sobota 12 2011

Cestovní horečka I.

Bez komentáře...

STANDA    -Ty to vůbec nechápeš.
OSKAR     -Anebo to nechápeš ty a já tomu naopak rozumím moc dobře. Jenže netuším, jak ti to vysvětlit.
STANDA    -Nemáš mi co vysvětlovat.
OSKAR     -No vidíš. A tímto odmítavým postojem se nikdy nedozvíš pravdu.
TÝNA        -Jakou pravdu?
STANDA    -Snažím se Standovi vysvětlit, že to nechápe.
TÝNA        -Ale co?
OSKAR     -Prostě to?
TÝNA        -A trochu abstraktnější bys být nemohl?
STANDA    -Exponenciální nerovnice.
OSKAR     -To zní líp.
TÝNA        -Ono to vyjde nastejno. Minimálně pro vás.
STANDA    -Slečna má pravdu.
TÝNA        -Slečna má vždycky pravdu. Proč se vlastně dohadujete o matematice?
OSKAR     -To máš tak.
TÝNA        -Ano?
STANDA    -Oskar za mnou přišel a chtěl, abych mu vysvětlil exponenciální nerovnice.
TÝNA        -Oskare?
OSKAR     -Nudil jsem se.
TÝNA        -A pomohlo to?
STANDA    -Ničemu z toho nerozumí.
OSKAR     -Ale už vím, co je to opravdová nuda.
TÝNA        -Může to být i horší.
STANDA    -Myslíš?
TÝNA        -Ano. Třeba takový Roman…
STANDA    -No jo, chudák Roman.
OSKAR     -Počkejte, já jsem myslel, že byl chudák předtím.
TÝNA        -Ano. Jenomže to bylo předtím.
OSKAR     -Takže je vlastně chudák pořád.
TÝNA        -Když to říkáš takhle…
OSKAR     -Chudák.
TÝNA        -Hm?
OSKAR     -Snažím se vžít do role.
TÝNA        -Jenomže tohle je vážná věc.
STANDA    -Počkej, ona je to zároveň tak trochu i sranda.
TÝNA        -Jestli ano, tak jedině hodně krutá.
OSKAR     -No… Však on se z toho dostane.
TÝNA        -A co kdybychom mu místo smíchu pomohli?
OSKAR     -To by šlo. Kdyby už neměl Roman těch pomocníků dost.
TÝNA        -Karla je dost?
OSKAR     -V určitém ohledu příliš.
TÝNA        -Nebudu se ptát na ty tvoje ohledy.
OSKAR     -Neptej. A stejně, i kdybychom chtěli Romanovi pomoct, já nemůžu.
STANDA    -Proč ne?
TÝNA        -Narážíš zase na tu věc?
OSKAR     -Možná.
STANDA    -Jakou věc?
OSKAR     -Nemyslel jsem to tehdy špatně. A navíc, posledně to vyšlo.
TÝNA        -Jenom aby. Ty tvoje pokusy mě děsí.
STANDA    -O čem se bavíme?
OSKAR     -Jak se má Aneta?
STANDA    -Co?
TÝNA        -Oskare…
OSKAR     -Chci se jen ujistit, že posledně jsem už opravdu Standovi pomohl.
STANDA    -Takže jsme zase u dohazování.
TÝNA        -Ano. A já nechci, aby v tom Oskar pokračoval.
OSKAR     -Proč ne?
TÝNA        -Máš statisticky strašně špatné výsledky.
OSKAR     -Jenomže to se právě teď zlepší.
TÝNA        -A jak prosím tě?
OSKAR     -S Romanem to bude tak jednoduché, že si ta blbá procenta posunu na svoji stranu.
TÝNA        -Dobře.
STANDA    -Ty mu to dovolíš?
TÝNA        -Když tak hezky prosí.
OSKAR     -Ha, teď teprve uvidíte specialistu na vztahy v akci.
STANDA    -Začínám se bát.
TÝNA        -Oskare, když už jsme u toho, nezapomněl jsi na něco?
OSKAR     -Nech mě tak týden přemýšlet, třeba na to přijdu.
TÝNA        -Je neděle.
STANDA    -Ale no tak.
TÝNA        -Nebudu se tě ani ptát na důvod tvého komentáře.
STANDA    -Neptej. Doufám, že dnes-
TÝNA        -V neděli si dáváme tvaroh.
STANDA    -To už je zase moc informací.
TÝNA        -Co je špatného na tvarohu?
OSKAR     -Týno, nic. Ale Standa si to bohužel představuje tak nějak po svém, že?
STANDA    -Když řeknete tvaroh v neděli, co jiného si mám představit?
TÝNA        -Tohle si budu pamatovat.
STANDA    -Vždyť jsem nic neřekl.
TÝNA        -A možná bych měla něco v tom slova smyslu říct Anetě, až ji potkám.
STANDA    -Ty se s ní potkáváš?
TÝNA        -Ne, ale to není zase takový problém změnit.
STANDA    -A když zapomenu na to, co děláte s tvarohem?
TÝNA        -Stando, myslíš, že bys mohl aspoň v tomto případě zkusit zapomenout na šílené nápady?
STANDA    -Já nemám šílené nápady.
TÝNA        -Ale ano, máš. Že ano?
OSKAR     -Jistě. Pořád si říkáme, jak jsi šílený.
STANDA    -Nejsem.
OSKAR     -Týno?
TÝNA        -Ano?
STANDA    -Já nejsem šílený.
OSKAR     -Mluví tady někdo?
TÝNA        -Myslíš krom nás dvou? Ne.
STANDA    -Běžte někam.
OSKAR     -Jestli oni to zase nejsou sousedi.
TÝNA        -Ti šílení?

