včera byla sobota.
KARLA      -Tak třeba opravdu někam spěchal.
OSKAR     -V neděli ráno?
TÝNA        -Všichni nejsou jako ty.
OSKAR     -Ale stejně, v neděli?
TÝNA        -Možná to nepočkalo do pondělí.
OSKAR     -Třeba za to mohla ta holka.
TÝNA        -Co?
KARLA      -Jaká holka?
OSKAR     -Ale, když jsem si šel večer uvařit čaj-
KARLA      -Kdy?
OSKAR     -No večer.
TÝNA        -Tak kolem druhé, třetí ráno, že?
OSKAR     -Vždyť říkám večer.
KARLA      -A co jsi viděl?
OSKAR     -Spoustu věcí. Podlahu, kachličky, takové ty věci. A taky jsem potkal Romana.
KARLA      -A nějakou holku?
OSKAR     -Pokud to nebyl maskovaný kluk.
KARLA      -A jak vypadala?
OSKAR     -Byla už tma.
TÝNA        -Oskare…
OSKAR     -Jo, taková normální.
KARLA      -Co je to normální?
OSKAR     -No tak… Normální je prostě normální. Neznamená to škaredá, ani ošklivá, ale na druhou stranu normální holka nevypadá ani krásně nebo úžasně, kouzelně či neodolatelně. Je to prostě normální holka.
TÝNA        -Třeba to byla nějaká sestřenice.
OSKAR     -Nebo neteř.
TÝNA        -Dej pokoj.
OSKAR     -No a co? Klidně to mohla být neteř.
KARLA      -Líbali se?
OSKAR     -Proč by měli?
KARLA      -No, tak… Proč jinak by tady s ní byl?
OSKAR     -Kdoví. Já být dívka, nejdu s ním nikam.
KARLA      -Jak to myslíš?
OSKAR     -Má něco s očima.
KARLA      -Proč?
OSKAR     -Ale to nic. Až tu záhadu vyřešíte, dejte mi vědět. Jsem zvědavý.
TÝNA        -A kam jdeš?
OSKAR     -Zavolat Romanovi.
KARLA      -Cože? To nedělej!
OSKAR     -Proč ne?
KARLA      -Co mu chceš říct?
OSKAR     -Rád bych se ho zeptal na takovou maličkost. Když je na letáku napsáno, že akce končí 21. a já tam toho 21. přijdu, bude už po akci?
TÝNA        -Ach jo.
OSKAR     -Náhodou se nad tím musí přemýšlet. Mají tam můj jogurt ve slevě a já to nechci propásnout.
TÝNA        -Tak proč se nezeptáš nás?
OSKAR     -To ne, vy řešíte důležitější věci, nechci vás otravovat.
TÝNA        -Tak fajn.
OSKAR     -A krom toho se chci Romana zeptat, jak to má s tou slečnou.
TÝNA        -Oskare, můžeš mi prosím pomoct s jednou věcí?
OSKAR     -Jistě. Oč jde?
TÝNA        -O deku. U nás. Teď?
OSKAR     -Neřešíte zrovna záhadu?
TÝNA        -Řešíme, bude to jen chvilka.
OSKAR     -Karlo, tohle si pamatuj. Příště můžeš říct klukům, že to není moje vina.
TÝNA        -Oskare!
OSKAR     -Už jdu.
KARLA      -Tak já taky-
TÝNA        -Ne, ty zůstaň tady.
KARLA      -Ale jestli-
TÝNA        -Nesmíš ho poslouchat. Hned jsem zpátky.
KARLA      -Dobře.
OSKAR     -Tak, kde máš tu deku?
TÝNA        -Oskare?
OSKAR     -Ano, jsem tady. Je to tahle?
TÝNA        -Můžeš mne chvíli poslouchat?
OSKAR     -Jo.
TÝNA        -Víš, možná by bylo lepší nějakou dobu do Karly nerýpat. Je na tohle téma citlivá.
OSKAR     -Ještě aby ne.
TÝNA        -Takže ty to víš?
OSKAR     -Ale jistě, nejsem slepý.
TÝNA        -Ne, to určitě nejsi. I když bych tě mohla obvinit z tisíce různých věcí.
OSKAR     -Má cenu se ptát? Ne, nechám to být.
