STANDA -Ty to vůbec nechápeš.
OSKAR -Anebo to nechápeš ty a já tomu naopak
rozumím moc dobře. Jenže netuším, jak ti to vysvětlit.
STANDA -Nemáš mi co vysvětlovat.
OSKAR -No vidíš. A tímto odmítavým postojem se
nikdy nedozvíš pravdu.
TÝNA -Jakou pravdu?
STANDA -Snažím se Standovi vysvětlit, že to
nechápe.
TÝNA -Ale co?
OSKAR -Prostě to?
TÝNA -A trochu abstraktnější bys být nemohl?
STANDA -Exponenciální nerovnice.
OSKAR -To zní
líp.
TÝNA -Ono to vyjde nastejno. Minimálně pro
vás.
STANDA -Slečna má pravdu.
TÝNA -Slečna má vždycky pravdu. Proč se
vlastně dohadujete o matematice?
OSKAR -To máš tak.
OSKAR -To máš tak.
TÝNA -Ano?
STANDA -Oskar za mnou přišel a chtěl, abych mu
vysvětlil exponenciální nerovnice.
TÝNA -Oskare?
OSKAR -Nudil jsem se.
TÝNA -A pomohlo to?
STANDA -Ničemu z toho nerozumí.
OSKAR -Ale už vím, co je to opravdová nuda.
TÝNA -Může to být i horší.
STANDA -Myslíš?
TÝNA -Ano. Třeba takový Roman…
STANDA -No jo, chudák Roman.
OSKAR -Počkejte, já jsem myslel, že byl chudák
předtím.
TÝNA -Ano. Jenomže to bylo předtím.
OSKAR -Takže je vlastně chudák pořád.
TÝNA -Když to říkáš takhle…
OSKAR -Chudák.
TÝNA -Hm?
OSKAR -Snažím se vžít do role.
TÝNA -Jenomže tohle je vážná věc.
STANDA -Počkej, ona je to zároveň tak trochu i
sranda.
TÝNA -Jestli ano, tak jedině hodně krutá.
OSKAR -No… Však on se z toho dostane.
TÝNA -A co kdybychom mu místo smíchu pomohli?
OSKAR -To by šlo. Kdyby už neměl Roman těch
pomocníků dost.
TÝNA -Karla je dost?
OSKAR -V určitém ohledu příliš.
TÝNA -Nebudu se ptát na ty tvoje ohledy.
OSKAR -Neptej. A stejně, i kdybychom chtěli
Romanovi pomoct, já nemůžu.
STANDA -Proč ne?
TÝNA -Narážíš zase na tu věc?
OSKAR -Možná.
STANDA -Jakou věc?
OSKAR -Nemyslel jsem to tehdy špatně. A navíc,
posledně to vyšlo.
TÝNA -Jenom aby. Ty tvoje pokusy mě děsí.
STANDA -O čem se bavíme?
OSKAR -Jak se má Aneta?
STANDA -Co?
TÝNA -Oskare…
OSKAR -Chci se jen ujistit, že posledně jsem už
opravdu Standovi pomohl.
STANDA -Takže jsme zase u dohazování.
TÝNA -Ano. A já nechci, aby v tom Oskar
pokračoval.
OSKAR -Proč ne?
TÝNA -Máš statisticky strašně špatné
výsledky.
OSKAR -Jenomže to se právě teď zlepší.
TÝNA -A jak prosím tě?
OSKAR -S Romanem to bude tak jednoduché, že si ta
blbá procenta posunu na svoji stranu.
TÝNA -Dobře.
STANDA -Ty mu to dovolíš?
TÝNA -Když tak hezky prosí.
OSKAR -Ha, teď teprve uvidíte specialistu na
vztahy v akci.
STANDA -Začínám se bát.
TÝNA -Oskare, když už jsme u toho, nezapomněl
jsi na něco?
OSKAR -Nech mě tak týden přemýšlet, třeba na to
přijdu.
TÝNA -Je neděle.
STANDA -Ale no tak.
TÝNA -Nebudu se tě ani ptát na důvod tvého
komentáře.
STANDA -Neptej. Doufám, že dnes-
TÝNA -V neděli si dáváme tvaroh.
STANDA -To už je zase moc informací.
TÝNA -Co je špatného na tvarohu?
OSKAR -Týno, nic. Ale Standa si to bohužel
představuje tak nějak po svém, že?
STANDA -Když řeknete tvaroh v neděli, co
jiného si mám představit?
TÝNA -Tohle si budu pamatovat.
STANDA -Vždyť jsem nic neřekl.
TÝNA -A možná bych měla něco v tom slova
smyslu říct Anetě, až ji potkám.
