Druhý díl?
OSKAR -Ještě kafe?
KARLA -Já tomu prostě nerozumím.
OSKAR -Tak dá si někdo to kafe?
TÝNA -A co se vlastně stalo?
OSKAR -Haló, tady jsem.
TÝNA -Co chceš?
OSKAR -Ptal jsem se na kafe.
TÝNA -Ty jsi nepřemýšlel nahlas?
OSKAR -Ne.
TÝNA -Zvláštní. To je asi poprvé, co jsi
mluvil o kávě a nemyslel na sebe.
OSKAR -Já kávu vůbec nepiju.
TÝNA -Dobře, už jsi to zase ty.
OSKAR -Hned se cítím líp.
TÝNA -A teď neruš, rozebíráme důležitou věc.
OSKAR -Fajn.
TÝNA -Jak to teda bylo?
OSKAR -A nevadí, když budu poslouchat? Už mlčím.
TÝNA -Karlo?
KARLA -Prostě přišel, pozdravili jsme se a on si
začal chystat ten svůj párek…
TÝNA -Oskare, ještě hlásku a něco po tobě
hodím.
OSKAR -Pardon.
KARLA -Tak jsem mu řekla, že mu ho ohřeju. Ráno
se totiž vždycky sprchuje, tak jsem si myslela, že mu pomůžu se snídaní.
Vypadal, že spěchá. No a on jen, že nemusím, že už se sprchoval.
TÝNA -No a?
KARLA -Roman se VŽDYCKY sprchuje ráno. Nebo ne?
TÝNA -Já nevím, nemáme žádný rozvrh využívání
koupelny.
KARLA -To ne, ale Roman vstává obyčejně později
než já, tak si ho všimnu.
OSKAR -A on vstává brzo i v neděli?
KARLA -Většinou ne.
OSKAR -Aha.
KARLA -Proč?
OSKAR -Já jen, že včera byla sobota.
KARLA -Tak třeba opravdu někam spěchal.
OSKAR -V neděli ráno?
TÝNA -Všichni nejsou jako ty.
OSKAR -Ale stejně, v neděli?
TÝNA -Možná to nepočkalo do pondělí.
OSKAR -Třeba za to mohla ta holka.
TÝNA -Co?
KARLA -Jaká holka?
OSKAR -Ale, když jsem si šel večer uvařit čaj-
KARLA -Kdy?
OSKAR -No večer.
TÝNA -Tak kolem druhé, třetí ráno, že?
OSKAR -Vždyť říkám večer.
KARLA -A co jsi viděl?
OSKAR -Spoustu věcí. Podlahu, kachličky, takové
ty věci. A taky jsem potkal Romana.
KARLA -A nějakou holku?
OSKAR -Pokud to nebyl maskovaný kluk.
KARLA -A jak vypadala?
OSKAR -Byla už tma.
TÝNA -Oskare…
OSKAR -Jo, taková normální.
KARLA -Co je to normální?
OSKAR -No tak… Normální je prostě normální.
Neznamená to škaredá, ani ošklivá, ale na druhou stranu normální holka nevypadá
ani krásně nebo úžasně, kouzelně či neodolatelně. Je to prostě normální holka.
TÝNA -Třeba to byla nějaká sestřenice.
OSKAR -Nebo neteř.
TÝNA -Dej pokoj.
OSKAR -No a co? Klidně to mohla být neteř.
KARLA -Líbali se?
OSKAR -Proč by měli?
KARLA -No, tak… Proč jinak by tady s ní
byl?
OSKAR -Kdoví. Já být dívka, nejdu s ním
nikam.
KARLA -Jak to myslíš?
OSKAR -Má něco s očima.
KARLA -Proč?
OSKAR -Ale to nic. Až tu záhadu vyřešíte, dejte
mi vědět. Jsem zvědavý.
TÝNA -A kam jdeš?
OSKAR -Zavolat Romanovi.
KARLA -Cože? To nedělej!
OSKAR -Proč ne?
KARLA -Co mu chceš říct?
OSKAR -Rád bych se ho zeptal na takovou
maličkost. Když je na letáku napsáno, že akce končí 21. a já tam toho 21.
přijdu, bude už po akci?
TÝNA -Ach jo.
OSKAR -Náhodou se nad tím musí přemýšlet. Mají
tam můj jogurt ve slevě a já to nechci propásnout.
TÝNA -Tak proč se nezeptáš nás?
OSKAR -To ne, vy řešíte důležitější věci, nechci
vás otravovat.
TÝNA -Tak fajn.
OSKAR -A krom toho se chci Romana zeptat, jak to
má s tou slečnou.
TÝNA -Oskare, můžeš mi prosím pomoct
s jednou věcí?
OSKAR -Jistě. Oč jde?