TÝNA        -Takže jsi ho opravdu viděl s nějakou tou?
OSKAR     -Ano. Ale jestli to byla neteř, tak má jejich rodina dost divné zvyky.
TÝNA        -To je špatné.
OSKAR     -To jo. Navíc, jestli je dotyčná ještě pod zákonem, mohl by z toho být pěkný průser. Krom toho, myslím, že je lepší být pod zákonem než pod Romanem.
TÝNA        -Oni až tak?
OSKAR     -To nevím, ale náznaky tam byly.
TÝNA        -A ona vypadala příliš mladě?
OSKAR     -Definuj mi příliš.
TÝNA        -Před Karlou ani slovo.
OSKAR     -Neboj se.
TÝNA        -Děkuju.

OSKAR     -Ale, ale, kdopak se nám to probudil?
STANDA    -Co?
OSKAR     -Neříká se co, ale kdo.
STANDA    -Kdo? Totiž, dobré ráno.
OSKAR     -Odpoledne.
STANDA    -To je fuk. Kafe?
OSKAR     -Pořád na stejné poličce.
STANDA    -My už nemáme uvařené?
OSKAR     -Dnes ani nebylo. Je neděle.
STANDA    -Vždyť si ho dáváš každý den.
OSKAR     -V neděli ne.
STANDA    -No tak.
OSKAR     -Dobře, už jsem ho dopil.
STANDA    -Hm.
OSKAR     -A co že se ti chtělo vstávat?
STANDA    -Bolí mě hlava.
OSKAR     -Aha. Možná jsi měl zkusit nepít tak moc.
STANDA    -To není tím.
OSKAR     -V tom případě jsi měl pít víc.
STANDA    -Alkohol s tím nemá nic společného. Nemáš lentilku?
OSKAR     -Já drogy neberu.
STANDA    -Proč bych chtěl drogy? Bolí mě hlava.
OSKAR     -Třeba by ti pomohly.
STANDA    -Hm, nad tím jsem nepřemýšlel. Máš?
OSKAR     -Ibalgin nebo drogy?
STANDA    -To, co mi pomůže.
OSKAR     -Podívám se.
STANDA    -A kde jsou všichni?
OSKAR     -Já jsem tady a hrabu se v lékárničce. Ty sedíš za jídelním stolem a vypadáš… Vypadáš. No a holky šly nakupovat. Každá sama za sebe.
STANDA    -A Roman?
OSKAR     -Ten je dnes velmi populární.
STANDA    -Ano? A proč?
OSKAR     -Všichni se o něj zajímají.
STANDA    -Mám se o něj taky zajímat?
OSKAR     -No, já ti do orientace kecat nechci.
STANDA    -Běž někam.
OSKAR     -Tak fajn. Jo a Roman má slečnu.
STANDA    -Kam jdeš?
OSKAR     -Někam?
STANDA    -Zopakuj to.

OSKAR     -Nakonec jsem mu to musel říct šestnáctkrát a přitom mne nutil přísahat na všechny svaté knihy, co máme.
TÝNA        -Tu zelenou taky?
OSKAR     -Jo.
TÝNA        -A uvěřil ti nakonec?
OSKAR     -No, rozhodl se, že se rozhodne až v hospodě. Nebo tak nějak to řekl.
TÝNA        -Doufám, že ho v tom pití nepodporuješ.
OSKAR     -Jenom když potřebujeme, aby tady nebyl.
TÝNA        -No tak.
OSKAR     -Dělám si srandu. Asi. Vždyť v té hospodě nebude dlouho.
TÝNA        -Ne?
OSKAR     -Od zítřka má dovolenou.
TÝNA        -A jé.
OSKAR     -On si ji zaslouží. Je to koneckonců pracující člověk.
TÝNA        -Jistě.
OSKAR     -I já bych si to zasloužil. Duší jsem pracující člověk taky.
TÝNA        -Aha. Jen se řekne práce a už jsi unavený, co?
OSKAR     -Přesně tak. Ukážeš mi, co sis koupila?
TÝNA        -Nakonec nic.
OSKAR     -Nemusíme zase šetřit, že?
TÝNA        -To bys měl vědět ty.
OSKAR     -Taky pravda. Tak, nic se ti nelíbilo?