STANDA -Ty se s ní potkáváš?
TÝNA -Ne, ale to není zase takový problém
změnit.
STANDA -A když zapomenu na to, co děláte
s tvarohem?
TÝNA -Stando, myslíš, že bys mohl aspoň
v tomto případě zkusit zapomenout na šílené nápady?
STANDA -Já nemám šílené nápady.
TÝNA -Ale ano, máš. Že ano?
OSKAR -Jistě. Pořád si říkáme, jak jsi šílený.
STANDA -Nejsem.
OSKAR -Týno?
TÝNA -Ano?
STANDA -Já nejsem šílený.
OSKAR -Mluví tady někdo?
TÝNA -Myslíš krom nás dvou? Ne.
STANDA -Běžte někam.
OSKAR -Jestli oni to zase nejsou sousedi.
TÝNA -Ti
šílení?
KARLA -Nechceš třeba kávu?
ROMAN -Ne.
KARLA -Ale vypadáš, že bys potřeboval trochu
kofeinu.
ROMAN -Je mi fajn.
KARLA -Opravdu? Jsi celý u- pozor!
ROMAN -Kruci.
KARLA -Není ti nic?
ROMAN -Pitomý koš.
KARLA -Vážně ti nic není? Mohla bych se ti na to
podívat.
ROMAN -To je dobré.
KARLA -Když myslíš. Jé, hele, nemáš hlad?
ROMAN -Ne.
KARLA -Tady je dobré pekařství.
ROMAN -Hm.
KARLA -I když se tam občas musí stát ve frontě.
ROMAN -No jo.
KARLA -Anebo bychom si mohli někde jen tak
sednout?
ROMAN -Myslíš?
KARLA -Určitě.
ROMAN -Tady jsem jako kluk ztratil kuličky.
Neuměl jsem moc hrát.
KARLA -Tak se můžeme posadit někde tady, hm?
ROMAN -Třeba.
KARLA -A kde přesně jsi ztratil ty kuličky?
ROMAN -Už se nepamatuju.
KARLA -Romane, musíme si promluvit.
ROMAN -O čem?
KARLA -Neodstěhovala
se Markéta náhodou pryč?
TÝNA -Kolik je hodin?
OSKAR -Půl jedné.
TÝNA -A ten rámus tady?
OSKAR -Roman se vrátil.
TÝNA -A Karla?
OSKAR -Ta už je dávno tady. Kdybys-
TÝNA -Já chodím spát v deset ráda.
Hlavně když potřebuju být vyspaná do práce.
OSKAR -To znělo, jako kdybych nepracoval.
TÝNA -Ne, že by ses nějak předřel.
OSKAR -Děkuji.
TÝNA -Nekřičel na tebe Roman něco?
OSKAR -Jo, křičel.
TÝNA -A co to bylo?
OSKAR -Dáš si čaj? Ovocný. Stejně jsi teď vzhůru.
TÝNA -Tak jo. Ale pak jdu zpátky do postele.
OSKAR -Jistě.
TÝNA -Mohl bys mě napodobit. Jestli teda
nehodláš zase ponocovat.
OSKAR -Podívej, co kdybychom si o tom promluvili
ráno?
TÝNA -To budeš spát.
OSKAR -Třeba ještě ne.
TÝNA -Já-
OSKAR -Ptala ses na Romana, že?
TÝNA -Ano. Neslyšela jsem ten začátek, jen
jsem zaslechla něco o koulích. Nebo se mi to zdálo?
OSKAR -Bohužel ne. Roman chtěl, abych mu rozbil
koule. Prý se mu tak uleví.
TÝNA -Myslíš, že za to může celá ta situace
s Markétou, nebo jsme opravdu jediní dva normální?
OSKAR -Možná je pravdou obojí. Každopádně viníkem
je tentokrát hlavně alkohol.
TÝNA -Jsme byt alkoholiků.
OSKAR -To snad ne.
TÝNA -Ale ano. A vůbec se nechováme dospěle.
OSKAR -Chováme se, jak nejdospěleji umíme, Týno.
TÝNA -Jsme nezodpovědní a vůbec nemyslíme na
budoucnost.
OSKAR -Ne, ty jsi rozespalá a měla bys myslet jen
na postel.
TÝNA -Asi ano. Ale stejně jsme všichni
alkoholici.
OSKAR -Jak jsi na to přišla?
TÝNA -Jsem jediná, koho Roman vzbudil, ne?
OSKAR -Karla před spaním říkala něco o špuntech
do uší. A Standa šel spát s čajem.
TÝNA -S čajem nebo s rumem?
OSKAR -Tuším, že s obojím.