TÝNA -O deku. U nás. Teď?
OSKAR -Neřešíte zrovna záhadu?
TÝNA -Řešíme, bude to jen chvilka.
OSKAR -Karlo, tohle si pamatuj. Příště můžeš říct
klukům, že to není moje vina.
TÝNA -Oskare!
OSKAR -Už jdu.
KARLA -Tak já taky-
TÝNA -Ne, ty zůstaň tady.
KARLA -Ale jestli-
TÝNA -Nesmíš ho poslouchat. Hned jsem zpátky.
KARLA -Dobře.
OSKAR -Tak, kde máš tu deku?
TÝNA -Oskare?
OSKAR -Ano, jsem tady. Je to tahle?
TÝNA -Můžeš mne chvíli poslouchat?
OSKAR -Jo.
TÝNA -Víš, možná by bylo lepší nějakou dobu
do Karly nerýpat. Je na tohle téma citlivá.
OSKAR -Ještě aby ne.
TÝNA -Takže ty to víš?
OSKAR -Ale jistě, nejsem slepý.
TÝNA -Ne, to určitě nejsi. I když bych tě
mohla obvinit z tisíce různých věcí.
OSKAR -Má cenu se ptát? Ne, nechám to být.
TÝNA -Takže jsi ho opravdu viděl
s nějakou tou?
OSKAR -Ano. Ale jestli to byla neteř, tak má
jejich rodina dost divné zvyky.
TÝNA -To je špatné.
OSKAR -To jo. Navíc, jestli je dotyčná ještě pod
zákonem, mohl by z toho být pěkný průser. Krom toho, myslím, že je lepší
být pod zákonem než pod Romanem.
TÝNA -Oni až tak?
OSKAR -To nevím, ale náznaky tam byly.
TÝNA -A ona vypadala příliš mladě?
OSKAR -Definuj mi příliš.
TÝNA -Před Karlou ani slovo.
OSKAR -Neboj se.
TÝNA -Děkuju.
OSKAR -Ale, ale, kdopak se nám to probudil?
STANDA -Co?
OSKAR -Neříká se co, ale kdo.
STANDA -Kdo? Totiž, dobré ráno.
OSKAR -Odpoledne.
STANDA -To je fuk. Kafe?
OSKAR -Pořád na stejné poličce.
STANDA -My už nemáme uvařené?
OSKAR -Dnes ani nebylo. Je neděle.
STANDA -Vždyť si ho dáváš každý den.
OSKAR -V neděli ne.
STANDA -No tak.
OSKAR -Dobře, už jsem ho dopil.
STANDA -Hm.
OSKAR -A co že se ti chtělo vstávat?
STANDA -Bolí mě hlava.
OSKAR -Aha. Možná jsi měl zkusit nepít tak moc.
STANDA -To není tím.
OSKAR -V tom případě jsi měl pít víc.
STANDA -Alkohol s tím nemá nic společného.
Nemáš lentilku?
OSKAR -Já drogy neberu.
STANDA -Proč bych chtěl drogy? Bolí mě hlava.
OSKAR -Třeba by ti pomohly.
STANDA -Hm, nad tím jsem nepřemýšlel. Máš?
OSKAR -Ibalgin nebo drogy?
STANDA -To, co mi pomůže.
OSKAR -Podívám se.
STANDA -A kde jsou všichni?
OSKAR -Já jsem tady a hrabu se v lékárničce.
Ty sedíš za jídelním stolem a vypadáš… Vypadáš. No a holky šly nakupovat. Každá
sama za sebe.
STANDA -A Roman?
OSKAR -Ten je dnes velmi populární.
STANDA -Ano? A proč?
OSKAR -Všichni se o něj zajímají.
STANDA -Mám se o něj taky zajímat?
OSKAR -No, já ti do orientace kecat nechci.
STANDA -Běž někam.
OSKAR -Tak fajn. Jo a Roman má slečnu.
STANDA -Kam jdeš?
OSKAR -Někam?
OSKAR -Někam?
STANDA -Zopakuj
to.
OSKAR -Nakonec jsem mu to musel říct šestnáctkrát
a přitom mne nutil přísahat na všechny svaté knihy, co máme.
TÝNA -Tu zelenou taky?
OSKAR -Jo.
TÝNA -A uvěřil ti nakonec?
OSKAR -No, rozhodl se, že se rozhodne až
v hospodě. Nebo tak nějak to řekl.
TÝNA -Doufám, že ho v tom pití
nepodporuješ.
OSKAR -Jenom když potřebujeme, aby tady nebyl.
TÝNA -No tak.
OSKAR -Dělám si srandu. Asi. Vždyť v té
hospodě nebude dlouho.
TÝNA -Ne?