TÝNA        -Nikam jsem se nedostala. Karla trpěla touhou povídat si.
OSKAR     -Ona je poslední dobou nějaká ukecaná.
TÝNA        -To víš, myslí si na Romana už dobře dva roky.
OSKAR     -Má míň myslet a víc dělat.
TÝNA        -Když ona je taková plachá.
OSKAR     -Jo, to tedy určitě je.
TÝNA        -Třeba jim to nakonec vyjde.
OSKAR     -Kdoví. Ale aspoň máme co pozorovat.
TÝNA        -Jsi hrozný.
OSKAR     -Ušetříme za televizi.

STANDA    -Takže je to pravda.
KARLA      -No, asi jo. Od koho to víš?
STANDA    -Od koho to víš ty?
KARLA      -Oskar říkal-
STANDA    -Aha.
KARLA      -Ano?
STANDA    -Takže to vůbec nemusí být pravda.
KARLA      -Ne?
STANDA    -Oskarovi nemůžeš věřit.
KARLA      -Pořád na to zapomínám. Hm, to je dobře.
STANDA    -Ani moc ne.
KARLA      -Myslím jako to, že pořád kecá.
STANDA    -A co je na tom dobrého?
KARLA      -No, znáš Romana.
STANDA    -Ano, znám.
KARLA      -A víš jaký je k holkám.
STANDA    -Ne. Vlastně jsem ho ještě s žádnou neviděl. A proto si myslím, že je to spíš škoda.
KARLA      -Určitě by provedl nějakou hloupost.
STANDA    -Ale měl by slečnu. Bylo by mu líp. Mně by bylo líp. Totiž, i za něj.
KARLA      -Roman potřebuje nějakou hodnou a milou, slušnou a hezkou, sympatickou slečnu.
STANDA    -No, já bych mu samozřejmě přál tu nejlepší, ale co když dojdou? Přece nebude sám.
KARLA      -A proč se ty nedíváš po nějaké?
STANDA    -Já se dívám, ale nepotřebuji se o tom přesvědčovat.
KARLA      -O čem?
STANDA    -Že se dívám?
KARLA      -Tomu nerozumím.
OSKAR     -Čemu?
STANDA    -Už máte hotovo?
OSKAR     -A kdy ty ses tady objevil?
STANDA    -Nejsem alkoholik.
OSKAR     -Zatím.
TÝNA        -Co jsi myslel tím hotovo?
STANDA    -No, však víš.
TÝNA        -To musíme nutně v našem pokoji jen souložit?
STANDA    -Máš pravdu, teď jsem vás neslyšel.
TÝNA        -Ty-
OSKAR     -Učí se, Stanča.
TÝNA        -To ano, ale nemusím vám sloužit jako školní pomůcka.
STANDA    -No-
TÝNA        -BEZ komentářů.
OSKAR     -Asi ne. Ale když ty jsi taková milá, víš?
TÝNA        -Roman ještě nepřišel?
KARLA      -Ne.
OSKAR     -Asi je… Totiž, asi zabloudil.
KARLA      -To se mu nepodobá.
OSKAR     -Ne? Každý může jednou zabloudit, hm? Slyšela jsi, jak dobře jsem to řekl?
TÝNA        -Ne, vůbec tě nevnímám, protože jinak bych si mohla všimnout, že zase plácáš kraviny.
OSKAR     -To je škoda, já totiž vůbec neplácám.
KARLA      -Ticho.
STANDA    -Co je?
KARLA      -Už je tady, slyším klíče.
ROMAN     -Ahoj.
KARLA      -Ahoj.
STANDA    -Ale, nazdar Romane!
ROMAN     -Tohle je Markéta.
MARKÉTA  -Ahoj.
TÝNA        -A čtyři ahoj i tobě.
ROMAN     -Já se hned vrátím. Zatím se tady někde usaď.
OSKAR     -Jistě. Dáš si něco k pití?
MARKÉTA  -Nealkoholickou vodu prosím.
OSKAR     -Jo, myslím, že tady někde bude kohoutek s nealkoholickou vodou.
KARLA      -Kam jdeš?
ROMAN     -Jen pro kufry.
KARLA      -Kufry?
ROMAN     -Ano. Markéta tady teď se mnou bude bydlet.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.