KARLA      -Nechceš třeba kávu?
ROMAN     -Ne.
KARLA      -Ale vypadáš, že bys potřeboval trochu kofeinu.
ROMAN     -Je mi fajn.  
KARLA      -Opravdu? Jsi celý u- pozor!
ROMAN     -Kruci.
KARLA      -Není ti nic?
ROMAN     -Pitomý koš.
KARLA      -Vážně ti nic není? Mohla bych se ti na to podívat.
ROMAN     -To je dobré.
KARLA      -Když myslíš. Jé, hele, nemáš hlad?
ROMAN     -Ne.
KARLA      -Tady je dobré pekařství.
ROMAN     -Hm.
KARLA      -I když se tam občas musí stát ve frontě.
ROMAN     -No jo.         
KARLA      -Anebo bychom si mohli někde jen tak sednout?
ROMAN     -Myslíš?
KARLA      -Určitě.
ROMAN     -Tady jsem jako kluk ztratil kuličky. Neuměl jsem moc hrát.
KARLA      -Tak se můžeme posadit někde tady, hm?
ROMAN     -Třeba.
KARLA      -A kde přesně jsi ztratil ty kuličky?
ROMAN     -Už se nepamatuju.
KARLA      -Romane, musíme si promluvit.
ROMAN     -O čem?
KARLA      -Neodstěhovala se Markéta náhodou pryč?

