neděle 20 2013

Prezidentský


Poslední dobou nečteme téměř nic jiného, než koho volit a koho nevolit (a proč ne) a jak to vlastně celé vypadá. A tak jsme si řekli, že když my, tak my taky. Tento článek se tedy bude týkat přímé volby prezidenta. 

Kdo je to prezident České republiky? Ne, nejsme šílení, vážně se ptáme na tak jednoduchou otázku. Kdo to je a (hlavně) co všechno musí (a může) dělat? Rychle si to najdou a my zatím budeme pokračovat. Rozsah prezidentských pravomocí napovídá, že prezident je postavou víceméně reprezentativní. Václav Klaus sice dokázal, že i tak se dá slušně zviditelnit, ale to jde na vrub jeho osobnosti. Jistě, prezidentem by se neměl stát jen tak někdo. Ovšem to ještě nevysvětluje onu překvapivou vlnu zájmu (a ignorace; zdravíme příznivce pana senátora Okamury) o volbu prezidenta. Jistě je důležité být informován, zajímat se, starat se… O tom přeci celá ta demokracie (a všechny její odnože) je. Avšak pravdou zůstává, že existují mnohem důležitější volby a o ty zase takový zájem není (ani zájem, ani volební účast). Proč?

V případě přímé volby prezidenta vybíráme jen jednu osobu. Není to tedy tak složité a frustrující jako vybírat celou skupinu. Prezident je navíc v republice jen jeden. Tudíž se nemá za koho schovat (kdyby jich bylo osmdesát jedna, cítili by se všichni jistěji?). Navíc (a to je nejdůležitější), je to poprvé, co mají občané možnost takto přímo vyjádřit svou podporu jednotlivým kandidátům. Tohle všechno je tedy oním tajemstvím tak velkého zájmu.

Není proto problémem dozvědět se názory sympatizantů. Některé z nich dávají smysl, jiné jsou spíše odrazující. Jedno však mají společné: Doporučují a snaží se zároveň přesvědčit. My jsme si proto řekli, že nesmíme zůstat pozadu. A budeme též doporučovat.

Člověk (v tomto případě osoba způsobilá k hlasování ve volbách) má dvě základní možnosti. Volit nebo nevolit. Pouze v případě druhé varianty má dotyčná osoba téměř jistotu, že to nedopadne tak, jak si přála. Pokud se však rozhodne volit, stojí před těžkým rozhodováním. Důležité není vybrat správně (správnost je totiž posuzována společností), ale s rozumem. Ono by to nejspíš mělo být jedno. Tedy, snad někdy v budoucnu (zdravíme autory sci-fi).

Tak tedy, ať vyhraje kandidát s nejvíce hlasy.

1 komentář:

  1. Ano, zvolme kandidáta s nejvíce hlasy a s tou správnou manželkou...

    OdpovědětSmazat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.