OSKAR -Od zítřka má dovolenou.
TÝNA -A jé.
OSKAR -On si ji zaslouží. Je to koneckonců
pracující člověk.
TÝNA -Jistě.
OSKAR -I já bych si to zasloužil. Duší jsem
pracující člověk taky.
TÝNA -Aha. Jen se řekne práce a už jsi
unavený, co?
OSKAR -Přesně tak. Ukážeš mi, co sis koupila?
TÝNA -Nakonec nic.
OSKAR -Nemusíme zase šetřit, že?
TÝNA -To bys měl vědět ty.
OSKAR -Taky pravda. Tak, nic se ti nelíbilo?
TÝNA -Nikam jsem se nedostala. Karla trpěla
touhou povídat si.
OSKAR -Ona je poslední dobou nějaká ukecaná.
TÝNA -To víš, myslí si na Romana už dobře dva
roky.
OSKAR -Má míň myslet a víc dělat.
TÝNA -Když ona je taková plachá.
OSKAR -Jo, to tedy určitě je.
TÝNA -Třeba jim to nakonec vyjde.
OSKAR -Kdoví. Ale aspoň máme co pozorovat.
TÝNA -Jsi hrozný.
OSKAR -Ušetříme
za televizi.
STANDA -Takže je to pravda.
KARLA -No, asi jo. Od koho to víš?
STANDA -Od koho to víš ty?
KARLA -Oskar říkal-
STANDA -Aha.
KARLA -Ano?
STANDA -Takže to vůbec nemusí být pravda.
KARLA -Ne?
STANDA -Oskarovi nemůžeš věřit.
KARLA -Pořád na to zapomínám. Hm, to je dobře.
STANDA -Ani moc ne.
KARLA -Myslím jako to, že pořád kecá.
STANDA -A co je na tom dobrého?
KARLA -No, znáš Romana.
STANDA -Ano, znám.
KARLA -A víš jaký je k holkám.
STANDA -Ne. Vlastně jsem ho ještě s žádnou
neviděl. A proto si myslím, že je to spíš škoda.
KARLA -Určitě by provedl nějakou hloupost.
STANDA -Ale měl by slečnu. Bylo by mu líp. Mně by
bylo líp. Totiž, i za něj.
KARLA -Roman potřebuje nějakou hodnou a milou,
slušnou a hezkou, sympatickou slečnu.
STANDA -No, já bych mu samozřejmě přál tu nejlepší,
ale co když dojdou? Přece nebude sám.
KARLA -A proč se ty nedíváš po nějaké?
STANDA -Já se dívám, ale nepotřebuji se o tom
přesvědčovat.
KARLA -O čem?
STANDA -Že se dívám?
KARLA -Tomu nerozumím.
OSKAR -Čemu?
STANDA -Už máte hotovo?
OSKAR -A kdy ty ses tady objevil?
STANDA -Nejsem alkoholik.
OSKAR -Zatím.
TÝNA -Co jsi myslel tím hotovo?
STANDA -No, však víš.
TÝNA -To musíme nutně v našem pokoji jen
souložit?
STANDA -Máš pravdu, teď jsem vás neslyšel.
TÝNA -Ty-
OSKAR -Učí se, Stanča.
TÝNA -To ano, ale nemusím vám sloužit jako
školní pomůcka.
STANDA -No-
TÝNA -BEZ komentářů.
OSKAR -Asi ne. Ale když ty jsi taková milá, víš?
TÝNA -Roman ještě nepřišel?
KARLA -Ne.
OSKAR -Asi je… Totiž, asi zabloudil.
KARLA -To se mu nepodobá.
OSKAR -Ne? Každý může jednou zabloudit, hm?
Slyšela jsi, jak dobře jsem to řekl?
TÝNA -Ne, vůbec tě nevnímám, protože jinak
bych si mohla všimnout, že zase plácáš kraviny.
OSKAR -To je škoda, já totiž vůbec neplácám.
KARLA -Ticho.
STANDA -Co je?
KARLA -Už je tady, slyším klíče.
ROMAN -Ahoj.
KARLA -Ahoj.
STANDA -Ale, nazdar Romane!
ROMAN -Tohle je Markéta.
MARKÉTA -Ahoj.
TÝNA -A čtyři ahoj i tobě.
ROMAN -Já se hned vrátím. Zatím se tady někde
usaď.
OSKAR -Jistě. Dáš si něco k pití?
MARKÉTA -Nealkoholickou vodu prosím.
OSKAR -Jo, myslím, že tady někde bude kohoutek
s nealkoholickou vodou.
KARLA -Kam jdeš?
ROMAN -Jen pro kufry.
KARLA -Kufry?
ROMAN -Ano. Markéta tady teď se mnou bude bydlet.