TÝNA        -Kolik je hodin?
OSKAR     -Půl jedné.
TÝNA        -A ten rámus tady?
OSKAR     -Roman se vrátil.
TÝNA        -A Karla?
OSKAR     -Ta už je dávno tady. Kdybys-
TÝNA        -Já chodím spát v deset ráda. Hlavně když potřebuju být vyspaná do práce.
OSKAR     -To znělo, jako kdybych nepracoval.         
TÝNA        -Ne, že by ses nějak předřel.
OSKAR     -Děkuji.
TÝNA        -Nekřičel na tebe Roman něco?
OSKAR     -Jo, křičel.
TÝNA        -A co to bylo?
OSKAR     -Dáš si čaj? Ovocný. Stejně jsi teď vzhůru.           
TÝNA        -Tak jo. Ale pak jdu zpátky do postele.
OSKAR     -Jistě.
TÝNA        -Mohl bys mě napodobit. Jestli teda nehodláš zase ponocovat.
OSKAR     -Podívej, co kdybychom si o tom promluvili ráno?
TÝNA        -To budeš spát.
OSKAR     -Třeba ještě ne.
TÝNA        -Já-
OSKAR     -Ptala ses na Romana, že?
TÝNA        -Ano. Neslyšela jsem ten začátek, jen jsem zaslechla něco o koulích. Nebo se mi to zdálo?
OSKAR     -Bohužel ne. Roman chtěl, abych mu rozbil koule. Prý se mu tak uleví.
TÝNA        -Myslíš, že za to může celá ta situace s Markétou, nebo jsme opravdu jediní dva normální?
OSKAR     -Možná je pravdou obojí. Každopádně viníkem je tentokrát hlavně alkohol.
TÝNA        -Jsme byt alkoholiků.
OSKAR     -To snad ne.
TÝNA        -Ale ano. A vůbec se nechováme dospěle.
OSKAR     -Chováme se, jak nejdospěleji umíme, Týno.
TÝNA        -Jsme nezodpovědní a vůbec nemyslíme na budoucnost.
OSKAR     -Ne, ty jsi rozespalá a měla bys myslet jen na postel.
TÝNA        -Asi ano. Ale stejně jsme všichni alkoholici.
OSKAR     -Jak jsi na to přišla?
TÝNA        -Jsem jediná, koho Roman vzbudil, ne?
OSKAR     -Karla před spaním říkala něco o špuntech do uší. A Standa šel spát s čajem.
TÝNA        -S čajem nebo s rumem?
OSKAR     -Tuším, že s obojím.
TÝNA        -A v jakém poměru?
OSKAR     -Nejspíš ve značně milostném. Ale to ještě neznamená, že by byl alkoholik.
TÝNA        -Třeba jsi alkoholik taky, a proto ho kryješ.
OSKAR     -Buď to, anebo jsem kedluben.
TÝNA        -Oskare…
OSKAR     -Promiň. Standa má spoustu problémů, jen ne alkohol. Dávám na něj pozor. A než něco namítneš, ano, umí se pěkně opít. Jenomže to ještě nic neznamená.
TÝNA        -Asi jsem opravdu hodně unavená.
OSKAR     -Co ten čaj?
TÝNA        -Zítra. Dobrou noc.
OSKAR     -Dobrou noc.
TÝNA        -A nebuď tady dlouho.
OSKAR     -Neboj. Jen to dopiju a jdu se umývat.
TÝNA        -Tak fajn.
OSKAR     -A dveře se zavírají.
STANDA    -Asi bych tě teď měl minimálně zabít.
OSKAR     -To chceš říct, že existuje i horší trest?
STANDA    -Tvaroh.
OSKAR     -V tvém podání určitě. Tak, kde jsme to skončili?
STANDA    -Nevím, jestli je dobré pokračovat.
OSKAR     -To si nevzpomínám. Neříkal jsi něco jiného?
STANDA    -Říkal. Ale nejsem si jistý, jestli na to chci navazovat.
OSKAR     -Začal jsi s tím sám.
STANDA    -Ale nechci o tom už mluvit.
OSKAR     -Proč ne? Vždyť o nic nejde. A kdoví, třeba ti budu moct i poradit.
STANDA    -Toho se právě bojím.
OSKAR     -Teď to myslím vážně.
STANDA    -Začal jsem se bát ještě víc.
OSKAR     -Jak myslíš. Nechám si všechny ty brilantní nápady pro sebe.
STANDA    -Děkuji.
OSKAR     -A řeknu Týně, že jsi toho rumu dnes vypil opravdu hodně.
STANDA    -Chceš mě vydírat?
OSKAR     -D, ano.
STANDA    -To se ti nepovede. Týna mi stejně nemá co kecat do toho, kolik alkoholu vypiju.
OSKAR     -Jistě, je to čistě tvoje věc. Jenomže znáš ženy.
STANDA    -Znám Týnu.
OSKAR     -Pozor, do toho by ti kecala každá.
STANDA    -Karla-
OSKAR     -Karla je zvláštní případ. Viděl jsi sám, co dnes provedla.
STANDA    -Myslíš, že za to mohla ona?
OSKAR     -Mám své informační zdroje.
STANDA    -A nepochlubíš se. Proč bych ti potom měl něco říkat já?
OSKAR     -Protože se to stejně dozvím. Takhle to bude lepší.
STANDA    -Jak pro koho.
OSKAR     -Nebude to bolet.
STANDA    -Po vydírání přichází zastrašování.
OSKAR     -Klidně mi to neříkej.
STANDA    -A přitom moc dobře víš, že to někomu říct musím.
OSKAR     -Počkej, rozhlédnu se kolem, abych zjistil, jestli je tady někdo vhodnější. Ne.
STANDA    -Stejně mi s tím nepomůžeš.
OSKAR     -Uleví se ti.
STANDA    -Jasně.
OSKAR     -A kdy odjíždí?
STANDA    -Třeba vůbec neodjíždí.
OSKAR     -Tak počkej, jak to je?
STANDA    -To já právě nevím. Řekla mi, že odjíždí pryč a moc se o tom nechtěla bavit. Třeba nikam nejede a jen se mě chce zbavit.
OSKAR     -I to je možné.
STANDA    -Děkuji, právě jsi mi moc pomohl.
OSKAR     -No co? Vyloučit se nedá nic. Ale měl bych pro tebe řešení.
STANDA    -Jaké?
OSKAR     -Jeď s ní.
STANDA    -To nemůžu.
OSKAR     -Proč ne?
STANDA    -Mám tady práci.
OSKAR     -Kterou miluješ.
STANDA    -Občas na ni nadávám, ale dělám to, co jsem chtěl dělat vždycky, děkuji za optání.
OSKAR     -Tak holt budeš muset počkat, až se to nějak vyřeší.
STANDA    -Samo se to nevyřeší.
OSKAR     -Tyhle věci se velmi rády řeší samy, věř mi.
STANDA    -Zítra s ní jdu na večeři. Zkusím se ještě něco o tom výletu dozvědět.
OSKAR     -To bys byl hodný.
STANDA    -Kvůli sobě.
OSKAR     -Jistě. A potom se nezapomeň pochlubit.
STANDA    -Kup mi rum a uvidíme. Dobrou noc.
OSKAR     -Na zdraví.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.