TÝNA -A v jakém poměru?
OSKAR -Nejspíš ve značně milostném. Ale to ještě
neznamená, že by byl alkoholik.
TÝNA -Třeba jsi alkoholik taky, a proto ho
kryješ.
OSKAR -Buď to, anebo jsem kedluben.
TÝNA -Oskare…
OSKAR -Promiň. Standa má spoustu problémů, jen ne
alkohol. Dávám na něj pozor. A než něco namítneš, ano, umí se pěkně opít.
Jenomže to ještě nic neznamená.
TÝNA -Asi jsem opravdu hodně unavená.
OSKAR -Co ten čaj?
TÝNA -Zítra. Dobrou noc.
OSKAR -Dobrou noc.
TÝNA -A nebuď tady dlouho.
OSKAR -Neboj. Jen to dopiju a jdu se umývat.
TÝNA -Tak fajn.
OSKAR -A dveře se zavírají.
STANDA -Asi bych tě teď měl minimálně zabít.
OSKAR -To chceš říct, že existuje i horší trest?
STANDA -Tvaroh.
OSKAR -V tvém podání určitě. Tak, kde jsme to
skončili?
STANDA -Nevím, jestli je dobré pokračovat.
OSKAR -To si nevzpomínám. Neříkal jsi něco
jiného?
STANDA -Říkal. Ale nejsem si jistý, jestli na to
chci navazovat.
OSKAR -Začal jsi s tím sám.
STANDA -Ale nechci o tom už mluvit.
OSKAR -Proč ne? Vždyť o nic nejde. A kdoví, třeba
ti budu moct i poradit.
STANDA -Toho se právě bojím.
OSKAR -Teď to myslím vážně.
STANDA -Začal jsem se bát ještě víc.
OSKAR -Jak myslíš. Nechám si všechny ty brilantní
nápady pro sebe.
STANDA -Děkuji.
OSKAR -A řeknu Týně, že jsi toho rumu dnes vypil
opravdu hodně.
STANDA -Chceš mě vydírat?
OSKAR -D, ano.
STANDA -To se ti nepovede. Týna mi stejně nemá co
kecat do toho, kolik alkoholu vypiju.
OSKAR -Jistě, je to čistě tvoje věc. Jenomže znáš
ženy.
STANDA -Znám Týnu.
OSKAR -Pozor, do toho by ti kecala každá.
STANDA -Karla-
OSKAR -Karla je zvláštní případ. Viděl jsi sám,
co dnes provedla.
STANDA -Myslíš, že za to mohla ona?
OSKAR -Mám své informační zdroje.
STANDA -A nepochlubíš se. Proč bych ti potom měl
něco říkat já?
OSKAR -Protože se to stejně dozvím. Takhle to
bude lepší.
STANDA -Jak pro koho.
OSKAR -Nebude to bolet.
STANDA -Po vydírání přichází zastrašování.
OSKAR -Klidně mi to neříkej.
STANDA -A přitom moc dobře víš, že to někomu říct
musím.
OSKAR -Počkej, rozhlédnu se kolem, abych zjistil,
jestli je tady někdo vhodnější. Ne.
STANDA -Stejně mi s tím nepomůžeš.
OSKAR -Uleví se ti.
STANDA -Jasně.
OSKAR -A kdy odjíždí?
STANDA -Třeba vůbec neodjíždí.
OSKAR -Tak počkej, jak to je?
STANDA -To já právě nevím. Řekla mi, že odjíždí pryč a moc se o tom nechtěla bavit. Třeba nikam
nejede a jen se mě chce zbavit.
OSKAR -I to je možné.
STANDA -Děkuji, právě jsi mi moc pomohl.
OSKAR -No co? Vyloučit se nedá nic. Ale měl bych
pro tebe řešení.
STANDA -Jaké?
OSKAR -Jeď s ní.
STANDA -To nemůžu.
OSKAR -Proč ne?
STANDA -Mám tady práci.
OSKAR -Kterou miluješ.
STANDA -Občas na ni nadávám, ale dělám to, co jsem
chtěl dělat vždycky, děkuji za optání.
OSKAR -Tak holt budeš muset počkat, až se to
nějak vyřeší.
STANDA -Samo se to nevyřeší.
OSKAR -Tyhle věci se velmi rády řeší samy, věř
mi.
STANDA -Zítra s ní jdu na večeři. Zkusím se
ještě něco o tom výletu dozvědět.
OSKAR -To bys byl hodný.
STANDA -Kvůli sobě.
OSKAR -Jistě. A potom se nezapomeň pochlubit.
STANDA -Kup mi rum a uvidíme. Dobrou noc.
OSKAR -Na zdraví.