neděle 20 2011

Velké návraty do ciziny


Kam? Zkuste hádat...



Je tady zima. Ovšem, přímo tady (tedy v pokoji, kde sedím na židli) si mohu dovolit bez obav nosit tričko s krátkým rukávem (značky?), ale venku je zima. A zase, není tam taková zima, abychom ji mohli srovnávat s teplotou, která se zde očekává za pár měsíců. Na druhou stranu, v jiných koutech planety tolik málo/moc stupňů nezastihnete. Kde že se to nacházím? No jistě, na dalekém severu, kousek od bájného Vsetína (ještě nikdy nikdo nedojel úspěšně DO Vsetína), tedy v bydlišti mé drahé vločky. Co tady dělám? Tedy krom psaní článku na blog. Přijel jsem (věřte mi to nebo ne), abych se zúčastnil rodinné oslavy. Měl jsem tedy být představen dalším členům klanu. Jak si dovedete představit, byl jsem z toho řádně nadšený.

A jak se zbavit strachu z potkávání rodinných příslušníků? Ne, že bych něco takového potřeboval. Proto nemohu na tuto otázku odpovědět. Že jsem ji sám položil? No vidíte. A to bych si měl na své otázky sám odpovídat? Ale jděte… Ještě na tom nejsem tak špatně, ne? Jistěže ne.

Vypadá to, že s blížícím se posledním měsícem všichni blogeři (nebo alespoň většina) ustávají ve své oblíbené činnosti a místo psaní článků se někde poflakují (přeloženo: pracují, uklízí, věnují se jiným zábavám). A ti, kteří se celou dobu věnovali věcem mimo blog, si najednou mohou připadat pracovitěji. Určitě jste si všimnuli, že vločka publikuje své články poněkud nárazově a že ŠneG vychází flegmaticky. Nebojte se, nemá to absolutně žádnou spojitost. Aspoň doufám.

Abyste věděli, zrovna si čtu novou Asherovu knihu (ať žijí mocné síly literární) a prokládám to poslechem Pink Floyd. Trochu depresivní, nezdá se vám? Och, ano.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.